Obecná část

I. Zhodnocení platného právního stavu

Oblast knihovnictví v současné době upravuje zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven, (knihovnický zákon). Tento předpis je zastaralou právní normou vzniklou za naprosto odlišných společenských podmínek. Vychází z principu centrálního řízení všech společenských oblastí státu, základní funkcí knihoven podle této úpravy je jejich ideologické působení. Změnou společenských podmínek a přijetím nových zákonů, upravujících oblast státní správy a samosprávy, se tento zákon dostává do rozporu s platnou právní úpravou, např. se zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Zákon totiž vychází z předpokladu, že řídit a provozovat knihovnu je povinností každé obce a při kontrole plnění obsahu činnosti knihoven využívá systému přímé podřízenosti a nadřízenosti orgánů státní správy. Nadto nepostihuje informační funkce veřejných knihoven, vyvolané a umožněné novými technologiemi. Zcela se proto ruší jako nevyhovující dnešní společenské situaci i technologickému vývoji.

Ustanovení zákona č. 53/1959 Sb. provádějí vyhláška č. 51/1963 Sb., o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě, o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů, vyhláška č. 110/1965 Sb., o evidenci zahraniční literatury a směrnice MK ČSR ze dne 8.7.1969 č.j.10 284/1969 o evidenci a revizi knihovních fondů v knihovnách jednotné soustavy, ve znění směrnice MK ČSR ze dne 16.8.1983 č.j. 12 216/83-II/2.

Evidence knihoven není v současné době ve smyslu vyhlášky 51/1963 Sb. prováděna. Sběr statistických dat o stavu veřejných knihoven je zajišťován na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Část vyhlášky zaměřená na oblast meziknihovních výpůjčních služeb je jediným dosud užívaným předpisem pro tuto důležitou oblast vzájemné spolupráce knihoven, jíž se naplňuje právo občanů půjčit si potřebnou literaturu z kterékoliv veřejně přístupné knihovny. Část vyhlášky týkající se přednostního práva knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů je v současné době zcela nefunkční.

Cílem vyhlášky č. 110/1965 Sb., o evidenci zahraniční literatury bylo zajistit vytváření souborných katalogů zahraniční literatury jako základního nástroje pro efektivní využití informačních zdrojů v knihovnách na území celého státu.

Obě vyhlášky jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť ukládají práva a povinnosti, která lze ve smyslu Listiny ukládat pouze právním předpisem síly zákona. Navrhují se proto ke zrušení.

Směrnice MK ČSR ze dne 8.7.1969, čj. 10 284/69, stanoví základní pravidla pro majetkovou evidenci, revizi a vyřazování knihovních fondů. Jedná se o obecná pravidla pro nakládání s knihovním fondem jako s majetkem. V oblasti procesu vyřazování literatury z knihovních fondů jsou stanoveny příliš byrokratické a finačně nákladné procedury, které jsou v současné době obtížně akceptovatelné a neodpovídají potřebám aktivní práce s knihovním fondem. Směrnice bude rovněž zrušena.

II. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhovaný zákon o veřejných knihovnických a informačních službách přizpůsobuje úpravu oblasti knihovnictví strategickým dokumentům vlády v oblasti informační politiky a požadavkům současného technologického vývoje. Stanoví práva a povinnosti nezbytné k zabezpečení poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb, k ochraně knihovních fondů veřejných knihoven, a sankce za porušení uložených povinností. Veřejné knihovně zákon umožňuje získat finanční prostředky z peněžních prostředků státního rozpočtu nad rámec běžného financování, kdy základní služby a provoz knihovny hradí zřizovatel a z veřejných rozpočtů dostávají veřejné knihovny příspěvky na programy a granty.

Veřejné knihovnické a informační služby jsou vymezeny v obecné rovině, kterou pak doplňuje příkladmý výčet konkrétních služeb, protože v souvislosti s prudkým technologickým rozvojem se objevují nové typy činností, jejichž zajišťování by taxativní výčet znemožnil nebo by bylo nutno zákon novelizovat. Zákon taxativně stanoví povinné minimum služeb, které veřejná knihovna poskytuje a které jsou poskytovány zdarma. Výjimku mohou činit pouze v zákoně výslovně zmíněné případy, kdy tyto služby zdarma poskytovat nelze. Požadavek poskytování určitých veřejných knihovnických služeb zdarma nevylučuje vybírání poplatků za administrativní práci spojenou s evidencí uživatelů veřejné knihovny. Ostatní veřejné knihovnické a informační služby jsou službami, jejichž zajištění klade zvýšené nároky na speciální vybavení technické, personální a prostorové. Z toho důvodu mohou být poskytovány za úhradu vynaložených nákladů. Nejsou poskytovány za účelem zisku.

