Vyhledat   Tisk    Daidalos 4/1, prosinec 2000: sekce příspěvků    @ bohdana.stoklasova@nkp.cz

Bohdana Stoklasová

Budování a zpřístupnění fondů


Dojmy z konference IFLA (Jeruzalém, 13. - 18. srpna 2000), 2. část>

LOGO KONFERENCE IFLA 2000

(v podkapitole Informační brány a rostoucí úloha věcného zpřístupnění dokumentů jsou použity části textů Marie Balíkové, Hanuše Hemoly a Pavla Krbce)

Téma budování a zpřístupňování fondů se zvláštním zřetelem na kooperaci, ekonomickou efektivnost a především spokojenost uživatelů se v posledních letech objevuje téměř na všech zahraničních konferencích, a to i v odborných blocích, které s ním zdánlivě souvisejí jen okrajově. Situace u nás v této oblasti nám nedává důvod k zvláštnímu optimismu navzdory tomu, že některé předpoklady efektivního zpřístupnění dokumentů jsou u nás splněny.

Co umíme?

V současné době umíme naše fondy dobře bibliograficky popsat v souladu s mezinárodními standardy, záznamy pořízené v minulosti umíme spolehlivě převést do digitální podoby, na špičkové světové úrovni je naše digitalizace vlastních primárních dokumentů, a to jak historických, tak novodobých, pro vyhledávání je možné využít široké škály údajů od metadat až po plné texty. To vše je nezbytným předpokladem ke zpřístupnění a uchování našich klasických fondů. V posledních letech jsme získali díky grantům přístup i k velkému množství elektronických zdrojů.

Co neumíme?

Neumíme poskytnout jasnou, stručnou, mezinárodně srozumitelnou a pro všechny knihovny formálně stejnou (neboli standardizovanou) informaci a tematické skladbě fondů našich knihoven, postrádáme tedy základní nástroj pro směrování dotazů, porovnávání obsahu fondů knihoven s obdobným zaměřením, koordinované budování fondů a plnohodnotné zapojení do meziknihovní služby v národním i mezinárodním měřítku. Neumíme poskytnout jasnou, stručnou a pro všechny knihovny formálně stejnou (standardizovanou) informaci o složení fondů jednotlivých knihoven v minulosti, o jejich strategii budování fondů včetně jejich ochrany a možnosti/nemožnosti jejího naplňování v rámci omezených finančních prostředků. Postrádáme tak nejen účinný nástroj pro koordinaci této strategie, ale i pro fundraising. Většinou neumíme poskytnout jasnou informaci o míře využití nabytých zdrojů (klasických i elektronických) a zpětně ji promítnout do akviziční politiky a účinného fundraisingu. A především neumíme uživatelům umožnit efektivní (jednoduché) vyhledání a získání informací k určitému tématu. Na stránkách našich knihoven uživatel většinou získá velice obecnou informaci o složení jejich fondů, neví tedy přesně, zda je v “tematicky správné” knihovně, pokud zjistí, že nikoli, postrádá navigaci jinam. Dozví se, že knihovna má ty a ty databáze a musí se seznámit s jejich popisem, dále se dozví, že může využít přístup do těch či oněch elektronických zdrojů. Většinou mají různé uživatelské rozhraní. Na konci dlouhé a úmorné cesty je výsledek - bibliografické záznamy a/nebo přímo plné texty dokumentů. V odlišném formátu, často s nečitelnou diakritikou.

Co s tím?

Recept je zdánlivě jednoduchý:

V praxi to ovšem tak jednoduché nebude, což uvidíme dále.

