Obecná část

I. Zhodnocení platného právního stavu

Oblast knihovnictví v současné době upravuje zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven, (knihovnický zákon). Tento předpis je zastaralou právní normou vzniklou za naprosto odlišných společenských podmínek. Vychází z principu centrálního řízení všech společenských oblastí státu, základní funkcí knihoven podle této úpravy je jejich ideologické působení. Změnou společenských podmínek a přijetím nových zákonů, upravujících oblast státní správy a samosprávy, se tento zákon dostává do rozporu s platnou právní úpravou, např. se zákonem č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení). Zákon totiž vychází z předpokladu, že řídit a provozovat knihovnu je povinností každé obce a při kontrole plnění obsahu činnosti knihoven využívá systému přímé podřízenosti a nadřízenosti orgánů státní správy. Nadto nepostihuje informační funkce veřejných knihoven, vyvolané a umožněné novými technologiemi. Zcela se proto ruší jako nevyhovující dnešní společenské situaci i technologickému vývoji.

Ustanovení zákona č. 53/1959 Sb. provádějí vyhláška č. 51/1963 Sb., o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě, o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů, vyhláška č. 110/1965 Sb., o evidenci zahraniční literatury a směrnice MK ČSR ze dne 8. 7. 1969 č.j. 10 284/1969 o evidenci a revizi knihovních fondů v knihovnách jednotné soustavy, ve znění směrnice MK ČSR ze dne 16.8.1983 č.j. 12 216/83-II/2.

Evidence knihoven není v současné době ve smyslu vyhlášky 51/1963 Sb. prováděna. Sběr statistických dat o stavu veřejných knihoven je zajišťován na základě zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě. Část vyhlášky zaměřená na oblast meziknihovních výpůjčních služeb je jediným dosud užívaným předpisem pro tuto důležitou oblast vzájemné spolupráce knihoven, jíž se naplňuje právo občanů půjčit si potřebnou literaturu z kterékoliv veřejně přístupné knihovny. Část vyhlášky týkající se přednostního práva knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů je v současné době zcela nefunkční.

Cílem vyhlášky č. 110/1965 Sb., o evidenci zahraniční literatury bylo zajistit vytváření souborných katalogů zahraniční literatury jako základního nástroje pro efektivní využití informačních zdrojů v knihovnách na území celého státu.

Obě vyhlášky jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť ukládají práva a povinnosti, která lze ve smyslu Listiny ukládat pouze právním předpisem síly zákona. Navrhují se proto ke zrušení.

Směrnice MK ČSR ze dne 8. 7. 1969, čj. 10 284/69, stanoví základní pravidla pro majetkovou evidenci, revizi a vyřazování knihovních fondů. Jedná se o obecná pravidla pro nakládání s knihovním fondem jako s majetkem. V oblasti procesu vyřazování literatury z knihovních fondů jsou stanoveny příliš byrokratické a finačně nákladné procedury, které jsou v současné době obtížně akceptovatelné a neodpovídají potřebám aktivní práce s knihovním fondem. Směrnice bude rovněž zrušena.

II. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Navrhovaný zákon o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování přizpůsobuje úpravu oblasti knihovnictví strategickým dokumentům vlády v oblasti informační politiky a požadavkům současného technologického vývoje. Upravuje poskytování veřejnosti přístupných knihovnických a informačních služeb – za tím účelem stanoví práva a povinnosti veřejných knihoven, které budou tyto služby zabezpečovat, včetně evidence, revize a ochrany knihovních fondů veřejných knihoven, a sankce za porušení uložených povinností. Veřejné knihovně zákon umožňuje získat finanční prostředky z peněžních prostředků státního rozpočtu nad rámec běžného financování, kdy základní služby a provoz knihovny hradí zřizovatel a z veřejných rozpočtů dostávají veřejné knihovny příspěvky na programy a granty.

Veřejné knihovnické a informační služby jsou vymezeny v obecné rovině, kterou pak doplňuje příkladmý výčet konkrétních služeb, protože v souvislosti s prudkým technologickým rozvojem se objevují nové typy činností, jejichž zajišťování by taxativní výčet znemožnil nebo by bylo nutno zákon novelizovat. Zákon taxativně stanoví povinné služby, které veřejná knihovna poskytuje a které jsou poskytovány zdarma. Výjimku mohou činit pouze v zákoně výslovně zmíněné případy, kdy tyto služby zdarma poskytovat nelze. Požadavek poskytování určitých veřejných knihovnických služeb zdarma nevylučuje vybírání poplatků za administrativní práci spojenou s evidencí uživatelů veřejné knihovny. Ostatní veřejné knihovnické a informační služby jsou službami, jejichž zajištění klade zvýšené nároky na speciální vybavení technické, personální a prostorové. Z toho důvodu mohou být poskytovány za úhradu vynaložených nákladů. Nejsou poskytovány za účelem zisku.

Jako klíčový pojem zákon definuje veřejnou knihovnu. Vymezuje ji jako instituci poskytující veřejné knihovnické a informační služby ve stanoveném rozsahu, zajišťující všem bez rozdílu rovný přístup k veřejným knihovnickým a informačním službám a vedenou v evidenci veřejných knihoven. Evidence veřejných knihoven je základní nástroj přehledu o veřejných knihovnách i o jejich zařazení v systému. Jako evidenční místo bylo zvoleno Ministerstvo kultury (dále jen “ministerstvo”) neboť evidenční, kontrolní i sankční funkce ministerstvu umožňují přehled o systému veřejných knihoven, a tím i koordinaci podpory jejich činnosti. Dále se vymezují jednotlivé druhy veřejných knihoven, které návrh charakterizuje jednak z hlediska podoby jejich fondu, jednak z hlediska funkcí v rámci systému veřejných knihoven.

Navrhovaný zákon upravuje práva a povinnosti nezbytné k zajištění meziknihovních služeb. Cílem meziknihovních služeb je zajištění přístupu uživatelů veřejné knihovny k informacím bez ohledu na místo uložení knihovního dokumentu. Meziknihovní služby jsou založeny na principu vzájemnosti, z něhož vyplývá pro veřejnou knihovnu povinnost poskytnout jiné veřejné knihovně pro jejího uživatele službu z vlastního knihovního fondu, je-li o to požádána. K meziknihovním službám patří meziknihovní informační služby (poskytnutí bibliograficko-lokačních informací), meziknihovní výpůjční služby (poskytnutí výpůjčky požadovaného dokumentu) a meziknihovní reprografické služby poskytnutí kopie požadovaného dokumentu). Meziknihovní služby se provádějí jak v národním tak v mezinárodním měřítku.

Návrh stanoví oblasti, ve kterých má každá veřejná knihovna právo na podporu. Formou příkladmého výčtu se uvádějí oblasti, na které mohou být veřejné knihově poskytnuty dotace z  prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu. Garantem této podpory je stát (konkrétně je tato pomoc realizována programy vyhlašovanými ministerstvy).

Navrhovaný zákon obsahuje řadu povinností zaměřených na ochranu knihovního fondu veřejné knihovny a dále stanovuje postup nakládání s knihovním fondem při rušení veřejné knihovny. Zákon obsahuje základní úpravu evidence knihovního fondu, neboť tato evidence je základním nástrojem přehledu o rozsahu a hodnotě knihovního fondu veřejné knihovny. Jako významný nástroj ochrany knihovního fondu se upravuje jeho revize. Pro revize knihovního fondu se stanoví zvláštní režim odlišný od postupu podle zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví. K ochraně knihovních fondů veřejných knihoven dále slouží i úprava vyřazování knihovních dokumentů. Návrh zde respektuje požadavek průběžné aktualizace knihovního fondu a požadavek jeho dobrého technického stavu. Ve vztahu k vyřazeným knihovním dokumentům se zakotvuje nabídková povinnost, protože i tyto dokumenty mohou přinést obohacení knihovního fondu jiné veřejné knihovny.