Jako klíčový pojem zákon definuje veřejnou knihovnu. Vymezuje ji třemi základními znaky jako instituci poskytující veřejné knihovnické a informační služby alespoň ve stanoveném minimálním rozsahu, zajišťující k veřejným knihovnickým a informačním službám rovný přístup všem bez rozdílu a vedenou v evidenci veřejných knihoven. Evidence veřejných knihoven je základní nástroj přehledu o veřejných knihovnách i o jejich zařazení v systému. Jako evidenční místo bylo zvoleno Ministerstvo kultury, neboť evidenční, kontrolní i sankční funkce ministerstvu umožňují přehled o systému veřejných knihoven a tím i koordinaci podpory jejich činnosti. Dále se vymezují jednotlivé druhy veřejných knihoven, které návrh charakterizuje jednak z hlediska podoby jejich fondu, jednak z hlediska funkcí v rámci systému veřejných knihoven.

Navrhovaný zákon upravuje práva a povinnosti nezbytné k zajištění meziknihovních služeb. Cílem meziknihovních služeb je zajištění přístupu uživatelů veřejné knihovny k informacím bez ohledu na místo uložení knihovního dokumentu. Meziknihovní služby jsou založeny na principu vzájemnosti, z něhož vyplývá pro veřejnou knihovnu povinnost poskytnout jiné veřejné knihovně pro jejího uživatele službu z vlastního knihovního fondu, je-li o to požádána. K meziknihovním službám patří meziknihovní informační služby (poskytnutí bibliograficko-lokačních informací), meziknihovní výpůjční služby ( poskytnutí výpůjčky požadovaného dokumentu) a meziknihovní reprografické služby (poskytnutí kopie požadovaného dokumentu). Meziknihovní služby se provádějí jak v národním, vnitrostátním, tak v mezinárodním měřítku.

Návrh stanoví oblasti, ve kterých má každá veřejná knihovna právo na pomoc a služby. Formou příkladného výčtu se uvádějí oblasti, na které mohou být veřejné knihově poskytnuty dotace z  prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu. Garantem této pomoci je jak stát (konkrétně je tato pomoc realizována programy vyhlašovanými ministerstvem kultury), tak národní knihovna, krajské a specializované knihovny.

Navrhovaný zákona obsahuje řadu povinností zaměřených na ochranu knihovního fondu veřejné knihovny a dále stanovuje postup nakládání s knihovním fondem při rušení veřejné knihovny. Zákon obsahuje základní úpravu evidence knihovního fondu, neboť tato evidence je základním nástrojem přehledu o rozsahu a hodnotě knihovního fondu veřejné knihovny. Jako významný nástroj ochrany knihovního fondu se upravuje jeho revize. Pro revize knihovního fondu se stanoví zvláštní režim odlišný od postupu podle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví. K ochraně knihovních fondů veřejných knihoven dále slouží i úprava vyřazování knihovních dokumentů. Návrh zde respektuje požadavek průběžné aktualizace knihovního fondu a požadavek jeho dobrého technického stavu. Ve vztahu k vyřazeným knihovním dokumentům se zakotvuje nabídková povinnost, protože i tyto dokumenty mohou přinést obohacení knihovního fondu jiné veřejné knihovny.

Postih za porušení povinností podle tohoto zákona je dělen do dvou částí. V případech, kdy je možná náprava porušení povinnosti, ministerstvo určí veřejné knihovně lhůtu pro odstranění zjištěných nedostatků a uloží jí pokutu až poté, co ve stanovené lhůtě nedostatky neodstranila. Vzhledem k tomu, že většina veřejných knihoven bude financována z veřejných rozpočtů, je tato konstrukce vhodnější než přímý finanční postih. Zbývající skupinu tvoří případy, kdy restituce vadného stavu není vzhledem k charakteru porušení povinnosti možná a následuje proto přímo udělení pokuty.

Formou přechodného ustanovení se upravuje přechod stávajících státních vědeckých knihoven a okresních knihoven do režimu nové právní úpravy a vymezuje se jejich místo v systému veřejných knihoven, v návaznosti na reformu veřejné správy. Rovněž účinnost navrhovaného zákona je stanovena ve vazbě na realizaci zákonů souvisejících s reformou veřejné správy.

III. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Vláda ČR schválila usnesením ze dne 31.5.1999 č. 525 strategický dokument “státní informační politika”, rozpracovávající cíle a priority při utváření informační společnosti. Díky současnému technologickému rozvoji se vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací stává nezávislým na časových, prostorových nebo kvantitativních omezeních. Významným rysem informační společnosti je přechod od interních informačních systémů k systémům využívajícím externí komunikace a postupné vytvoření globální sítě, poskytující velké množství dat. Informační společnost přinese občanům nové možnosti pro zlepšení kvality jejich profesního i osobního života. Existuje ale nebezpečí rozvrstvení společnosti na informačně bohaté a informačně chudé, kteří nemají přístup k informačním a komunikačním technologiím. Jednou z priorit je proto informační demokracie, jejímž cílem je zabezpečit právo všem občanům bez rozdílu na přímý přístup k veřejným informacím. Veřejné informace, zejména informace související s výkonem veřejné správy mají být univerzálně dostupné pro všechny občany. Významnými centry poskytování těchto veřejných informačních služeb budou knihovny, přičemž jedním z předpokladů realizace státní informační politiky je zpracování nového zákona o knihovnách. Úprava má řešit především postavení a úkoly veřejných knihoven při poskytování veřejných informačních služeb, včetně úlohy veřejných knihoven při zprostředkování informací z činnosti orgánů státní správy a samosprávy.

Cílem státní informační politiky v oblasti veřejných informačních služeb je vytvořit optimální systém poskytování informací občanům a právnickým subjektům s využíváním moderních informačních a komunikačních technologií a s dostupností nezávislou na sociálním postavení subjektu. Jde tedy o zajištění bezbariérového přístupu k informacím a možnosti jejich demokratického využívání v zájmu občanů jako producentů a příjemců informací v procesu výchovy, vzdělávání, vytváření a užívání kulturních a uměleckých hodnot, výzkumu a vývoje a práce a produkce užitných hodnot a statků. Stát podporuje zavádění informačních a komunikačních technologií pro poskytování veřejných informací.

Usnesením vlády ze dne 31. 5. 2000 č. 527 byl dále schválen Akční plán realizace státní informační politiky pro období do konce roku 2002, který zpracovala Rada vlády pro státní informační politiku. Veřejných knihoven se dotýká první prioritní oblast státní informační politiky, jíž je dosažení informační gramotnosti všech občanů (rámcový program Informační gramotnost). Druhou z jeho částí jsou Veřejné informační služby knihoven.

Cílem programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) je inovace veřejných informačních služeb na bázi informačních technologií. Veřejné služby knihoven se orientují zejména na poskytnutí veřejně přístupných míst s kvalifikovanou obsluhou a vybavených informačními technologiemi, která garantují rovné podmínky přístupu k informačním zdrojům a sítím pro všechny skupiny občanů, dále na podporu celoživotního vzdělávání a uspokojování kulturních potřeb občanů a na zpřístupnění informací z oblasti veřejné správy ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím .

Realizací programu VISK se naplňují cíle stanovené usnesením vlády ze dne 28.4.1999 č. 101 ke Strategii účinnější státní podpory kultury, usnesením vlády ze dne 31.5. 1999 č. 525 ke Státní informační politice, usnesením vlády ze dne 10. 4. 2000 č. 351 o Koncepci státní informační politiky ve vzdělávání a usnesením vlády ze dne 31.5. 2000 č. 527 o Akčním plánu realizace státní informační politiky pro období do konce roku 2002.

Program VISK se těsně váže na další programy realizované v rámci Akčního plánu SIP, jako je Program informační gramotnost (nositelem MŠMT), program Vzdělávání pracovníků veřejné správy (MŠMT), program Veřejné informační služby (MV), program Portál veřejné správy (MV), program Kontaktní místa veřejné správy (MV) a programy Elektronické služby veřejné správy (MV).