Standardizovaný popis fondů

Pro popis fondů se dnes stala de facto mezinárodním standardem metoda konspektu. Původně byla vyvinuta v USA (WLN), později byla převzata OCLC. Dnes má řadu aplikací v různých zemích světa, mnohde se jedná o celonárodní aktivity a projekty popisu fondů metodou konspektu (kromě USA Austrálie, Mexiko, Nový Zéland, Francie, Holandsko, Anglie, Skotsko, Wales, v poslední době též Estonsko). Metoda konspektu umožňuje popsat fond z několika hledisek. Primárním kriteriem je věcné třídění - na první úrovni je 24 hrubých oblastí (divisions), které nejsou závislé na konkrétním klasifikačním schématu. Následuje 500 kategorií (categories), které se dále člení do 4.000 témat (subjects). Kategorie i témata jsou prozatím definovány pro Klasifikaci Kongresové knihovny a Deweyho desetinné třídění, ve spolupráci s NK ČR nyní OCLC připravuje definici pro MDT. Dalším kriteriem je úroveň (hloubka) budování fondu v minulosti, současnosti a plán do budoucnosti v rámci jednotlivých oblastí/kategorií a témat. Indikátor hloubky budování fondu je úzce vázán na jazyk (např maximální úplnost znamená i relativní jazykovou úplnost). Posledním sledovaným hlediskem je ochrana fondu. Takovýto popis fondu poskytne uživatelům i spolupracujícím institucím jasný a mezinárodně srozumitelný obraz o stávajícím fondu instituce, současné politice a plánech v oblasti doplňování a ochrany fondů.

Následuje velmi hypotetický ilustrativní příklad popisu fondu NK:

(vysvětlivky: hloubka pokrytí/budování fondu je vyjádřena alfanumericky - číslice na první úrovni vyjadřuje hrubé členění od nuly (knihovna nezískává do fondu vůbec) do pětky (knihovna doplňuje v maximální úplnosti), někde je doplňkem jemnější členění pomocí písmen, u jazyka P znamená minimum dokumentů v cizím jazyce, S výběr jazyků a W široké jazykové zastoupení, X - u NK je vidět rozdíl mezi akvizičním plánem a reálnými možnostmi a zároveň narušení kontinuity budování fondu. U ochrany fondů existuje opět číselná škála 0-5, kde 0 znamená nulovou ochranu např. 3 ochranu obsahu ale možnost přenosu na jiné médium, 5 znamená záruku plné ochrany obsahu i formy)

Č. oblasti

Název oblasti

Hloubka pokrytí: historie

Hloubka pokrytí: současnost

Hloubka pokrytí : plán

Ochrana

Poznámka

09

Technika

1bP

1bP

1bP

1

odkaz na STK, ČVUT

24

Sociologie

4W

3bS

4W

3

informace o specifickém charakteru fondu v době totality

Více o metodě konspektu se dozvíte ještě letos v časopise Ikaros, na stránkách NK a příští rok na různých seminářích. Teoretická příprava je nutná, protože praktická aplikace metody konspektu v českých knihovnách by měla začít co nejdříve. V souvislosti se snadnou dostupností dokumentů prostřednictvím sítí vzrůstá význam kooperace při budování fondů ve smyslu přesné delimitace v národním i nadnárodním kontextu. Metoda konspektu ke všemu zmíněnému otevírá cestu. Její aplikace v našich knihovnách může proběhnout relativně rychle pro současnost a budoucnost, v zásadě jde jen o to stanovit pravidla hry a začít je aplikovat, což bude pro většinu knihoven znamenat minimum práce navíc a výsledný efekt pro všechny bude ohromný. Směrem do minulosti však bude popis zejména univerzálních fondů podle konspektu (i na úrovni hrubých oblastí) trvat dlouho a vzhledem k tomu, že klasifikace není většinou součástí našich signatur a navíc bylo její využití v minulosti ideologicky modifikováno, bude velmi obtížná, vyžádá si značné množství manuální práce a finančních prostředků.