Postih za porušení povinností podle tohoto zákona je dělen do dvou částí. V případech, kdy je možná náprava porušení povinnosti, ministerstvo určí veřejné knihovně lhůtu pro odstranění zjištěných nedostatků a uloží jí pokutu až poté, co ve stanovené lhůtě nedostatky neodstranila. Vzhledem k tomu, že většina veřejných knihoven bude financována z veřejných rozpočtů, je tato konstrukce vhodnější než přímý finanční postih. Zbývající skupinu tvoří případy, kdy restituce vadného stavu není vzhledem k charakteru porušení povinnosti možná a následuje proto přímo udělení pokuty.

Účinnost navrhovaného zákona je stanovena ve vazbě na realizaci zákonů souvisejících s reformou veřejné správy.

III. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy

Vláda ČR schválila usnesením ze dne 31. 5. 1999 č. 525 strategický dokument “státní informační politika”, rozpracovávající cíle a priority při utváření informační společnosti. Díky současnému technologickému rozvoji se vyhledávání, zpracovávání, uchovávání i předávání informací stává nezávislým na časových, prostorových nebo kvantitativních omezeních. Významným rysem informační společnosti je přechod od interních informačních systémů k systémům využívajícím externí komunikace a postupné vytvoření globální sítě, poskytující velké množství dat. Informační společnost přinese občanům nové možnosti pro zlepšení kvality jejich profesního i osobního života. Existuje ale nebezpečí rozvrstvení společnosti na informačně bohaté a informačně chudé, kteří nemají přístup k informačním a komunikačním technologiím. Jednou z priorit je proto informační demokracie, jejímž cílem je zabezpečit právo všem občanům bez rozdílu na přímý přístup k veřejným informacím. Veřejné informace, zejména informace související s výkonem veřejné správy mají být univerzálně dostupné pro všechny občany. Významnými centry poskytování těchto veřejných informačních služeb budou knihovny, přičemž jedním z předpokladů realizace státní informační politiky je zpracování nového zákona o knihovnách. Úprava má řešit především postavení a úkoly veřejných knihoven při poskytování veřejných informačních služeb, včetně úlohy veřejných knihoven při zprostředkování informací z činnosti orgánů státní správy a samosprávy.

Cílem státní informační politiky v oblasti veřejných informačních služeb je vytvořit optimální systém poskytování informací občanům a právnickým subjektům s využíváním moderních informačních a komunikačních technologií a s dostupností nezávislou na sociálním postavení subjektu. Jde tedy o zajištění bezbariérového přístupu k informacím a možnosti jejich demokratického využívání v zájmu občanů jako producentů a příjemců informací v procesu výchovy, vzdělávání, vytváření a užívání kulturních a uměleckých hodnot, výzkumu a vývoje a práce a produkce užitných hodnot a statků. Stát podporuje zavádění informačních a komunikačních technologií pro poskytování veřejných informací.

Usnesením vlády ze dne 31. 5. 2000 č. 527 byl dále schválen Akční plán realizace státní informační politiky pro období do konce roku 2002, který zpracovala Rada vlády pro státní informační politiku. Veřejných knihoven se dotýká první prioritní oblast státní informační politiky, jíž je dosažení informační gramotnosti všech občanů (rámcový program Informační gramotnost). Druhou z jeho částí jsou Veřejné informační služby knihoven.

Cílem programu Veřejné informační služby knihoven (VISK) je inovace veřejných informačních služeb na bázi informačních technologií. Veřejné služby knihoven se orientují zejména na poskytnutí veřejně přístupných míst s kvalifikovanou obsluhou a vybavených informačními technologiemi, která garantují rovné podmínky přístupu k informačním zdrojům a sítím pro všechny skupiny občanů, dále na podporu celoživotního vzdělávání a uspokojování kulturních potřeb občanů a na zpřístupnění informací z oblasti veřejné správy ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím .

Realizací programu VISK se naplňují cíle stanovené usnesením vlády ze dne 28. 4. 1999 č. 101 ke Strategii účinnější státní podpory kultury, usnesením vlády ze dne 31. 5. 1999 č. 525 ke Státní informační politice, usnesením vlády ze dne 10. 4. 2000 č. 351 o Koncepci státní informační politiky ve vzdělávání a usnesením vlády ze dne 31. 5. 2000 č. 527 o Akčním plánu realizace státní informační politiky pro období do konce roku 2002.

Program VISK se těsně váže na další programy realizované v rámci Akčního plánu SIP, jako je Program informační gramotnost (nositelem MŠMT), program Vzdělávání pracovníků veřejné správy (MŠMT), program Veřejné informační služby (MV), program Portál veřejné správy (MV), program Kontaktní místa veřejné správy (MV) a programy Elektronické služby veřejné správy (MV).

Program VISK v sobě zahrnuje 9 podprogramů:

1. Koordinační centrum VISK - cílem je založení a provoz koordinačního centra při Národní knihovně ČR, mezi jehož hlavní cíl patří mimo jiné koordinace zavádění informačních technologií v oblasti knihoven, výběr standardů a meziresortní koordinace s dalšími programy při realizaci státní informační politiky.
2. Mimoškolní vzdělávání pracovníků knihoven – cílem je mimo jiné vyškolení pracovníků veřejných knihoven v dovednostech práce s informačními a komunikačními technologiemi na úrovni evropského standardu European Computer Driving Licence (ECDL) pro poskytování kvalitní asistence uživatelům a pro následné školení ostatních pracovníků knihovny a vybudování vzdělávacích center v krajských knihovnách.
3. Informační centra veřejných knihoven – cílem je vytváření informační infrastruktury veřejných knihoven (připojení k síti Internet) a tvorba a zpřístupňování dat v síti a tím i postupná transformace veřejných knihoven převážně orientovaných na využívání klasických tištěných dokumentů na informační centra multimediálního charakteru. Program bude těsně provázán s programem MŠMT EDU 3 Připojení škol k internetu a vybavení multimediálními počítači.
4. Digitální knihovna a archiv pro informační služby knihoven – základním cílem je vybudování, provoz a zpřístupnění digitální knihovny a archivu, shromažďujících a zpřístupňujících pomocí internetu vzácné dokumenty z fondů knihoven ČR v digitální podobě. Provozovatelem bude Národní knihovna ČR.
5. Národní program retrospektivní konverze katalogů knihoven v ČR – základním cílem je zpřístupnění katalogů (převodem katalogů z lístkové podoby do podoby digitální), a tím knihovních fondů největších českých knihoven prostřednictvím internetu. Retrospektivní konverze katalogů je součástí kulturní politiky vlády ČR. Použitá technologie respektuje mezinárodní standardy, což zaručuje mezinárodní využitelnost a obohacení mezinárodních programů univerzální bibliografické kontroly (UBC) a dostupnosti publikací (UAP).
6. Národní program digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů (Memoriae Mundi Series Bohemica) – Memoriae Mundi Series Bohemica je program, jehož cílem je zajistit ochranu a zpřístupnění vzácných dokumentů v digitální podobě. Program se hlásí k programu UNESCO Paměť světa. V současné době je v digitální formě zpracováno více než 400 rukopisů nebo starých tisků z  fondů vybraných knihoven a archivů. Digitální dokumenty jsou přístupné na CD a počítá se s jejich zpřístupněním na internetu. Tento program je též součástí kulturní politiky vlády ČR v oblasti ochrany a zpřístupnění kulturního dědictví.
7. Národní program mikrofilmování a digitálního zpřístupňování dokumentů ohrožených degradací kyselého papíru (Kramerius) – cílem je záchrana a zpřístupnění bohemikálních dokumentů tištěných na kyselém papíru, jejichž existence je ohrožena rozpadem papírového nosiče. Špatný fyzický stav výrazně omezuje využívání těchto informačních pramenů a znemožňuje meziknihovní služby. Nejohroženější dokumenty budou převáděny na mikrofilm, který bude následně digitalizován, čímž bude vytvořena kopie pro zpřístupňování prostřednictvím internetu, lokální sítě a CD-R médií.
8. Elektronické informační zdroje – cílem podprogramu je zajištění rychlého a efektivního zpřístupňování požadovaných informací s využitím moderních informačních a síťových technologií. Podprogram bude těsně provázán s programem EDU 8 – Informační zdroje ve vzdělávání, jehož garantem je MŠMT. Národní knihovna ČR bude zastupovat knihovny při sjednávání licenčních podmínek pro přístup k elektronickým informačním zdrojům a bude též konzultačním a metodickým centrem pro oblast databází plnotextových periodik.
9. CASLIN – Souborný katalog ČR: rozvoj a provoz – CASLIN je národní souborný katalog, který podává informace o všech typech dokumentů ve fondech knihoven ČR. Souborný katalog poskytuje všem knihovnám informačně-lokační služby – informace o lokalizaci dokumentu v knihovnách ČR, na jeho základě je možné požádat o poskytnutí meziknihovních služeb a zároveň poskytuje aktivním účastníkům souborného katalogu (knihovnám dodávajícím informační záznamy) využít sdílené katalogizace (převzít záznam jiné účastnické knihovny). Jeho účelem je efektivní vyhledávání informací o dostupnosti knihovních dokumentů ve fondech knihoven ČR, a tím zkvalitnění meziknihovních služeb a racionalizace zpracování knihovních fondů v knihovnách ČR. Je potřeba vyvinout vlastní software pro souborný katalog, který bude odpovídat potřebám budování centralizovaného souborného katalogu jako základního informačního zdroje pro knihovny ČR.