Program VISK v sobě zahrnuje 9 podprogramů:

1. Koordinační centrum VISK - cílem je založení a provoz koordinačního centra při Národní knihovně ČR, mezi jehož hlavní cíl patří mimo jiné koordinace zavádění informačních technologií v oblasti knihoven, výběr standardů a meziresortní koordinace s dalšími programy při realizaci státní informační politiky.
2. Mimoškolní vzdělávání pracovníků knihoven – cílem je mimo jiné vyškolení pracovníků veřejných knihoven v dovednostech práce s informačními a komunikačními technologiemi na úrovni evropského standardu European Computer Driving Licence (ECDL) pro poskytování kvalitní asistence uživatelům a pro následné školení ostatních pracovníků knihovny a vybudování vzdělávacích center v krajských knihovnách.
3. Informační centra veřejných knihoven – cílem je vytváření informační infrastruktury veřejných knihoven (připojení k síti Internet) a tvorba a zpřístupňování dat v síti a tím i postupná transformace veřejných knihoven převážně orientovaných na využívání klasických tištěných dokumentů na informační centra multimediálního charakteru. Program bude těsně provázán s programem MŠMT EDU 3 Připojení škol k internetu a vybavení multimediálními počítači.
4. Digitální knihovna a archiv pro informační služby knihoven – základním cílem je vybudování, provoz a zpřístupnění digitální knihovny a archivu, shromažďujících a zpřístupňujících pomocí internetu vzácné dokumenty z fondů knihoven ČR v digitální podobě. Provozovatelem bude Národní knihovna ČR.
5. Národní program retrospektivní konverze katalogů knihoven v ČR – základním cílem je zpřístupnění katalogů (převodem katalogů z lístkové podoby do podoby digitální), a tím knihovních fondů největších českých knihoven prostřednictvím internetu. Retrospektivní konverze katalogů je součástí kulturní politiky vlády ČR. Použitá technologie respektuje mezinárodní standardy, což zaručuje mezinárodní využitelnost a obohacení mezinárodních programů univerzální bibliografické kontroly (UBC) a dostupnosti publikací (UAP).
6. Národní program digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů (Memoriae Mundi Series Bohemica) – Memoriae Mundi Series Bohemica je program, jehož cílem je zajistit ochranu a zpřístupnění vzácných dokumentů v digitální podobě. Program se hlásí k programu UNESCO Paměť světa. V současné době je v digitální formě zpracováno více než 400 rukopisů nebo starých tisků z  fondů vybraných knihoven a archivů. Digitální dokumenty jsou přístupné na CD a počítá se s jejich zpřístupněním na internetu. Tento program je též součástí kulturní politiky vlády ČR v oblasti ochrany a zpřístupnění kulturního dědictví.
7. Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru (Kramerius) – cílem je záchrana a zpřístupnění bohemikálních dokumentů tištěných na kyselém papíru, jejichž existence je ohrožena rozpadem papírového nosiče. Špatný fyzický stav výrazně omezuje využívání těchto informačních pramenů a znemožňuje meziknihovní služby. Nejohroženější dokumenty budou převáděny na mikrofilm, který bude následně digitalizován, čímž bude vytvořena kopie pro zpřístupňování prostřednictvím internetu, lokální sítě a CD-R médií.
8. Elektronické informační zdroje – cílem podprogramu je zajištění rychlého a efektivního zpřístupňování požadovaných informací s využitím moderních informačních a síťových technologií. Podprogram bude těsně provázán s programem EDU 8 – Informační zdroje ve vzdělávání, jehož garantem je MŠMT. Národní knihovna ČR bude zastupovat knihovny při sjednávání licenčních podmínek pro přístup k elektronickým informačním zdrojům a bude též konzultačním a metodickým centrem pro oblast databází plnotextových periodik.
9. CASLIN – Souborný katalog ČR: rozvoj a provoz – CASLIN je národní souborný katalog, který podává informace o všech typech dokumentů ve fondech knihoven ČR. Souborný katalog poskytuje všem knihovnám informačně-lokační služby – informace o lokalizaci dokumentu v knihovnách ČR, na jeho základě je možné požádat o poskytnutí meziknihovních služeb a zároveň poskytuje aktivním účastníkům souborného katalogu (knihovnám dodávajícím informační záznamy) využít sdílené katalogizace (převzít záznam jiné účastnické knihovny). Jeho účelem je efektivní vyhledávání informací o dostupnosti knihovních dokumentů ve fondech knihoven ČR, a tím zkvalitnění meziknihovních služeb a racionalizace zpracování knihovních fondů v knihovnách ČR. Je potřeba vyvinout vlastní software pro souborný katalog, který bude odpovídat potřebám budování centralizovaného souborného katalogu jako základního informačního zdroje pro knihovny ČR.

