O Weizmannově institutu jsem se zmínil již minule, leží v Rehovot, západně od Jeruzaléma asi hodinu cesty autobusem krásnou, z klimatizovaného autobusu příjemně se tvářící krajinou. Projížděli jsme olivovými a mandloňovými sady, občas bylu vidět i náznaky lesů. Návštěvu WI organizovala IFLA - středa byla vyhrazena návštěvám knihoven nejrůznějšího druhu a zaměření. Ja jsem si vybral knihovnu akademickou. Věděl jsem, že Weizmannův institut je špičkové vědecké pracoviště v oblasti čisté i aplikované matematiky, znám knihovnu Matematického Ústavu AV a Matematicko-fyzikální fakulty UK a chtěl jsem vidět knihovnu podobného zaměření. WI má 6 knihoven oborových a jednu knihovnu centrální - ta však není na rozdíl od knihoven oborových vůbec knihovnou, ale jen administrativním centrem a skladištěm-depozitářem. Nemá tedy čtenáře, knihy, časopisy a nikdo ji ani nenavštěvuje, což není nic překvapivého. Překvapivé ale je, že téměř nikdo dnes nenavštěvuje ani knihovny oborové. Důvod je podle naší průvodkyně jednoduchý - v poslední době knihovna nabízí vedle tištěných forem časopisů i verze elektronické. V nejposlednější době pak v některých případech nabízí pouze verze elekronické a v blízké budoucnosti bude nabízet u všech časopisů výhradně verze elektronické. Ukázalo se, že ne vždy se eliminace tištěných verzí časopisů setkala s nadšeným přijetím - např. matematici bolestně nesli, že již nemají formální důvod k návštěvě knihovny - považovali knihovnu i za centrum života společenského. Biologové neprotestovali - asi proto, že mají dost života kolem sebe už z titulu své profese. Dá se říci, a myslím, že se to dá v tomto případě říci téměř bez nadsázky, že ve WI je program charakterizovaný heslem Library without walls již realizován. A reakce knihovníků? Cituji, ale nekomentuji: "Nedostatečná zpětná vazba, nedostatečný kontakt se čtenáři (e-maily přeci jen osobní kontakt nenahradí)." S okolím knihovna komunikuje přes www, všechny hypertextové linky a www stránky si vytváří sama. Vedle e-časopisů a databází provozuje ještě vlastní souborný katalog, přispívá do souborného Izraelského kstalogu a do katalogů profesních. Zmínil jsem se o tom, že centrální knihovna není navštěvována - není to úplně pravda. Část centrální knihovny byla totiž přeměněna v návštěvnické informační centrum a část v restauraci, žádná z těchto institucí nebyla úplně prázdná. Weizmannův institut má pouze postgraduální studenty, hlavními obory jeho činnosti jsou matematika, fyzika, chemie a biologie. Jeho zakladatel, Chaim Weizmann, původem z Běloruska, byl také prvním prezidentem státu Izrael a jeho rezidence, ležící poblíž WI, byla renovována a přeměněna na Weizmannovo muzeum. Výsledek je impozantní a plastiky a obrazy, které v domě vidíte, ukazují i jinou, než jen profesorskou (Weizmann byl chemik) a prezidentskou stránku jeho osobnosti. Jedním z obrazů je tajemný, elegantní a znepokojující portrét ženy s odhaleným ramenem, je k vám otočena zády a tvář má zobrazenu z profilu. Pro realisty dodávám, že dům je zařízen téměř prostě, ale účelně a pohodlně, pan prezident nosil cibule Vacheron Constantin a paní Weizmannová šila na singerovce.

Součástí komplexu Weizmannova muzea je i pamatník holocaustu. Je jím prasklá tora, popsáná identifikačními čísly obětí holocaustu. Představte si tělěso ve tvaru válce, průměr asi 80cm, délka dva metry. Válec je podélně prasklý a jeho plášť je popsán identifikačními čísly obětí holocaustu.

U tohoto památníku jsem se znovu setkal s nečím, co jsem viděl i Jeruzalemě několikrát - s něčím, co mě překvapilo u Zdi nářků a co jsem nechápal, když jsem se díval na židovské hřbitovy na hoře Olivetské. A o tom vám povím příště.