Materiály a informace

Základní materiály o metodě konspektu

Informační brány a rostoucí úloha věcného zpřístupnění dokumentů

Většina českých knihoven má dnes charakter hybridních knihoven, které zahrnují tři složky: 1. budování fondu a příslušných metadat (= "tradiční" knihovna), 2. zprostředkování cizích informací (= virtuální knihovna), 3.tvorba vlastních informací (= tradiční i elektronické publikování) a nabízejí svým místním i vzdáleným uživatelům stále širší škálu teoreticky snadno dostupných informací z domova i ze zahraničí. Praktické pokusy o vyhledání a získání těchto informací však často připomínají spíše pohyb v labyrintu než jasnou a přímou cestu k relevantním informacím. Internet otevírá uživatelům fondy jednotlivých knihoven, plné texty časopisů a řadu dalších, dříve nedostupných zdrojů, ovšem pod podmínkou, že uživatelé jsou ochotni a schopni zjistit si ne vždy snadno dostupné informace o fondech knihoven a dalších službách, překonat různá uživatelská rozhraní, položit dotaz v mnoha různých podobách a/nebo jazycích a nakonec manuálně odfiltrovat du/multiplicitní záznamy z různých zdrojů a poradit si s nejrůznějšími formáty a znakovými sadami.

Účinným nástrojem pro vyvedení uživatelů ze zmíněného labyrintu je vytvoření jednotné informační brány (JIB), která umožní uživatelům jednotný a snadný přístup ke klasickým fondům knihoven i elektronickým zdrojům (blízkým i vzdáleným). Implementace informační brány nepředstavuje již dnes zásadní problém - zjednodušeně řečeno stačí ji vybrat, koupit a lokalizovat. Zasazení brány do nepřipraveného terénu ale nepřinese požadovaný efekt, důležitá je i kultivace terénu, neboli: návrh, otestování a publikace standardu, který umožní automatický přístup nejen k zahraničním elektronickým zdrojům, ale i k elektronickým zdrojům vytvářeným v ČR, a národních standardů pro věcné zpracování, hodnocení a koordinované budování fondů. Národní standardy musí respektovat mezinárodní standardy pro danou oblast.

Standardy

V posledních měsících došlo k významnému obratu na mezinárodní scéně. Řada institucí z různých zemí spojila své síly a výsledkem je de facto mezinárodní standard pro propojení dokumentů nazývaný SFX. Standard původně vyvinutý belgickou Universitou v Gentu převzala firma ExLibris, která ho dále dopracovala a především otestovala ve spolupráci s velkými světovými dodavateli plných textů. Standard SFX je integrován do specializovaného SW pro JIB a distribuován pod názvem MetaLib. Nemá smysl objevovat objevené, ale má smysl připojit se ke vznikajícím standardům a přispívat k jejich rozšíření a kodifikaci. SFX a MetaLib jsou zaměřeny především na oblast elektronických zdrojů. Mezinárodním standardem pro popis a koordinované budování všech zdrojů včetně klasických se v posledních letech stala výše popsaná metoda konspektu. Mezinárodními standardy pro věcné zpracování jsou pro klasifikace Mezinárodní desetinné třídění, Deweyho desetinné třídění, a Klasifikace Kongresové knihovny, pro předmětové selekční jazyky Předmětová hesla Kongresové knihovny (modifikace).