Usnesením vlády České republiky ze dne 10. 4. 2000 č. 351 byla schválena již několikrát zmíněná koncepce státní informační politiky ve vzdělávání. V tomto dokumentu, navazujícím na materiál “Státní informační politika – cesta k informační společnosti”, je akcentována jedna z funkcí knihoven, a to funkce vzdělávací. Knihovny jsou zde chápány jako významné prvky infrastruktury vzdělávání s primární rolí v oblasti celoživotního vzdělávání a sebevzdělávání. V programu “ICT do každé školy a knihovny”, realizovaném od r. 2001, se počítá s vybavením každé školy a veřejné knihovny alespoň jedním počítačem a s připojením každé školy a veřejné knihovny na internet.

Sem patří výše uvedené podprogramy VISK 1-3, a VISK 8.

Navrhovaná právní úprava reflektuje výše uvedená vládní usnesení.

IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Realizace práva na svobodný a rovný přístup k informacím je jedním z východisek předkládaného návrhu zákona o veřejných knihovnických a informačních službách. Návrh proto předpokládá zajištění rovného přístupu všech k informacím zprostředkovaným veřejnými knihovnami (splnění této podmínky je nezbytným znakem, který musí veřejná knihovna ve smyslu navrhovaného zákona splňovat) a tím konkretizuje Čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Princip rovného přístupu k informacím je dále posílen skutečností, že vybrané veřejné knihovnické a informační služby jsou poskytovány zdarma, aby bylo vyloučeno limitování jejich dostupnosti.

Návrh dále navazuje na Čl. 17 odst. 5 Listiny a na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť jako jednu z veřejných knihovnických a informačních služeb výslovně uvádí zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací produkovaných orgány státní správy a orgány územní samosprávy. Tuto službu pak zařazuje do povinného minima služeb, které veřejná knihovna zajišťuje.

Oblasti knihoven se dále dotýkají tyto právní předpisy:

- Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, který definuje základní pojmy v oboru památkové péče, upravuje zvláštní režim nakládání s kulturními památkami, včetně podmínek jejich vývozu a stanoví práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a orgánů státní správy. Součástí knihovního fondu mohou být dokumenty podléhající režimu ochrany a nakládání podle zákona o státní památkové péči. Režimu ochrany těchto dokumentů se navrhovaný zákon nedotýká.

• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, kterým se stanoví podmínky ochrany sbírek muzejní povahy, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích, podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy, dále práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy a režim vývozu. Zvláštní typ knihovního fondu představuje historický knihovní fond, který pro svou mimořádnou kulturně historickou hodnotu vyžaduje zvláštní ochranu a péči. V některých případech jsou jeho součástí sbírky, které jsou podřízeny režimu zákona o ochraně sbírek muzejní povahy. Navrženým zákonem není dotčen ani tento režim ochrany.

• Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb., který k vývozu předmětů kulturní hodnoty vyžaduje vydání osvědčení, že tyto předměty nejsou zapsanou kulturní památkou podle zákona č. 20/1987 Sb. Za předměty kulturní hodnoty jsou podle tohoto zákona považovány přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění nebo vědu a splňují kritéria obsažená v příloze zákona. Osvědčení vydávají na základě žádosti muzea, archivy, knihovny a organizace památkové péče, pověřené Ministerstvem kultury. Zákon dává zároveň možnost předměty kulturní hodnoty, pro něž je žádáno osvědčení, za kulturní památku prohlásit.

• Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých zákonů (tiskový zákon), upravující některé práva a povinnosti vydavatelů a dalších fyzických a právnických osob v  souvislosti s vydáváním periodického tisku a vyhláška Ministerstva kultury č. 52/2000 Sb., kterou se určuje regionální příslušnost příjemců regionálního povinného výtisku periodického tisku. Za účelem vytváření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce periodického tisku a jejího bibliografického zpracování se v ustanovení § 9 zákona ukládá vydavatelům periodického tisku odvádět povinné výtisky určeným knihovnám. Státní vědecké knihovny udržují dlouhodobě archivy periodik regionálního a místního významu.

• Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, který upravuje vztahy související s vydáváním a šířením neperiodických publikací, zejména shrnuje znaky neperiodické publikace, stanoví údaje, které musí periodická publikace obsahovat a stanoví práva, povinnosti a odpovědnost nejen vydavatelů, ale i dalších osob, které se podílejí na veřejném šíření neperiodických publikací a vyhláška č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. S cílem pokrýt konzervační a bibliografickou funkci povinného výtisku je v zákoně upravena povinnost vydavatele bezplatně na svůj náklad odevzdat z každého vydání neperiodické publikace stanovený počet výtisků určeným příjemcům (knihovnám).
• Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb., na základě kterého je zajišťován sběr statistických dat o stavu veřejných knihoven. Zákon ukládá zpravodajským jednotkám, jimiž jsou též knihovny, u statistických zjišťování uvedených v programu statistických zjišťování zpravodajskou povinnost.

• Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje vztahy vznikající v souvislosti s vytvořením a společenským uplatněním literárních, vědeckých a uměleckých děl (nová právní úprava – zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) nabyde účinnosti dnem 1.12.2000). Většina činností veřejných knihoven souvisí s užitím předmětů ochrany podle autorského zákona. Mezi užití děl jejich šířením patří také šíření díla půjčováním jeho rozmnoženin (např. periodického tisku a neperiodických publikací) knihovnami.

V. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními závazky ČR a slučitelnost s právními akty Evropských společenství.

Navrhovaná koncepce právní úpravy je v souladu s Listinou základních práv a svobod i se Všeobecnou deklarací lidských práv OSN, která v čl. 19, odst. 2 přiznává každému právo na svobodu projevu, zahrnující svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu bez ohledu na hranice, písemně nebo tiskem či jinými prostředky. Užívání těchto práv s sebou nese zvláštní odpovědnost, může proto podléhat určitým omezením. Dále v čl. 26 uvádí právo na vzdělání, které má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám a v čl. 27 právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.) shodně s Všeobecnou deklarací lidských práv OSN v čl. 19 jmenuje právo na svobodu projevu, zahrnující svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace bez ohledu na hranice. V předkládaném zákoně se odráží i ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.) uvádějící v čl. 15, odst. 1 mimo jiné právo jednotlivce účastnit se kulturního života a užívat plodů vědeckého pokroku a jeho využití.

Oblasti vymezované touto právní úpravou se dotýká Dohoda o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů (Florentská dohoda – publikována ve Sbírce zákonů pod č. 102/1998 Sb.), jejíž snahou je odstranit hospodářská omezení, bránící výměně idejí a znalostí, jíž se smluvní státy zavazují podporovat všemi prostředky volný oběh vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů a zrušit nebo omezit omezení uvalená na tento svobodný oběh (čl. IV) a vydat licence nezbytné pro dovoz mimo jiné knih a publikací určených pro veřejné knihovny a pro knihovny veřejných, vzdělávacích, výzkumných nebo kulturních institucí (čl. II, písm. a).

Na Florentskou dohodu navazuje Protokol k Dohodě o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 103/1998 Sb.) aktualizující způsoby a prostředky přenášení informací a znalostí, vyvolané technickým pokrokem. Smluvní státy se zavazují rozšířit osvobození od cel a jiných dávek vybíraných při dovozu na materiály, uvedené v přílohách tohoto protokolu (čl. I) a rozšířit vydávání licencí pro dovoz mj. knih a publikací určených pro veřejné knihovny (čl. IV).

Dalšími souvisejícími materiály jsou Úmluva o mezinárodní výměně publikací a Úmluva o výměně oficiálních publikací a vládních dokumentů mezi státy (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 12/1965 Sb.), v nichž se smluvní státy zavazují podporovat výměnu publikací jak mezi vládními orgány, tak i mezi nevládními institucemi výchovnými, vědeckými, technickými nebo osvětovými, pokud tato výměna neslouží výdělečným cílům. Smluvní státy se v nich zavazují zajistit co nejpříznivější dopravní podmínky a osvobodit orgány pověřené výměnou od placení vývozních i dovozních poplatků za materiály, vyměňované na základě těchto úmluv.

Závěrečný dokument zasedání KBSE v r. 1988-1989, jehož je ČR signatářem, v odst. 34 a 52 umožňuje institucím a organizacím získávat, vlastnit, reprodukovat jakékoli informační materiály a realizovat nerušený oběh uměleckých děl a kulturních předmětů.