Usnesením vlády České republiky ze dne 10. 4. 2000 č. 351 byla schválena již několikrát zmíněná koncepce státní informační politiky ve vzdělávání. V tomto dokumentu, navazujícím na materiál “Státní informační politika – cesta k informační společnosti”, je akcentována jedna z funkcí knihoven, a to funkce vzdělávací. Knihovny jsou zde chápány jako významné prvky infrastruktury vzdělávání s primární rolí v oblasti celoživotního vzdělávání a sebevzdělávání. V programu “ICT do každé školy a knihovny”, realizovaném od r. 2001, se počítá s vybavením každé školy a veřejné knihovny alespoň jedním počítačem a s připojením každé školy a veřejné knihovny na internet.

Sem patří výše uvedené podprogramy VISK 1-3, a VISK 8.

Navrhovaná právní úprava reflektuje výše uvedená vládní usnesení.

IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Realizace práva na svobodný a rovný přístup k informacím je jedním z východisek předkládaného návrhu knihovního zákona. Návrh proto předpokládá zajištění rovného přístupu všech k informacím zprostředkovaným veřejnými knihovnami (splnění této podmínky je nezbytným znakem, který musí veřejná knihovna ve smyslu navrhovaného zákona splňovat) a tím konkretizuje Čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Princip rovného přístupu k informacím je dále posílen skutečností, že vybrané veřejné knihovnické a informační služby jsou poskytovány zdarma, aby bylo vyloučeno limitování jejich dostupnosti.

Návrh dále navazuje na Čl. 17 odst. 5 Listiny a na zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť jako jednu z veřejných knihovnických a informačních služeb výslovně uvádí zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací produkovaných orgány státní správy a orgány územní samosprávy. Tuto službu pak zařazuje mezi povinné služby, které veřejná knihovna zajišťuje.

Oblasti knihoven se dále dotýkají tyto právní předpisy:

- Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, který definuje základní pojmy v oboru památkové péče, upravuje zvláštní režim nakládání s kulturními památkami, včetně podmínek jejich vývozu a stanoví práva a povinnosti vlastníků kulturních památek a orgánů státní správy. Součástí knihovního fondu mohou být dokumenty podléhající režimu ochrany a nakládání podle zákona o státní památkové péči. Režimu ochrany těchto dokumentů se navrhovaný zákon nedotýká.

• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, kterým se stanoví podmínky ochrany sbírek muzejní povahy, uchovávaných zejména v muzeích a galeriích, podmínky a způsob vedení evidence sbírek muzejní povahy, dále práva a povinnosti vlastníků sbírek muzejní povahy a režim vývozu. Zvláštní typ knihovního fondu představuje historický knihovní fond, který pro svou mimořádnou kulturně historickou hodnotu vyžaduje zvláštní ochranu a péči. V některých případech jsou jeho součástí sbírky, které jsou podřízeny režimu zákona o ochraně sbírek muzejní povahy. Navrženým zákonem není dotčen ani tento režim ochrany.

• Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb., který k vývozu předmětů kulturní hodnoty vyžaduje vydání osvědčení, že tyto předměty nejsou zapsanou kulturní památkou podle zákona č. 20/1987 Sb. Za předměty kulturní hodnoty jsou podle tohoto zákona považovány přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění nebo vědu a splňují kritéria obsažená v příloze zákona. Osvědčení vydávají na základě žádosti muzea, archivy, knihovny a organizace památkové péče, pověřené Ministerstvem kultury. Zákon dává zároveň možnost předměty kulturní hodnoty, pro něž je žádáno osvědčení, za kulturní památku prohlásit.

• Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých zákonů (tiskový zákon), upravující některé práva a povinnosti vydavatelů a dalších fyzických a právnických osob v  souvislosti s vydáváním periodického tisku a vyhláška Ministerstva kultury č. 52/2000 Sb., kterou se určuje regionální příslušnost příjemců regionálního povinného výtisku periodického tisku. Za účelem vytváření maximálně úplné konzervační sbírky národní produkce periodického tisku a jejího bibliografického zpracování se v ustanovení § 9 zákona ukládá vydavatelům periodického tisku odvádět povinné výtisky určeným knihovnám. Státní vědecké knihovny udržují dlouhodobě archivy periodik regionálního a místního významu.

• Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích, který upravuje vztahy související s vydáváním a šířením neperiodických publikací, zejména shrnuje znaky neperiodické publikace, stanoví údaje, které musí periodická publikace obsahovat a stanoví práva, povinnosti a odpovědnost nejen vydavatelů, ale i dalších osob, které se podílejí na veřejném šíření neperiodických publikací a vyhláška č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. S cílem pokrýt konzervační a bibliografickou funkci povinného výtisku je v zákoně upravena povinnost vydavatele bezplatně na svůj náklad odevzdat z každého vydání neperiodické publikace stanovený počet výtisků určeným příjemcům (knihovnám).
• Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona č. 356/1999 Sb., na základě kterého je zajišťován sběr statistických dat o stavu veřejných knihoven. Zákon ukládá zpravodajským jednotkám, jimiž jsou též knihovny, u statistických zjišťování uvedených v programu statistických zjišťování zpravodajskou povinnost.

• Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), který upravuje vztahy vznikající v souvislosti s vytvořením a společenským uplatněním literárních, vědeckých a uměleckých děl. Většina činností veřejných knihoven souvisí s užitím předmětů ochrany podle autorského zákona. Mezi užití děl jejich šířením patří také šíření díla půjčováním jeho rozmnoženin (např. periodického tisku a neperiodických publikací) knihovnami.

• Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, který upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje jejich předání do jiných států. Při zpracování osobních údajů jsou knihovny podřízeny režimu tohoto zákona.

V. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními závazky ČR a slučitelnost s právními akty Evropských společenství.