MetaLib a SFX

V průběhu devadesátých let, dokonce již počátkem, bylo jasné, že cena, kterou platíme v Internetu za jeho svobodu, je příliš vysoká. Knihovníkům a informačním pracovníkům se přirozeně zdála tato cena neúnosná. Vznikaly první pokusy informace utřídit, vytvořit přirozené vazby tam, kde na ně autoři zapomněli, nebo kde tyto vazby prostě chyběly z principu věci. Z hlediska knihovníka a návštěvníka knihovny rovněž (knihovnou myslíme v tomto kontextu “knihovnu beze zdí“, nebo aspoň knihovnu “hybridní), bylo zvláště tristní, že neexistovalo propojení mezi klasickými knihovnickými katalogy a relevantními databázemi plnotextovými. Čtenář, který nalezl objekt v databázi plných textů, musel složitým způsobem zjišťovat, zda a kde reálná entita, která mu odpovídá, existuje. Byly vytvořeny systémy, které tento problém alespoň částečně řeší (u nás např. na UK je implementován systém Webspirs, který propojuje Silverplatter databáze se souborným katalogem UK, v zahraničí existovala řada různých aktivit na tomto poli). Brzy se přišlo na to, že problém propojování nepůjde řešit hrubou silou a že nemá smysl, alespoň pro začátek ne, propojovat vše se vším. Statický způsob propojování (udržování databáze vazeb) se začal nahrazovat dynamickým (podle principu odpovídej jen jsi-li tázán). Na základě těchto principů vznikl na univerzitě v Gentu systém SFX , původně pro vlastní potřebu univerzity. Sílu systému SXF jako jedna z prvních rozpoznala firma Ex Libris, systém odkoupila, otestovala v mezinárodním měřítku a v kooperaci s velkými světovými producenty elektronických zdrojů a učinila ho jádrem svého systému MetaLib. MetaLib tedy umožňuje inteligentně a úsporně vytvářet vazby (pomocí SFX) a navíc nabízí uživateli jednotný přístup k těm databázím, které jsou s ním připraveny komunikovat (komunikuje se většinou, ale ne výlučně, prostřednictvím protokolu Z39.50) . SFX zatím není oficiálním standardem, stává se ale rychle standardem de facto - řada velkých a významných databází ho již využívá.

Základní reference k problematice MetaLib a SFX lze získat na: http://www.sfxit.com, v příštím čísle časopisu Daidalos vyjde samostatný příspěvek věnovaný SFX.

Výhody pro uživatele JIB:

Výhody pro knihovnu:

  • Otevřený a flexibilní systém, který umožňuje operativně rozšiřovat a naopak zužovat rešeršní základnu v jednotném prostředí podle licenčních práv k jednotlivým zdrojům.
  • Omezuje nutnost každodenního řešení technických problém plynoucí z nekompatibility zdrojů a umožňuje pracovníkům služeb věnovat se optimalizaci vlastních služeb.
  • Umožňuje operativní poskytování informačních zdrojů mezi jednotlivými knihovnami.
  • Zjednodušuje vyhledávání pro copy cataloguing.
  • Podporuje nezávislost a autonomii knihoven, neboť respektuje katalogizační metody jednotlivých knihoven.
  • Rozšířením protokolu Z39.50 a také dalších protokolů, které knihovny využívají, je prostřednictvím JIB zpřístupněna většina databází.

Věcné zpřístupnění dokumentů

Důležitým předpokladem plného využití JIB je vytvoření homogenního nástroje pro indexování a vyhledávání informací v současném heterogenním prostředí. Znamená to vytvořit národní standard pro věcný popis (národní soubor věcných autorit) v návaznosti na mezinárodní standardy aplikovatelný v databázích s rozsáhlým univerzálním fondem. V souvislosti se vznikem univerzálního tezauru je nutné vyřešit i obtížnou problematiku harmonizace různých typů řízených slovníků/heslářů a jejich integrace do procesu vyhledávání v databázích plných textů, kde se stále častěji uplatňují pojmově orientované systémy. Zahraniční zkušenosti potvrzují, že propojením předmětového selekčního jazyka s odpovídajícími notacemi klasifikačního systému, intenzivním zapojením souborů řízených selekčních prvků do procesu vyhledávání spolu s integrací pojmově orientovaných systémů lze znásobit rešeršní možnosti koncového uživatele: zpřesněním a dopracováním dotazu se zvýší relevance a přesnost vyhledaných dokumentů.

Důležité je i uplatnění tohoto multikriteriálního nástroje jako primárního kriteria při realizaci metody konspektu používané při popisu a budování fondů. Problematice věcného zpřístupnění dokumentů bude věnován samostatný příspěvek.


Daidalos - hlavní stránka | daidalos@ff.cuni.cz