Předcházející dvě časti jsem si dovolil napsat v lehkém tónu a teď jsem chycen ve vlastní pasti - v krásném Jeruzalémě a v jeho okolí se válčí. To, co bylo v ovzduší jen cítit, to od čeho jsme zkoušeli abstrahovat, náhle se zhmotnilo a samozřejmě v té nejhorší podobě - před arabskou hospodou v Jerichu, kde mne před dvěma měsíci jen mírumilovně přiotrávili kuřetem, se střílí - a já jen náhodou jsem už doma v Praze u TV zpráv a říkám si "tak přeci jen".

Ale IFLA byla ještě v době, kdy byl mír, konferenční jednání nebylo ničím rušeno. Vyslechl jsem si blok přednášek věnovaný knihovnickým službám pro slepé a slabozraké. Jeden z izraelských přenášejících, byl to slepý přednášející a evidentně věděl dobře, o čem mluví, zakončil své vystoupení slovy: "Neexistují dnes už technické překážky a problémy ve zpřístupňování informací nevidomým - všechno už je jen otázkou financí. Po stránce technické je problém vyřešen". Zajímavý a krásný příspěvek k této problematice měli i kolegové Bartošek a Kopeček z Brněnské Masarykovy univerzity - jejich poster byl věnován problematice ovládání knihovnického systému hlasem. Krátce po úspěšné prezentaci systému ovládaného hlasem pan doktor Kopeček ještě podpořil částkou několika set dolarů jeruzalémské chudé - to už ale neudělal s radostí, a už vůbec ne dobrovolně. Ale je pravdou, že nás několikrát varovali.

Zajímavý byl i blok přednášek věnovaný archivaci www stránek - podrobnosti jsou na stránkách IFLA, a i jiné přednášky, které tam najdete, určitě stojí za přečtení. Úspěch měla i přednáška dr. Stoklasové (spoluautorka dr. Balíková, obě NKP), odezněla v bloku Bibliography. Zpočátku se mi nelíbil název jejich přednášky "National bibliography of a small country in an international context" - cožpak my jsme malá země? Obě dámy ale věděly, co činí - výsledek byl brilantní a úsudek si udělali jistě všichni stejný: Možná, že se jedná o malou zemi, možná. Ale její National bibliography is great even in International context, indeed. V bloku Bibliography se nemluvilo o bifurkaci UNIMARC/MARC 21 (v kuloárech asi ano). Možná už je dobojováno. A co mne zaujalo nejvíc? Určitě to byl systém Metalib, vystavovali ho Exlibrisové, a jeho součást SFX. Více o SFX se dozvíte až v některém z příštích čísel.

Nedostal jsem se na setkání feministek (měl jsem už jiný program) - téma bylo ale zajímavé: Jak přivést, přenést, zavést (používaly termín "introduce" ale nechce se mi překládat slovem "propašovat") principy feministického hnutí i do knihoven. Zúčastnil jsem se také Workshopu " Literární teorie a výzkum". Pracovali jsme v pěti skupinách (v mé byl knihovník z Texasu, nyní žijící v Jeruzalémě, IT specialista z Hongkongu a knihovnice z Austrálie). Předsedkyně celého workshopu byla energická dáma z USA. Po hodině si vyžádala elaboráty všech pěti skupin a navrhla závěr: "Jsme utlačováni (rozumí se my, kteří děláme knihovnictví jako vědu), okolí nás nerespektuje, neoceňují a nedoceňují nás. Přitom náprava je jednoduchá: Zvyšme si sebevědomí - chtějme víc peněz, těmi se všechno měří. Děláme přeci stejnou vědu, jakou je matematika, fyzika, biologie, medicína." Pak jsme si zatleskali a demonstrace se v klidu rozešla.