Navrhovaná koncepce právní úpravy je v souladu s Listinou základních práv a svobod i se Všeobecnou deklarací lidských práv OSN, která v čl. 19, odst. 2 přiznává každému právo na svobodu projevu, zahrnující svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu bez ohledu na hranice, písemně nebo tiskem či jinými prostředky. Užívání těchto práv s sebou nese zvláštní odpovědnost, může proto podléhat určitým omezením. Dále v čl. 26 uvádí právo na vzdělání, které má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám a v čl. 27 právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.) shodně s Všeobecnou deklarací lidských práv OSN v čl. 19 jmenuje právo na svobodu projevu, zahrnující svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace bez ohledu na hranice. V předkládaném zákoně se odráží i ustanovení Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.) uvádějící v čl. 15, odst. 1 mimo jiné právo jednotlivce účastnit se kulturního života a užívat plodů vědeckého pokroku a jeho využití.

Oblasti vymezované touto právní úpravou se dotýká Dohoda o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů (Florentská dohoda – publikována ve Sbírce zákonů pod č. 102/1998 Sb.), jejíž snahou je odstranit hospodářská omezení, bránící výměně idejí a znalostí, jíž se smluvní státy zavazují podporovat všemi prostředky volný oběh vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů a zrušit nebo omezit omezení uvalená na tento svobodný oběh (čl. IV) a vydat licence nezbytné pro dovoz mimo jiné knih a publikací určených pro veřejné knihovny a pro knihovny veřejných, vzdělávacích, výzkumných nebo kulturních institucí (čl. II, písm. a).

Na Florentskou dohodu navazuje Protokol k Dohodě o dovozu vzdělávacích, vědeckých a kulturních materiálů (publikován ve Sbírce zákonů pod č. 103/1998 Sb.) aktualizující způsoby a prostředky přenášení informací a znalostí, vyvolané technickým pokrokem. Smluvní státy se zavazují rozšířit osvobození od cel a jiných dávek vybíraných při dovozu na materiály, uvedené v přílohách tohoto protokolu (čl. I) a rozšířit vydávání licencí pro dovoz mj. knih a publikací určených pro veřejné knihovny (čl. IV).

Dalšími souvisejícími materiály jsou Úmluva o mezinárodní výměně publikací a Úmluva o výměně oficiálních publikací a vládních dokumentů mezi státy (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 12/1965 Sb.), v nichž se smluvní státy zavazují podporovat výměnu publikací jak mezi vládními orgány, tak i mezi nevládními institucemi výchovnými, vědeckými, technickými nebo osvětovými, pokud tato výměna neslouží výdělečným cílům. Smluvní státy se v nich zavazují zajistit co nejpříznivější dopravní podmínky a osvobodit orgány pověřené výměnou od placení vývozních i dovozních poplatků za materiály, vyměňované na základě těchto úmluv.

Závěrečný dokument zasedání KBSE v r. 1988-1989, jehož je ČR signatářem, v odst. 34 a 52 umožňuje institucím a organizacím získávat, vlastnit, reprodukovat jakékoli informační materiály a realizovat nerušený oběh uměleckých děl a kulturních předmětů.

Významným mezinárodním materiálem, dotýkajícím se výslovně poslání knihoven je Manifest UNESCO o veřejných knihovnách z roku 1994, který též deklaruje nutnost svobodného a neomezeného přístupu k vědomostem, myšlenkám, kultuře a informacím. Veřejná knihovna je tu chápána jako brána do světa vědomostí. Služby veřejné knihovny mají být poskytovány všem bez rozdílu, nezávisle na věku, rasovém původu, pohlaví, víře, národnosti, jazyce nebo sociálním postavení. Knihovní fondy musí obsahovat jak tradiční materiály, tak všechny druhy moderních informačních médií a technologií. Dokument stanoví, že služby veřejných knihoven musí být v zásadě bezplatné. Činnost knihoven musí být součástí dlouhodobých programů týkajících se kultury, zpřístupňování informací, gramotnosti a vzdělávání. Manifest se dotýká i organizace provozu veřejné knihovny, kdy stanoví, že služby veřejné knihovny musí být fyzicky dostupné kterémukoli občanovi obce, což předpokládá dobré umístění budovy, vybavení vhodnou technikou a vymezení výpůjční doby výhodné pro uživatele.

V roce 1998 přijal Evropský parlament Zprávu o Zelené knize o roli knihoven v moderním světě. Materiál upozorňuje Evropskou komisi a členské státy Evropské unie na nutnost podpory knihoven jako jednoho z nejdůležitějších systémů zpřístupňování vědomostí, kdy jsou informace nejdůležitější užitnou hodnotou v informační společnosti. Rezoluce o roli knihoven mimo jiné doporučuje zahrnout knihovny do všech strategií ES určených pro informační společnost, přijmout opatření, která umožní knihovnám hrát aktivní roli při poskytování přístupu k informacím, poskytnout prostředky na financování programů digitalizace a ochrany dokumentů pro uchování kulturního dědictví budoucím generacím, poskytnout knihovnám moderní vybavení, zvláště pak internetové spojení a odpovídající finanční zajištění, zabezpečit základní služby knihoven, apod. Oceňuje se funkčnost knihoven kooperujících v sítích, které zajišťují uživatelům získání informací či dokumentů z jiné knihovny, není-li to k dispozici v jejich knihovně. Internet otevřel nové možnosti přístupu k bibliografickým a lokálním informacím. Zmíněna je i souvislost knihoven s ekonomikou, kdy knihovnické činnosti a služby vyvolávají požadavek na digitalizaci katalogů a dokumentů, na výrobu knihovnických systémů, zabezpečení fondů, dlouhodobé uchování fondů, a tím i spolupráci se specializovanými firmami.

V roce 1999 zveřejnil Výbor pro kulturní spolupráci Rady Evropy Návrh doporučení pro knihovnickou legislativu v Evropě. Návrh považuje zajištění rovnoprávného přístupu k informacím za podmínku demokratičnosti jednotlivých zemí, knihovny chápe jako základní hybnou sílu zprostředkování informací a ochrany kulturního dědictví a požaduje přijetí evropské právní úpravy pro oblast knihovnictví. Tato úprava má garantovat poskytování služeb knihoven občanům bez jakéhokoli omezení, bezplatně a rovnoprávně, nezávisle na finančních možnostech uživatelů. Veřejné knihovny mají sloužit uživatelům nabídkou širokého spektra médií, naopak národní knihovny a knihovny s archivními (konzervačními) funkcemi jsou povinny uchovat co největší rozsah dokumentů a informačních zdrojů pro budoucí generace. Objevuje se požadavek na výhodné umístění servisních míst knihoven, tak aby byla přístupná všem a byla vybavena zařízením umožňujícím uspokojování uživatelských potřeb zdravotně postižených občanů. Knihovny by měly zajišťovat přístup k materiálům, které nejsou součástí vlastního knihovního fondu prostřednictvím meziknihovních služeb. Knihovny by měly plně využít potenciál informačních sítí a v zájmu uživatelů usilovat o elektronický přístup k informačním zdrojům a zajistit proto veřejná přístupová místa. Objevuje se tu zvláštní povinnost pro vlády umožnit přístup k informacím vyplývajícím z činnosti státní správy.

Výše uvedené principy byly při zpracovávání návrhu zákona zohledněny.

Návrh zákona svou problematikou nepatří mezi prioritní oblasti aproximace práva uvedené v čl. 70 Evropské dohody o přidružení a svou problematikou nepatří ani mezi priority doporučené v Bílé knize.

VI. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet

Co se týká předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy, lze shrnout, že pro optimální fungování systému veřejných knihoven je třeba zabezpečit:

1. Finanční prostředky na výkon regionálních funkcí.

3) Finanční prostředky na úhradu odměn za užití autorských děl ve veřejných knihovnách

Zvláštní část

K § 1

Působnost zákona se vztahuje na systém veřejných knihoven, který je dále vymezen v ustanovení § 3. Současně je řešen vztah k “živnostenskému zákonu” – z působnosti zákona jsou vyjmuty knihovny provozované na základě živnostenského oprávnění.

K § 2

Ustanovení vysvětluje jednotlivé pojmy užívané v zákoně.