Významným mezinárodním materiálem, dotýkajícím se výslovně poslání knihoven je Manifest UNESCO o veřejných knihovnách z roku 1994, který též deklaruje nutnost svobodného a neomezeného přístupu k vědomostem, myšlenkám, kultuře a informacím. Veřejná knihovna je tu chápána jako brána do světa vědomostí. Služby veřejné knihovny mají být poskytovány všem bez rozdílu, nezávisle na věku, rasovém původu, pohlaví, víře, národnosti, jazyce nebo sociálním postavení. Knihovní fondy musí obsahovat jak tradiční materiály, tak všechny druhy moderních informačních médií a technologií. Dokument stanoví, že služby veřejných knihoven musí být v zásadě bezplatné. Činnost knihoven musí být součástí dlouhodobých programů týkajících se kultury, zpřístupňování informací, gramotnosti a vzdělávání. Manifest se dotýká i organizace provozu veřejné knihovny, kdy stanoví, že služby veřejné knihovny musí být fyzicky dostupné kterémukoli občanovi obce, což předpokládá dobré umístění budovy, vybavení vhodnou technikou a vymezení výpůjční doby výhodné pro uživatele.

V roce 1998 přijal Evropský parlament Zprávu o Zelené knize o roli knihoven v moderním světě. Materiál upozorňuje Evropskou komisi a členské státy Evropské unie na nutnost podpory knihoven jako jednoho z nejdůležitějších systémů zpřístupňování vědomostí, kdy jsou informace nejdůležitější užitnou hodnotou v informační společnosti. Rezoluce o roli knihoven mimo jiné doporučuje zahrnout knihovny do všech strategií ES určených pro informační společnost, přijmout opatření, která umožní knihovnám hrát aktivní roli při poskytování přístupu k informacím, poskytnout prostředky na financování programů digitalizace a ochrany dokumentů pro uchování kulturního dědictví budoucím generacím, poskytnout knihovnám moderní vybavení, zvláště pak internetové spojení a odpovídající finanční zajištění, zabezpečit základní služby knihoven, apod. Oceňuje se funkčnost knihoven kooperujících v sítích, které zajišťují uživatelům získání informací či dokumentů z jiné knihovny, není-li to k dispozici v jejich knihovně. Internet otevřel nové možnosti přístupu k bibliografickým a lokálním informacím. Zmíněna je i souvislost knihoven s ekonomikou, kdy knihovnické činnosti a služby vyvolávají požadavek na digitalizaci katalogů a dokumentů, na výrobu knihovnických systémů, zabezpečení fondů, dlouhodobé uchování fondů, a tím i spolupráci se specializovanými firmami.

V roce 1999 zveřejnil Výbor pro kulturní spolupráci Rady Evropy Návrh doporučení pro knihovnickou legislativu v Evropě. Návrh považuje zajištění rovnoprávného přístupu k informacím za podmínku demokratičnosti jednotlivých zemí, knihovny chápe jako základní hybnou sílu zprostředkování informací a ochrany kulturního dědictví a požaduje přijetí evropské právní úpravy pro oblast knihovnictví. Tato úprava má garantovat poskytování služeb knihoven občanům bez jakéhokoli omezení, bezplatně a rovnoprávně, nezávisle na finančních možnostech uživatelů. Veřejné knihovny mají sloužit uživatelům nabídkou širokého spektra médií, naopak národní knihovny a knihovny s archivními (konzervačními) funkcemi jsou povinny uchovat co největší rozsah dokumentů a informačních zdrojů pro budoucí generace. Objevuje se požadavek na výhodné umístění servisních míst knihoven, tak aby byla přístupná všem a byla vybavena zařízením umožňujícím uspokojování uživatelských potřeb zdravotně postižených občanů. Knihovny by měly zajišťovat přístup k materiálům, které nejsou součástí vlastního knihovního fondu prostřednictvím meziknihovních služeb. Knihovny by měla plně využít potenciál informačních sítí a v zájmu uživatelů usilovat o elektronický přístup k informačním zdrojům a zajistit proto veřejná přístupová místa. Objevuje se tu zvláštní povinnost pro vlády umožnit přístup k informacím vyplývajícím z činnosti státní správy.

Výše uvedené principy byly při zpracovávání návrhu zákona zohledněny.

Návrh zákona svou problematikou nepatří mezi prioritní oblasti aproximace práva uvedené v čl. 70 Evropské dohody o přidružení a svou problematikou nepatří ani mezi priority doporučené v Bílé knize.

VI. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet

Co se týká předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy, lze shrnout, že pro optimální fungování systému veřejných knihoven je třeba zabezpečit:

1. Finanční prostředky na výkon regionálních funkcí.