Daidalos 5/1, leden 2001: sekce příspěvků @ bohdana.stoklasova@nkp.cz
CASLIN po 10 letech + obrázky z Izraele
Open Society Institute http://www.osi.hu letos nabídl v úterý 14. srpna možnost prezentace u svého stánku řadě zemí podle následujícího harmonogramu:
08:30 - 9:30 - Albánie a KosovoInformace byla předem uvedena v IFLA expresu s tím, že účastníci konference, kteří se chtějí něco dozvědět o uvedených zemích a/nebo navázat kontakty, mohou navštívit stánek OSI v příslušných hodinách. O scénáři stánku jsme se česko-slovenská reprezentace předem domluvila mailem, spoustu propagačních materiálů jsme si rozdělili a většinou jsme museli sáhnout po podstatně větších zavazadlech, abychom všechny věci, které jsme pokládali za důležité, pobrali. Při zahájení své prezentace jsme pak řešili vážný problém “kam s nimi”, protože z původně avizovaného stánku o velikosti 5,5 x 3 m jsme měli k dispozici jen malý zlomek. Další horkou chvilku na počátku prezentace nám připravil velký plakát u stánku obr. 4, jehož nepříliš šťastné grafické ztvárnění nám připomnělo postavení satelitní země v nedávné minulosti. Po počátečních problémech již byl další průběh naší prezentace hladký obr. 5, obr. 6, český stánek navštívilo více zahraničních zájemců, než jsme očekávali, dotazy byly nejrůznější. Celá akce měla nepochybně smysl a bylo by užitečné ji zopakovat i v příštích letech.
Ohlédnutí za pobytem v Tel Avivu v roce 1993 aneb vzpomínky na začátky projektu CASLIN
Jednání Standing Committee for Bibliography se konalo v sobotu, konference byla oficiálně zahájena v pondělí. Neděli často členové Standing Committee využívají k více či méně formálním pracovním setkáním, čili nebývá dnem pracovního klidu. Tentokrát jsme sice byli v zemi, kde je neděle dnem pracovním, zároveň však zemi natolik turisticky zajímavé, že většina členů ladila pro neděli spíše své turistické než pracovní plány. Já jsem velmi stála o cestu do Tel Avivu. Kromě koupání ve Středozemním moři mne do Tel Avivu vábily hlavně vzpomínky na pobyt v roce 1993, kdy jsem zde strávila týden na školení systému ALEPH. Nedlouho po jeho zakoupení a nedlouho po začátku projektu CASLIN. Chtěla jsem si právě zde připomenout, o čem jsme tenkrát diskutovali, co jsme plánovali a uvědomit si, co se nám povedlo a co nikoli. Moderní Tel Aviv ale nikoho z mých kolegů ze Standing Committee nelákal, všichni se v Izraeli toužili ohlížet za minulostí daleko starší než za rokem 1993. Čeští kolegové měli dorazit až později a tak pro mne cesta do Tel Avivu znamenala rozhodnutí cestovat sama. Izrael působí sice při pohledu přímo z Izraele mnohem bezpečněji než při pohledu na naše zprávy (v době konání IFLy byl navíc relativní klid), jen zbraně na mnohém, často i dívčím rameni, dávají tušit trvalé nebezpečí obr. 7, přece jen jsem ale chvíli váhala. Tel Aviv na mne zapůsobil stejně příjemně, jako před lety. Moderní město obr. 8, obr. 9, obr. 10 s historickým přístavem Jaffa obr. 11, krásnými plážemi s teplým mořem obr. 12 a přilehlými upravenými travnatými plochami obr. 13, které obyvatelé města využívají ke sportu a odpočinku, neopakovatelná atmosféra měnícího se složení osazenstva pláže - přes den převažující rekreanty a studenty střídají později odpoledne rodinky a dětmi a večer obr. 14 lidé přicházející z práce. A k tomu všemu vůně jídel připomínající pestrou směsici kultur, které se v této zemi sešly.