1. Klíčovou definicí je definice veřejné knihovny. Jedním ze tří rysů, vymezujících veřejnou knihovnu jako instituci poskytující veřejné knihovnické a informační služby, je poskytování služeb v rozsahu vyplývajícím z § 4 odst. 1 písm. a) až d). Zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací produkovaných státní správou a samosprávou nebo veřejnými institucemi, je zdůrazněno jako jedna ze čtyř základních služeb v souladu se záměry státní informační politiky umožnit občanům univerzální dostupnost informací z oblasti veřejné správy. V souvislosti s budováním informační společnosti se vedle zpřístupňování knihovních dokumentů v klasické podobě klade důraz na umožnění přístupu k informacím nacházejícím se v elektronické podobě, prostřednictvím telekomunikačních zařízení. Druhým charakteristickým rysem veřejné knihovny je zajištění rovného přístupu k veřejným knihovnickým a informačním službám všem bez rozdílu, které rovněž odráží požadavek demokratického přístupu k informacím. Navrhovaná právní úprava se tak snaží zaručit dostupnost informačních služeb nezávislou na sociálním postavení jednotlivce, a minimalizovat tak rozvrstvení společnosti na informačně bohaté a informačně chudé, což by mělo nežádoucí důsledky pro kvalitu života jednotlivce.
2. Knihovní dokument je základní prvek knihovního fondu. Jde o dokument, který má informační, popř. kulturněhistorickou hodnotu. Knihovním dokumentem mohou být neperiodické publikace v různé formě – např. rukopisy, staré tisky, normativní dokumenty, hudebniny a dokumenty na nosičích – kazety, CD ROMy (multimédia) či periodický tisk (ukončený ročník nebo svazek).
3. Soubor knihovních dokumentů veřejné knihovny tvoří její knihovní fond. Ten je budován podle zaměření knihovny buď jako univerzální (národní knihovna, krajské knihovny, některé základní knihovny), nebo specializovaný (specializované a některé základní knihovny - lékařské knihovny, technické knihovny, zemědělské knihovny, oborové vysokoškolské knihovny). Knihovna může v rámci vlastního knihovního fondu budovat více specializovaných fondů.
4. Knihovnické a informační služby veřejná knihovna poskytuje na základě svého fondu. Jestliže se požadovaný dokument ve fondech veřejné knihovny nenachází, zprostředkuje ho veřejná knihovna pro svého uživatele z fondů jiné veřejné knihovny prostřednictvím meziknihovních služeb, které mohou být realizovány jako zapůjčení požadovaného dokumentu, poskytnutí kopie požadovaného dokumentu nebo alespoň poskytnutí informace, ve fondech které veřejné knihovny se dokument nachází.
5. Zvláštní typ knihovního fondu představuje historický knihovní fond, který pro svou mimořádnou kulturně historickou hodnotu vyžaduje speciální ochranu a péči (např. je zakázáno z něj vyřazovat knihovní dokumenty). V některých případech mohou být součástí historického fondu dokumenty, jejichž ochrana se řídí podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů nebo dokumenty chráněné jako kulturní památka podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Režim ochrany podle zvláštního předpisu není tímto zákonem dotčen.
6. Veřejné knihovny, které jsou příjemci povinného výtisku podle zákona č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích a podle tiskového zákona č. 46/2000 Sb., budují konzervační fond sestávající z knihovních dokumentů získaných na základě těchto právních předpisů. Tento fond primárně slouží jako přehled o knižní a periodické produkci ČR, tím je dán zvláštní režim zacházení s ním, tzn. obvykle se z něho uživatelům nepůjčují knihovní dokumenty, a nelze z něj knihovní dokumenty ani vyřazovat.
7. Specializovaný fond je fondem shromažďujícím určité typy dokumentů, např. fond hudebnin, fond norem nebo dokumenty z určitého oboru.
8. Regionálními funkcemi se rozumí soubor činností, jimiž krajská knihovna zabezpečuje odbornou péči o knihovny v obcích, kde nepracuje profesionální knihovník. Tato péče spočívá v nákupu knihovního fondu pro tyto knihovny, jeho odborném zpracování a dopravě, eventuálně i v zajištění efektivního využití souborů knihovního fondu na cirkulačním principu. Krajská knihovna zajišťuje pro pracovníky obecních knihoven odborné semináře a školení týkající se např. práce s moderními technologiemi.
9. Provozovatelem veřejné knihovny může být fyzická osoba nebo právnická osoba, poskytující veřejné knihovnické a informační služby svým jménem. Je-li veřejná knihovna organizační součástí (bez právní subjektivity) právnické osoby, je provozovatelem této knihovny její zřizovatel.

K § 3

Zakotvuje se systém veřejných knihoven, jehož jednotlivé články tvoří knihovny zřízené státem (Národní knihovna, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K.E.Macana a Moravská zemská knihovna), krajské knihovny zřízené orgány krajů a základní knihovny zřízené orgány obcí.

Současně je umožněno zřídit veřejnou knihovnu i právnickým osobám neuvedeným v  odstavci 1 (např. obecně prospěšné společnosti, nadace, občanská sdružení) nebo fyzickým osobám.

Nezbytnou podmínkou pro provozování veřejných knihovnických a informačních služeb podle tohoto zákona je zapsání veřejné knihovny do evidence veřejných knihoven, kterou vede ministerstvo.

K § 4

Veřejné knihovnické a informační služby uvedené v odstavci 1 písmenech a), b), c) a d) představují povinné minimum služeb, které veřejná knihovna poskytuje. Tyto služby jsou poskytovány zdarma, přičemž zákon dále taxativním způsobem vypočítává výjimky, kdy tyto služby zdarma poskytovat nelze, což je v případě půjčování audiálních a audiovizuálních dokumentů odůvodněno vazbou na režim autorského zákona (č.121/2000 Sb.), kde jde o činnost zpoplatněnou, nebo v případě reprografických služeb či mezinárodních meziknihovních služeb náročností tohoto typu služeb.

Služby uvedené v odstavci 3 písm. a), b), c) a d) jsou službami, jejichž zajištění klade zvýšené nároky na speciální vybavení technické, personální a prostorové. Z toho důvodu mohou být poskytovány za úhradu vynaložených nákladů. Nejsou však poskytovány za účelem zisku.

Požadavek poskytování veřejných knihovnických služeb podle odstavce 1 písm. a), b), c) a d) bezplatně nevylučuje vybírání určitých poplatků za administrativní práci spojenou s evidencí uživatelů veřejné knihovny.

Provozovateli veřejné knihovny se v odstavci 4 ukládá povinnost zajistit všem bez rozdílu rovný přístup k veřejným knihovnickým a informačním službám a dalším službám poskytovaným veřejnou knihovnou. Tento požadavek ale současně nevylučuje možné preference určitých skupin uživatelů v konkrétní veřejné knihovně. Jako příklad je možno uvést rozdílné délky výpůjční lhůty, dané zaměřením veřejné knihovny (např. vysokoškolské knihovny).

K § 5,6,7,8

Evidence veřejných knihoven je základní nástroj přehledu o veřejných knihovnách i o jejich zařazení v systému. Zápis do evidence je podmíněn naplněním znaků veřejné knihovny, tj. zda provozovatel veřejné knihovny zaručuje poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb všem bez rozdílu a v rozsahu vyplývajícím z § 4 odst. 1 písm. a) až d). Evidence veřejných knihoven bude přístupná veřejnosti s výjimkou údajů podléhajících ochraně podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Jako evidenční místo bylo zvoleno ministerstvo. Kromě přehledu o systému veřejných knihoven umožní evidenční, kontrolní i sankční funkce ministerstvu koordinaci poskytování účelově určených dotací ze státního rozpočtu veřejným knihovnám.

