Daidalos 1/2, leden 2001: sekce příspěvků @ zdenek.uhlir@nkp.cz
Zdeněk Uhlíř
O co jde: klasické zpracování historických dokumentů
Jsem rád, že se konečně začíná o některých věcech diskutovat, a proto vítám příspěvek Kláry Komorové, kterým reaguje na moje slova. Nejsem si ovšem jist, zda svou repliku zaměřila adekvátně na obsah toho, co jsem napsal, a už vůbec nemyslím, že by se jakýmkoli relevantním způsobem dotkla podstaty věci. Arci s jistým omezením: pokud totiž za podstatu věci nepovažuje nepodstatnost, protože jinak by se ve svých vlastních očích uchýlila k neplodnému spekulativnímu filosofování. Jelikož však považuji za takřka skálopevně jisté, že jsem se v žádném případě nedopustil spekulace a ani zdaleka nedotkl filosofie, nemohu si pomoci, ale musím považovat celý její příspěvek za konfúzní. Nebudu tvrdit, že mu nerozumím, řeknu jenom, že s ním nesouhlasím. Mám k tomu hned několik důvodů.
1.
Jelikož jsem, pokud se dobře pamatuji, nejen nikde nejmenoval Františka Horáka či Bedřišku Wižďálkovou, ale ani věcně jsem se vůbec nedotkl problematiky spojené s Knihopisem, ptám se, kde je invektiva. Poněvadž jsem nesměle zahájil diskusi na téma, zda by vzhledem k rozvoji informačně komunikačních technologií a jejich zpětnému vlivu na teoretické a metodologické myšlení nebylo vhodné zvážit přechod od "automatizovaného formátu" UNIMARC k "elektronickému standardu" na bázi SGML/XML, táži se, kde je jaké znevážení práce Jaroslavy Kašparové. Invektiva a znevážení by tu byly jedině tehdy, kdyby se jednou zavedené věci nesměly nikdy změnit. A takto jednoznačně to přirozeně neřekne ani tradičně myslící stoupenec klasických postupů. Pro snazší pochopení si posloužím obrazným vyjádřením. Zajisté nebudu dnes vydávat středověký diplomatický materiál stejným způsobem, jako to činili třeba Petr Žitavský nebo Vavřinec z Březové, a přece se tím nijak nedotknu těchto skělých historiků tehdejší současnosti a nijak tím nesnížím jejich význam. Kdo může a chce slyšet, ať slyší.
2.
To, o co tu hlavně jde, nazývá Komorová porůznu klasickým zpracováním, knihovědným zpracováním nebo základní informací. Hic haeret aqua. Je si Klára Komorová opravdu jistá, že všechna ta slova denotují vždy totéž? Anebo se jí jenom konotují prostě z toho důvodu, že to jsou loci communes tzv. první informační krize, z níž vzniklo knihovnictví jako profesionální obor? Jinými slovy, uvědomuje si Klára Komorová, že dnes už stojíme před tzv. druhou informační krizí a že spíše než o bibliografii a katalogizaci (o nichž nadto jen stěží lze mluvit jedním dechem) jde o pořádání znalostí? Přemýšlela o tom, zda knihovědné zpracování podává základní, nebo speciální informaci? Napadlo ji, že klasické zpracování bylo vytvořeno pro model komunikace, kde základním prostředkem jsou lístky kartotéky a stránky knihy a nástrojem browsing, zatímco nyní stojíme před takovým modelem komunikace, v němž základním prostředkem jsou komunikační technologie a elektronické informační systémy a nástrojem searching? Neplyne z toho, že způsob zpracování není hodnotou o sobě, ale že je v tomto ohledu závislý na informačně komunikačním kontextu? A není tedy právě tímto prizmatem třeba pohlížet i na onu mravenčí práci, kterou chce Komorová obhajovat? A jsme u toho, co tvrdím: pokud si tyto otázky odmítáme klást, odsuzujeme se k tomu, abychom byli byrokraty, ať už si myslíme cokoli.
3.
Klára Komorová jedním dechem hovoří o odborné i laické veřejnosti. Nechám stranou poněkud odtažitou diskusi o tom, kdo se skrývá pod představou odborníka a kdo laika, protože za podstatnou tu považuji skutečnost, že stojíme před fatálním sebeklamem. Osobní zkušenost mě poučila, že knihovědný popis je pro laika nejenom nesrozumitelný, ale také odrazující, ne-li rovnou odpudivý. A z jiné složky mé zkušenosti vyplynulo, že knihovědný popis je svým striktním vymezením jednostranný a ohraničující a tím nakonec - neváhám říci - zavádějící. A tak navrhuji dvě věci. Za prvé, nepředstavovat si uživatele stejného jako jsem já sám zpracovatel. A za druhé, vzít si ponaučení z jednoho ze základních marketingových principů: nestarejte se o to, co chtějí vaši zákazníci, ale o to, co chtějí ti, kdo jimi nejsou, těch je totiž víc. A také nebude od věci adaptovat na naše téma poučení ze střetu, ke kterému nyní začíná docházet v české historické obci, totiž co je prvotní - historická věda, nebo historické vědomí? Historičtí pozitivisté a s nimi i stoupenci klasického knihovědného zpracování říkají, že přirozeně ta věda. Leč ukazuje se, že to nejspíše nebude pravda.
4.
Ačkoli jak Jaroslava Kašparová, tak i já jsme nepochybně měli na mysli katalogizaci, Klára Komorová stále nezadržitelně sklouzává k bibliografii. Je možno se ptát, zda je to rozšiřování pole, anebo matení, ale to není na místě zde řešit. Ale tímhle v zásadě konfúzním postupem se přes národní retrospektivní bibliografii dostává až k evropské databázi. Sem ovšem vstupují otázky organizační, k nimž nemám kompetenci a pouvoir se vyjadřovat. Nicméně je tu ještě jedna věc, kterou nemůžeme pustit ze zřetele. Čím hlouběji se dostáváme do minulosti, tím menší mají opodstatnění národní oblasti viděné dnešníma (stále ještě?!) očima. A to ovšem znamená konec aditivní představy, že konečnou kumulací národních retrospektivních bibliografií dosáhneme evrospké databáze. Je tedy radno uvažovat o nějakém jiném přístupu. A tak můžeme postupně začít nahlížet celou řadu otázek, které tu vystupují. Domnívám se, že formulovat tyto otázky bude smysluplnější než jako laudatores temporis acti bezduše pokračovat v tom, co ještě bylo v minulých generacích živé.
5.
Teprve tady snad začíná dominovat to, co Komorová vidí jako rovinu spekulativně filosofickou. Myslím, že lépe bude říkat tomu rovina paradigmatická, je to věci přiměřenější. Ano, o to tu zcela nepochybně jde.Právě proto jsem se pokusil vyprovokovat diskusi. Řekl bych, že čím dál tím radikálněji se proměňuje naše vidění světa, takže se mění i naše potřeby a požadavky, a tudíž i naděje a očekávání. Nikdo snad nebude pochybovat o tom, že život je jedním celkem, takže se toto vidění &c. zcela přirozeně dotýká i historického knihovnictví. A teď, babo, raď.
Daidalos - hlavní stránka | daidalos@ff.cuni.cz