Prošla jsem po sedmi letech znovu cestu po písečné pláži od severu až do Jaffy doprovázena trochu nostalgickými vzpomínkami na počátky CASLINu. Vzpomínala jsem na to, o čem jsme právě na svých večerních procházkách do Jaffy diskutovali. Mnohé z tehdejších představ a dokonce i snů jsme více než splnili, proč tedy ona nostalgie? Zastesklo se mi po permanentní otevřené diskusi o dalším směřování CASLIN, neboli o dalším směřování obecně. Napřed jsme přišli o hlasy slovenské strany. Nemyslím, že naše kontakty se naředily po rozdělení dříve společného státu, spíše na obou stranách byly v průběhu let jiné priority k řešení. Naše cesty se ale určitě nerozešly, o určitých zásadních věcech stále společně diskutujeme, kontakty jsou ale nesrovnatelně řidší. Nepochybně ke škodě obou stran – prostor pro diskusi se tím velmi zúžil. Postupně se zúžil prostor pro diskusi o koncepčních věcech i na straně české. Bývalí protagonisté CASLINu vyřešili více či méně úspěšně každý svoji část a dnes odpovídají za jiné problémy, převážně v rovině více manažerské než čistě odborné. Já konkrétně bych měla být se “svojí” částí spokojena: v roce 1993 jsme v Izraeli diskutovali mj. o tom, jak implementovat mezinárodní standardy, co udělat s národní bibliografií, aby byla na úrovni srovnatelné se zahraničím, jak se vyrovnat s retrospektivní konverzí katalogů. Tehdy mne ani nenapadlo, že se v roce 2000 do Izraele vrátím a že zde budu na konferenci IFLA s úspěchem prezentovat naše “světové” výsledky v těchto oblastech. Očekávaný pocit vítězství se ale nedostavil. Spíše naopak. Právě zde, na místě věčných diskusí a někdy i ostrých hádek, jsem si uvědomila, že tehdy před sedmi lety jsme chtěli SPOLEČNĚ vybudovat CELOU stavbu. S primitivními nástroji, s minimálními zkušenostmi, ale s vědomím, KAM chceme dojít a PROČ. Po sedmi letech jsem přivezla zpět do Izraele tři stavební kameny z oné původní stavby. Krásně opracované, ale izolované. Soustředěním na jejich dokonalé opracování jsem určitě hodně přispěla k jejich izolaci od ostatních. A doma máme řadu dalších neméně kvalitně opracovaných stavebních kamenů. Proč tedy celá stavba neodpovídá našim představám z roku 1993? Protože jsou v ní mezery a pojivo často neodpovídá kvalitě jednotlivých stavebních kamenů. Účinným spojovacím mechanismem jsou dnes často diskutované informační brány (Dojmy ..., část 2), kterým bylo hodně pozornosti věnováno i na letošní konferenci IFLA. U nás se této problematice začneme intenzivně věnovat v příštím roce, kdy bude CASLIN slavit své desetileté jubileum. Při psaní projektu s názvem “Jednotná informační brána pro hybridní knihovny” jsem si uvědomila, že mnohé z toho, co jsem psala do projektu o informační bráně, není žádnou novinkou, ale bylo to obsaženo již ve Společném záměru CASLIN Společném záměru CASLIN. Dnes máme samozřejmě podstatně dokonalejší technické nástroje k tomu, abychom naplnili záměr CASLIN: položit pevné základy celostátní knihovní sítě poskytující domácím i zahraničním uživatelům snadný, rychlý a bezbariérový přístup k informacím uloženým v knihovnách a informačních střediscích, než před téměř deseti lety. Dnes můžeme snad jen dodat, že už nejde o položení základů, ale o budování sítě a že jde také o přístup k externím zdrojům. Sebelepší technické nástroje ale nezaplní mezery a hlavně nenahradí vzájemnou komunikaci a silné vědomí SPOLEČNÉHO cíle. Ten se nám, myslím, během uplynulých let poněkud roztříštil na množství cílů dílčích. Blížící se kulaté výročí zahájení projektu CASLIN může být výzvou k jejich propojení v rámci SPOLEČNÉ STRATEGIE dalšího budování celostátní knihovní sítě a KOORDINACE nyní více či méně roztříštěných aktivit.