Rozsah evidovaných údajů je koncipován tak, aby knihovnu jednoznačně odlišoval od ostatních knihoven a poskytoval o ní základní informace. Vzhledem k tomu, že provozovatelem veřejné knihovny mohou být jak právnické, tak fyzické osoby, ustanovení § 5 rozsahem údajů zohledňuje tyto možnosti. Provozovatel - právnická osoba může veřejné knihovnické a informační služby zajišťovat též prostřednictvím své organizační součásti.

Ustanovení dále vymezuje, jaké další náležitosti musí k zápisu do evidence přiložit právnická osoba typu obecně prospěšné společnosti, občanského sdružení či nadace (výpis z veřejného rejstříku) nebo příspěvková organizace státu či organizační součást zřízená za účelem poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb státem nebo územním samosprávným celkem (zřizovací listina nebo statut).

Stanoví se též postup ministerstva v případě, kdy návrh na zápis do evidence veřejných knihoven podaný provozovatelem není úplný.

Následující ustanovení konkretizují proces zápisu veřejné knihovny do evidence veřejných knihoven, ukládají zřizovateli povinnost oznámit každou změnu údajů a vymezují případy, kdy ministerstvo zruší zápis veřejné knihovny v evidenci veřejných knihoven.

Touto evidencí není dotčena státní statistická evidence dosud prováděná IPOSem (pro knihovny spadající do resortu Ministerstva kultury) a příslušnými institucemi pro knihovny spadající do působnosti jiných resortů, podle zákona o č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

K § 9

Centrem systému veřejných knihoven je Národní knihovna. Národní knihovnu jako druh veřejné knihovny charakterizuje zaměření jejího knihovního fondu (univerzální, tudíž shromažďující knihovní dokumenty ze všech oblastí), s možností budovat podle potřeby specializované knihovní fondy (Národní knihovna ČR shromažďuje veškerou bohemikální knižní produkci v oborech slavistika, hudební věda, knihovnictví a informační věda).

Národní knihovna disponuje konzervačním fondem, jehož smyslem je uchovat pro budoucí generace uživatelů dokumenty vydané na území ČR, získané na základě celostátního povinného výtisku (zákon č. 37/1999 Sb., o neperiodických publikacích a tiskový zákon č. 46/2000 Sb.) Konzervační fond zároveň umožňuje bibliografické zachycení české produkce periodického tisku a neperiodických publikací.

Významnou součástí knihovního fondu národní knihovny je její historický fond, který reprezentuje kulturní dědictví. K jeho ochraně jsou v národní knihovně zřízena specializovaná pracoviště, zabývající se jak primární ochranou dokumentu (restaurování, konzervování), tak i pořizováním kvalitních kopií vzácných dokumentů (národní program ochranného mikrofilmování a digitalizace). Tyto služby vykonává v rámci svého knihovního fondu a může je zajišťovat i pro ostatní knihovny s historickým knihovním fondem. Je poradenským centrem, poskytujícím ostatním knihovnám s historickým knihovním fondem odbornou a metodickou pomoc.

Ustanovení dále příkladmým výčtem uvádí funkce národní knihovny jako centra systému veřejných knihoven.

Národní knihovna provádí výzkum a vývoj a poskytuje informační a poradenské služby v oboru knihovnictví a informační vědy. Provádí průzkumy a expertízy pro oblast knihovnictví. Zajišťuje standardizaci v oblasti knihovnictví. Je též centrem mimoškolního vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků.

Národní knihovna vytváří a spravuje souborný katalog ČR, do něhož standardizovanými informačními záznamy přispívají veřejné knihovny ČR a který tak poskytuje přehled o složení knihovních fondů zúčastněných knihoven (kdo, co a kde má ve svých fondech). Účastní se mezinárodní spolupráce v oblasti souborných katalogů.

Národní knihovna je ústředním bibliografickým pracovištěm ČR. Zachycuje bibliografickým způsobem současnou českou knižní produkci. Vytváří též retrospektivní bibliografii národní knižní produkce.

Odpovídá za správnost a kontrolu přidělování ISBN (mezinárodní standardní číslo knihy) a ISMN (mezinárodní standardní číslo hudebnin). Jedná se o mezinárodní systémy standardního číslování knih a hudebnin. Spolupracuje s mezinárodní agenturou ISBN a ISMN, které dodává aktualizovaná data z báze českých nakladatelů pro mezinárodní adresář ISBN.

Koordinuje a metodicky odpovídá za meziknihovní služby v ČR, reprezentuje meziknihovní služby ČR vůči národním ústředím jiných států. V mezinárodním měřítku zprostředkovává výpůjčky z fondů zahraničních knihoven.

Na základě vyhlášky č. 12/1965 Sb., o Úmluvě o výměně oficiálních publikací a vládních dokumentů mezi státy, je ústředím pro zabezpečení mezinárodní výměny oficiálních publikací.

Za evidované veřejné knihovny je zmocněna jednat v oblasti autorských práv ve věci úhrady odměn za užití autorských děl. Národní knihovna sjednává smlouvy s kolektivními správci autorských práv. Úhrada odměn za užití autorských děl bude hrazena ze státního rozpočtu.

K § 10

Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana se specializuje na poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb zvláštní skupině uživatelů, jíž jsou nevidomí a zrakově postižení.

Moravská zemská knihovna v Brně v rámci systému veřejných knihoven plní funkci krajské knihovny pro Brněnský kraj s přesahem činností na celé území Moravy a Slezska.

Obě veřejné knihovny jsou zřizovány státem.

K § 11

Ustanovení vymezuje krajskou knihovnu jako druh veřejné knihovny, charakterizuje zaměření jejího knihovního fondu (univerzální, tudíž shromažďující knihovní dokumenty ze všech oblastí), s možností budovat podle potřeby specializované knihovní fondy.

Krajská knihovna představuje centrální knihovnické pracoviště v nově zřizovaných krajích.

Krajská knihovna trvale uchovává konzervační fond, do něhož získává dokumenty na základě regionálního povinného výtisku.

Stejně jako národní knihovna pečuje krajská knihovna o historický fond, vyžadující zvláštní způsob zacházení a může spolupracovat s národní knihovnou jako poradenským centrem pro historické knihovní fondy.

Ustanovení pak dále vyjmenovává příkladmým výčtem funkce krajské knihovny, v rámci systému veřejných knihoven.

Národní knihovně poskytuje krajská knihovna informační záznamy pro národní souběžnou i retrospektivní bibliografii i záznamy pro souborný katalog za veřejné knihovny ve svém kraji.

Krajská knihovna je krajským střediskem meziknihovních služeb. Koordinuje ve spolupráci s národním ústředím meziknihovních služeb v národní knihovně činnost knihoven ve svém kraji. Garantuje dostupnost domácí produkce knihovních dokumentů pro knihovny v kraji a dostupnost regionální produkce knihovních dokumentů pro knihovny ČR.

Ve vztahu k veřejným knihovnám v daném kraji je krajská knihovna v rámci svých regionálních funkcí centrem, zabezpečujícím jejich vzájemnou koordinaci. Plnění regionálních funkcí pro některé oblasti svého kraje může krajská knihovna převést na jednu či více základních knihoven. Výměnný fond jako součást knihovního fondu krajských nebo základních knihoven pověřených na smluvním základě výkonem regionálních funkcí slouží k zajištění základních knihovnických a informačních služeb základních (obecních) knihoven daného kraje. Jde o soubor knihovních dokumentů zapůjčovaných základní knihovně na určitou dobu, který obíhá po základních (obecních) knihovnách. Budování výměnného fondu je ekonomicky výhodné sdružování finančních prostředků na nákup knihovního fondu pro více základních knihoven, které by jinak musely být vynaloženy jednotlivě.

Krajská knihovna zároveň funguje jako základní knihovna, není-li ve městě zřízena základní knihovna s univerzálním knihovním fondem. Tuto funkci v současné době vykonává státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Kladně, Ústí nad Labem a Liberci.