Součástí IFLA 2000 byla i výstava. ČR se na ní prezentovala, vedle brněnského posteru, vystoupením a výstavkou Národní knihovny a dalších českých knihoven v rámci expozice "Open Society Institute". Vystoupení české reprezentace bylo jednoznačně úspěšné - o návštěvníky nebyla nouze a zájem o materiály NKP i ostatních českých knihoven byl velký. Za expozici OSI však zodpovídalo ruské OSI centrum a to bohorovně představilo Rusko a ostatní země Spojenectví nezávislých států jako jeden celek. Nu i, vsjo ravno: Nás, bratry Slováky a několik dalších států představili Rusové v tomto jednom celku také. Protestovali jsme, přišel nás uklidnit vedoucí stánku a dozvěděli jsme se, že všechno špatně chápeme. Velký nápis RUSKO (viz obrázek) obklopený maličkými názvy asi dvaceti zemí má znázorňovat jen vedoucí a centrální roli Ruska v jednom jediném projektu, holoubci moji, tolko v odnom, nic jiného. Všechno v pořádku, proč se hned rozčilovat, hlavu ztrácet. (Ten pán sice mluvil anglicky, ale argumentoval opravdu tak, jak jsem popsal a jak mi rozumíte.)

Součástí IFLA byl i bohatý společenský život - návštěva knihoven, uvítací Entertainment na Jeruzalémské univerzitě s vegetariánským a nealkoholickým občerstvením (nechápejte to jako výtku pořadatelům - stejně při třiceti stupních nemůžete pít nic jiného), Kulturní večer v Izrael Museum s občerstvením stejného druhu. V Izrael Museum jsou uloženy Kumránské svitky a muzeum má překvapivě bohaté sbírky expresionistů a postexpresionistů.

V předcházejícím pojednání o IFLA jsem se zmínil o památníku holocaustu ve Weizmannově muzeu, o Zdi nářků a o hřbitovech na hoře Olivetské - nepochybně jsou to místa, alespoň pro židovskou populaci Izraele, svatá či posvátná a jsou to místa, na která s úctou hledíme všichni. Překvapil mne podivný a nepochopitelný nepořádek u památníku holocaustu - prostranství před skulpturou, která je skvostem, je neuklizené. Navštívil jsem několik, spíše bych řekl mnoho, evropských hřbitovů a památníků padlých, památníků a hřbitovů církevních, vojenských, civilních. Nikde jsem neviděl to, s čím jsem se setkal na hoře Olivetské. Přitom za tohle místo odpočinku se prý platí 50 tisíc USD - hrob je totiž na východě Jeruzalému, mesiáš přijde do Jeruzaléma také od východu, tedy ti z hory Olivetské se s ním setkají jako první. Na zdejších hřbitovech se však povalují pneumatiky, odpadky, igelitové pytlíky. Turisté, kterých sem na horu Olivetskou vozí klimatizované autobusy zástupy, nevěří svým očím nebo dívají se jen přes údolí na krásný Jeruzalém. Nemůžete si nevzpomenout na krásu a majestátnost pražského Židovského hřbitova a na tahanice kolem výstavby budovy České nebo jaké pojišťovny či spořitelny. Po pravé straně Zdi nářků, tedy v její ženské části, je branka (tušíte za ní schodiště), vedoucí doprava nahoru, na Chrámovou horu. Je zatlučena prkny a výsledek vypadá asi tak, jak by zabednění provedl nešikovný amatér nemající po ruce ani pilu. Kidronské údolí, obsahující několik míst, na které vás tučným písmem upozorní každý průvodce, je plné odpadků. Nerozumím tomu a když jsem se ptal dvou "Sabras" (tak si říkají, jak jsem se dozvěděl, rodilí Izraelci) a arabského řidiče a průvodce, nerozuměli oni mně. Asi není snadné žít ve městě křesťanském, židovském a arabském, asi je naivní, chtít hned všemu porozumět. Teď ale myslím i na Jeruzalém i na konferenci IFLA 2000.