Obrázky z Izraele
Svůj turistický (i když ne zcela mimopracovní) program jsem zahájila cestou do Tel Avivu. Říká se, že moderní Tel Aviv je protipólem historického Jeruzaléma. Strávit více než týden v Jeruzalémě znamenalo nejen příležitost navštívit zajímavá místa, ale i možnost se na ně vrátit. Program konference sice mnohdy omezil tuto možnost na pozdní večer nebo naopak velmi časné ráno, ale i to mělo své kouzlo, protože nebylo nutné se prodírat zástupy turistů. Vzhledem k členství ve Standing Committee for Bibliography a referátu na konferenci jsem dostala grant od Open Society Institute. Nemohla jsem ovlivnit ubytování, což mi napřed vadilo, ovšem jen do chvíle, než jsem po příjezdu roztáhla závěsy svého hotelového pokoje a spatřila scenérii obr. 15 stejně úchvatnou v noci, za dne, za soumraku i za svítání. Koupel v bazénu na hotelové terase nabízela neméně zajímavé pohledy obr. 16, obr. 17. V mém výběru obrázků z Izraele nehledejte žádný zvláštní systém, vybrala jsem obrázky míst, která mne speciálně zaujala. Nemyslím, že potřebují komentář, jde vesměs o velmi známá místa. Někde je realita shodná s našimi představami, jinde se dosti liší. Posuďte sami.
Zeď nářků obr. 18 tak, jak ji známe z průvodců a filmů, v pozadí Skalní dóm
Zeď nářků a okolí trochu jinak - aneb děti si hrají všude na světě stejně, bez ohledu na místo a oblečení obr. 19, obr. 20
Interiér Skalního dómu obr. 21
Křížová cesta obr. 22, obr. 23, obr. 24, obr. 25, obr. 26, obr. 27, obr. 28, obr. 29, obr. 30, obr. 31, obr. 32, obr. 33, obr. 34, obr. 35,
Chrám Božího hrobu obr. 36, obr. 37, obr. 38
Pokud se dostanete do Jeruzaléma, nespokojte se s prolétnutím těchto míst s průvodcem (směsice různých náboženství může způsobit i to, že narazíte na průvodce, pro kterého zrovna tato místa nebudou důležitá, tak vám je ani neukáže) obklopeni davem turistů a vraťte se sem sami brzy ráno nebo pozdě večer. Stojí to za to.
Getsemanská zahrada obr. 39
Kidronské údolí obr. 40
Tržiště obr. 41 jsem měla nejraději ráno, když se teprve probouzelo do nového dne a všichni nákupů chtiví turisté ještě spali ve svých hotelích.
Výhled z terasy restaurace vedle chrámu Božího hrobu obr. 42, obr. 43 nás ani přes den ani večer nepřinutil přestat hovořit o věcech pracovních.
Doplňuji i pár obrázků z Betléma. Letos jsem se tam nedostala, jsou z roku 1993.
Pohled na Betlém obr. 44
Vchod do baziliky Narození obr. 45 Dveře pokory vysoké 1,20 m nutí návštěvníka sklonit hlavu
Interiér baziliky Narození obr. 46
Místo narození označuje stříbrná hvězda a nápis Hic de Virgine Maria Jesus Christus natus est obr. 47
Nerada vás připravuji o iluze. Exteriéry zřejmě obstojí v porovnání s vašimi představami o tomto místě, interiéry sotva. Vánoční čas je ale právě za námi, takže když jste zpívali vánoční koledy o tom, co se přihodilo v městě Betlémě, představovali jste si jistě úplně jiné jesličky. A do příštích vánoc na obrázky zapomenete.
Po ukončení konference jsem ještě navštívila pevnost Massada obr. 50, obr. 51, obr. 52, Kumran obr. 53 a Mrtvé moře obr. 54, které skutečně nadnáší tak, jak praví reklamy. Na závěr ještě beduíni v poušti obr. 55 a za pár hodin letadlo - neuvěřitelný kontrast dvou různých světů.