K § 12

Základní knihovna je nejnižším stupněm systému veřejných knihoven a zároveň nejpočetněji zastoupeným druhem veřejné knihovny. Do tohoto druhu veřejné knihovny spadají nejrůznější subjekty – městské knihovny, obecní knihovny, odborné knihovny, knihovny obecně prospěšných společností.

Rozlišují se dva typy základní knihovny ve vztahu k zaměření knihovního fondu, a to základní knihovna s univerzální knihovním fondem a základní knihovna se specializovaným knihovním fondem.

Základní knihovna s univerzálním knihovním fondem funguje jako poskytovatel veřejných knihovnických a informačních služeb ve své obci, a předmětem jejích funkcí jsou především výpůjční, bibliograficko-informační a kulturně vzdělávací služby ve své obci (městě).

Základní knihovna se specializovaným knihovním fondem poskytuje veřejné knihovnické a informační služby bez užší vazby na obec, v níž se nachází, a vykonává i odborné činnosti. Často tvoří součást odborné instituce.

K § 13

Specializovaná knihovna buduje specializovaný, zpravidla oborově zaměřený knihovní fond (např. Státní technická knihovna je zaměřena na oblast techniky a s technikou souvisejících aplikovaných přírodních a společenských věd, Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze je specializována na výchovu, vzdělávání, školství, společenské vědy, komeniologii, literaturu pro děti a mládež, Národní lékařská knihovna v Praze je zaměřena na lékařství a zdravotnictví, Ústřední zemědělská knihovna se specializuje na zemědělství a lesnictví, Knihovna Akademie věd ČR, Knihovna Národního muzea v Praze je zaměřena na bohemikální a historické fondy, fondy zámeckých knihoven v ČR, specializované vysokoškolské knihovny). Specializovaná knihovna může být ústřední knihovnou sítě základních knihoven se specializovaným knihovním fondem.

V rámci svých vzdělávacích funkcí průběžně zabezpečuje další odborné vzdělávání knihovníků a informačních pracovníků specializovaných knihoven a základních knihoven se specializovaným knihovním fondem. Zajišťuje metodické a poradenské činnosti a služby pro základní knihovny své specializace.

Ustanovení dále příkladmým výčtem uvádí funkce specializované knihovny.

Národní knihovně poskytuje specializovaná knihovna za svou specializaci informační záznamy pro národní souběžnou i retrospektivní bibliografii i záznamy pro souborný katalog.

Specializovaná knihovna buduje vlastní tematické a oborové bibliografie a databáze (např. Ústřední zemědělská knihovna provozuje jako jednu ze svých databází databázi rešerší a tematických bibliografií z oblast zemědělství, lesnictví a potravinářství RES, Národní lékařská knihovna v Praze mezi jiným zpracovává bibliografii článků z českého lékařského tisku a zpřístupňuje ji v databázi Bibliomedica cechoslovaca, Knihovna Národního muzea v Praze provozuje databázi zámeckých knihoven a genealogických dat, Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze provozuje např. pedagogickou bibliografickou databázi, databázi komeniologické literatury).

Specializovaná knihovna je specializovaným střediskem meziknihovních služeb. Koordinuje ve spolupráci s národním ústředím meziknihovních služeb v národní knihovně činnost knihoven své specializace v rámci poskytování meziknihovních služeb. Garantuje dostupnost domácí i zahraniční produkce knihovních dokumentů pro základní knihovny své specializace.

K § 14

Cílem meziknihovních služeb je zajištění práva uživatelů na informace bez ohledu na místo uložení knihovního dokumentu. Knihovní fond každé veřejné knihovny je limitován co do obsahu či rozsahu, ale účast v  systému veřejných knihoven umožňuje konkrétní knihovně v rámci meziknihovních služeb uspokojit informační požadavky svých uživatelů. Meziknihovní služby jsou založeny na principu vzájemnosti, z něhož vyplývá pro veřejnou knihovnu povinnost poskytnout jiné veřejné knihovně pro jejího uživatele službu z vlastního knihovního fondu, je-li o to požádána.

K meziknihovním službám patří

1. meziknihovní informační služby – poskytnutí bibliograficko-lokačních informací (kde se požadovaný dokument nalézá),
2. meziknihovní výpůjční služby – poskytnutí výpůjčky požadovaného dokumentu a
3. meziknihovní reprografické služby (včetně přenosu dat) – poskytnutí kopie požadovaného dokumentu.

Pokud dožádaná veřejná knihovna dokument nevlastní, postoupí žádost k vyřízení jiné knihovně na základě teritoriálního principu a odborného profilu knihovního fondu.

Meziknihovní služby se provádějí jak v národním, vnitrostátním, tak v mezinárodním měřítku. Prokáže-li bibliograficko-lokační zjištění, že se zahraniční dokument nenachází ve fondech veřejných knihoven ČR, je možné o výpůjčku požádat v zahraničních knihovnách prostřednictvím mezinárodní meziknihovní výpůjční služby.

V systému meziknihovní výpůjční služby má významné místo národní knihovna, která je národním centrem meziknihovních služeb. Je reprezentantem meziknihovních služeb vůči národním ústředím jiných států a vůči mezinárodním organizacím.

Každá veřejná knihovna musí evidovat svou činnost v oblasti meziknihovních služeb, tj. své žádosti o meziknihovní výpůjční služby i dokumenty, které sama ze svého knihovního fondu v rámci této služby půjčuje jiné veřejné knihovně.

Ustanovení předpokládá, že prováděcí právní předpis vyjmenuje veřejné knihovny, které jsou povinny zprostředkovat mezinárodní meziknihovní služby v ČR. Vzhledem k tomu, že se jedná o jmenovitý výčet a obecně nelze vyloučit změnu názvu u některé z těchto veřejných knihoven, budou tyto veřejné knihovny uvedeny ve vyhlášce, jejíž eventuální změna je operativnější. Tyto knihovny se stávají knihovnami zprostředkujícími, tj. zprostředkovávají od zahraničních institucí mezinárodní meziknihovní výpůjční služby za určitých podmínek knihovnám v ČR a naopak.

K § 15

Ustanovení § 15 uvádí formou příkladmého výčtu oblasti, na které mohou být veřejné knihově poskytnuty dotace z peněžních prostředků státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu.

Finanční podpora státu vychází ze Strategie účinnější státní podpory kultury, kterou vzala vláda na vědomí svým usnesením ze dne 28. dubna 1999 č. 401 a z vládního usnesení ze dne 31. května 1999 č. 525 o státní informační politice – cestě k informační společnosti. Podrobněji je toto usnesení pojednáno v obecné části důvodové zprávy.

Konkrétně je tato pomoc poskytována následujícími programy vyhlašovanými Ministerstvem kultury.

Prvním z nich je program Rozvoj informační sítě knihoven, který podporuje tvorbu a zpřístupňování dat v síti Internet a zavádění internetu do veřejných knihoven.

Program Knihovna 21. století je zaměřen na rozvoj regionálních funkcí veřejných knihoven – doplnění knihovního fondu, zejména výměnného, dále na dostupnost knihovních fondů pro občany se zdravotním postižením a podporuje též osvětovou a výchovnou činnost.

Oba programy jsou určeny pro právnické i fyzické osoby.

Programy vědy a výzkumu v oblasti knihovnictví jsou víceleté a jsou zaměřeny na zpřístupňování knihovních fondů formou digitalizace, na převod (konverzi) katalogu do elektronické podoby a na další služby v oblasti informačních technologií. Dále pak na vývoj a zavádění nových technologií k ochraně knihovních fondů z hlediska mikroklimatu, na výzkum materiálů pro restaurování a na zpracování nové terminologie oboru knihovnictví.

Další oblasti, na něž jsou poskytovány finanční prostředky ze státního rozpočtu, byly podrobně zmíněny v obecné části důvodové zprávy, týkající se programu VISK.

Účast veřejných knihoven na programech státu současně znamená vytváření technicky propojitelného prostředí, zamezuje nehospodárnému využití dotačních prostředků, případně i duplicitnímu vybavování veřejných knihoven novými informačními zdroji. Vedle toho že vyhlašované programy přispějí k jednotnosti a propojitelnosti systému veřejných knihoven, povedou i k zpřehlednění a možnému zjednodušení sítě veřejných knihoven oproti současnému stavu.

V přechodném období zavádění nových technologií (např. internetu) budou vyhlašované programy a granty stimulovat vytvořením vhodných podmínek knihovny, které definici veřejné knihovny nesplňují kvůli nedostatečnému technickému vybavení, a mají zájem stát se veřejnou knihovnou.

Ústřední knihovnická rada jako poradní orgán ministerstva bude vydávat stanovisko k určení prioritní oblasti udělování dotací v konkrétním roce, včetně objemu finančních prostředků přiřčených těmto oblastem. Tato rada bude jmenována tak, aby v ní byly úměrně zastoupeny všechny druhy veřejných knihoven podle tohoto zákona a aby byla kvalitním poradním orgánem při určování směrů státní podpory oblasti veřejných knihoven. Konkrétní posuzování projektů budou pak provádět komise či rady pro jednotlivé oblasti.

Podmínky poskytování účelově určených dotací budou blíže specifikovány ve vládním nařízení.

K § 16 a 17

Evidence je základní nástroj přehledu o rozsahu a pořizovací ceně knihovního fondu jednotlivé veřejné knihovny. Zákon nepředepisuje formu této evidence, (na rozdíl od předchozí právní úpravy připouští i formu elektronickou či mikrografickou), ale musí být dodržena nezaměnitelnost a nezměnitelnost údajů. Evidence bývá obvykle vedena ve formě přírůstkového a úbytkového seznamu. Počítá se s tím, že prováděcí předpis stanoví v rámci podrobností o evidenci rovněž náležitosti zápisu do přírůstkového seznamu a zápisu do seznamu úbytků.

Revize knihovního fondu představuje nástroj kontroly porovnáním skutečného stavu knihovního fondu konkrétní veřejné knihovny se stavem evidovaným. Základní pomůckou revize je přírůstkový seznam. Revize se neřídí zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, protože knihovní fond představuje zvláštní druh hmotného majetku, o němž se neúčtuje. Hodnota knihovních fondů je obtížně vyčíslitelná. Lze sice stanovit pořizovací cenu knihovního dokumentu, jeho hodnota je však časově proměnlivá. Určitou výjimkou z  hmotného majetku je knihovní fond i proto, že některé knihovní dokumenty mohou být půjčovány absenčně, tzn. mimo budovu knihovny a jsou v neustálém oběhu. Periodicita revizí stanovená zákonem představuje pro veřejné knihovny potřebnou výhodu, neboť podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, by musely provádět fyzickou inventuru hmotného majetku ve lhůtě, která nesmí překročit dva roky. Zákon stanovuje periodicitu provádění revize v závislosti na velikosti knihovního fondu dané knihovny.

Knihovní fond veřejné knihovny je třeba průběžně aktualizovat, neboť v něm mají být obsaženy pouze knihovní dokumenty odpovídající zaměření konkrétní knihovny, multiplikáty mají být součástí  knihovního fondu pouze v případě nejfrekventovanějších knihovních dokumentů (např. učebnice, slovníky). Knihovní fond má dále obsahovat knihovní dokumenty v dobrém technickém stavu a aktuální dokumenty. Knihovní dokumenty, nesplňující výše uvedené podmínky, jsou z knihovního fondu vyřazovány. Výjimku z obecných podmínek vyřazování dokumentů z knihovního fondu tvoří případy konzervačního fondu a historického fondu. Z nich nelze vyřazovat žádné dokumenty. Smyslem konzervačního fondu je trvalé uchování všech dokumentů vycházejících na daném území. Historický fond obsahuje jedinečné a nenahraditelné dokumenty, nalézající se často v jediném exempláři, které je nutno uchovat jako součást národního bohatství. Ustanovení pamatuje i na případ, kdy dokumenty podléhají režimu jiného zákona a nelze je vyřazovat, jako jsou dokumenty, jejichž ochrana se řídí podle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, nebo dokumenty chráněné jako kulturní památka podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Vyřazené dokumenty uvedené v odst. 1, písm. a) až c) musí být nabídnuty ke koupi jiné veřejné knihovně, protože mohou přinést obohacení jejího knihovního fondu. Vyloučeny z této povinnosti jsou dokumenty, jejichž povaha vylučuje další využití, jako jsou opotřebované, neúplné nebo poškozené dokumenty.

K § 18

Ustanovení vymezuje povinnosti veřejné knihovny zaměřené na ochranu jejího knihovního fondu a dále stanovuje postup nakládání s knihovním fondem při rušení veřejné knihovny.

V případě rušení veřejné knihovny je nutné nabídnout její knihovní fond knihovně téhož druhu (hierarchicky nebo oborově), aby bylo zajištěno účelné využití knihovního fondu rušené knihovny a umožněno doplnit knihovní dokumenty chybějící v jiné knihovně. U knihovny výše hierarchicky postavené je předpoklad, že knihovní dokumenty v systému níže postavené knihovny již ve svém knihovním fondu má. Neprojeví-li tato knihovna zájem o koupi, knihovní fond rušené knihovny musí být nabídnut školní knihovně.

K § 19 až 21

Ustanovení upravují postih za porušení povinností podle tohoto zákona.

Pokuta podle § 19 je udělena v případech, kdy je možná náprava porušení této povinnosti. V tomto případě ministerstvo určí veřejné knihovně lhůtu pro odstranění zjištěných nedostatků. Pokuta je veřejné knihovně uložena až poté co v stanovené lhůtě nedostatky neodstranila. Většina majetku veřejných knihoven byla pořízena z veřejných prostředků, není proto zájmem uložit pokutu, aniž by byla poskytnuta patřičná doba k nápravě.

Další skupinu tvoří případy, kdy restituce vadného stavu není vzhledem k charakteru porušení povinnosti možná a následuje proto přímo udělení pokuty.

Poměrně velké rozpětí výše pokut je dáno různorodostí subjektů, jimž mohou být sankce udělovány (od základních knihoven po Národní knihovnu). Tato skutečnost bude zohledněna v průběhu správního řízení.

Úprava ukládání, vybírání a vymáhání pokut je obdobná jako u pokut za jiný typ správních deliktů, to znamená, že řízení o uložení pokuty se řídí ustanoveními správního řádu a při vymáhání a vybírání pokut se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ukládání, vybírání a vymáhání pokut provádí ministerstvo. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

K § 22

Jde o ustanovení, ve kterém se ministerstvo zmocňuje k vydání prováděcího předpisu upravujícího v návaznosti na tento zákon náležitosti žádosti o zprostředkování knihovního dokumentu, určení provozovatelů veřejných knihoven, kteří jsou povinni předávat žádosti o zprostředkování knihovního dokumentu v rámci meziknihovní služby zahraničním knihovnám, podrobnosti o vedení evidence knihovního fondu a náležitosti zápisu o výsledku revize knihovního fondu.

K § 23 a 24

Vymezuje se vztah navrhovaného zákona ke správnímu řádu.

Dále se upravuje přechod stávajících knihoven, poskytujících veřejné knihovnické a informační služby se zabezpečením rovného přístupu pro všechny, do režimu nové právní úpravy. Knihovnám je poskytnuta lhůta 12 měsíců ode dne účinnosti zákona k zápisu do evidence veřejných knihoven.

K § 25

Nový zákon nahradí stávající úpravu jednotné soustavy knihoven, kterou je třeba zrušit.

K § 26

Účinnost navrhovaného zákona je stanovena ve vazbě na realizaci zákonů souvisejících s reformou veřejné správy.

V Praze dne 8. listopadu 2000

Předseda vlády

v z. PhDr. Vladimír Špidla v.r.

Ministr kultury

Pavel Dostál v.r.