Daidalos 1/2, leden 2001: sekce příspěvků @ jaroslava.kasparova@nkp.cz
Staré tisky a jejich zpracovávání v ČR
Když Národní knihovna přešla na systém ALEPH a výměnný formát UNIMARC, bylo rozhodnuto, že v tomto systému i formátu budou katalogizovány i staré tisky. Práce na katalogizační koncepci starých tisků a sestavení pracovního katalogizačního listu se intenzivněji rozběhly až od roku 1995, kdy se Národní knihovna ČR stala asociovaným členem Konsorcia evropských vědeckých knihoven (Consortium of European Research Libraries) a zejm. od roku 1997, paralelně s pracemi na přesunech historického knihovního fondu 1501-1800 pod správu oddělení rukopisů a starých tisků.
Národní knihovna ČR, konkrétně oddělení rukopisů a starých tisků, se rozhodlo vytvořit speciální bázi pro zpracovávání starých tisků 1501-1800 (Báze STT 1501-1800), která by byla sice integrovanou součástí celého elektronického katalogu Národní knihovny, ale která by nepotlačovala specifičnost historického knižního materiálu a byla zároveň v souladu s mezinárodními standardy v oblasti popisu starých tisků.
Báze je součástí elektronického katalogu Národní knihovny ČR a pracuje v knihovním systému ALEPH, zatím ještě ve verzi 3.2.4., tedy ještě v prostředí DOS. Předpokládá se, že od poloviny roku 2001 v souvislosti s přechodem elektronického katalogu Národní knihovny na ALEPH 500 bude možno využívat při katalogizaci i vyhledávání dat výhod windowsovského prostředí.
Katalogizace v Bázi STT se přidržuje pravidel UNICAT (pravidla UNIMARCu doplněná o pravidla a pokyny CERLu) a může probíhat v rámci stručného minimálního záznamu, anebo v rámci podrobnějšího záznamu s tím, že ne všechna pole, která navrhuje pracovní list pro maximální popis, musí být použita (záleží na výběru katalogizátora).
Pro jmennou katalogizaci je závaznou normou mezinárodně platná norma pro popis starých tisků ISBD(A), Národní knihovnou přijatá katalogizační norma AACR 2 (v případě katalogizace starých tisků doplněná o doporučení Library of Congress 1991 - norma Descriptive Cataloging of Rare Books - DCRB) a také české interpretace AACR 2 (viz přehled standardů). V nadstandartní rovině katalogizace (zejména v doplňkových národních polích) vychází z praxe domácích katalogizačních pravidel pro staré tisky (Pravidla jmenné katalogizace starých tisků, prvotisků a rukopisů, Praha 1971). Dodržovat chce též další mezinárodně uznané normy - pravidla pro užití fingerprintu, např. normu pro citaci literatury apod. (některé z těchto norem jsou již k dispozici v oddělení rukopisů a starých tisků).
V oblasti věcné katalogizace je zvolený postup v souladu s principy přijatými Národní knihovnou ČR (viz M. Balíková, Změna věcného zpracování v Národní knihovně ČR, Praha 1998). Katalogizátoři budou při tvorbě předmětových hesel dodržovat ty zásady, které platí pro moderní fondy (a to především s ohledem na jednotnost věcných autorit) - domácí varianta předmětových hesel Kongresové knihovny LCSH (Library of Congress Subject Headings). Specifika historických fondů však není ještě pro oblast věcné katalogizace metodicky v Národní knihovně plně propracována. Otevřenou otázkou není jen tvorba předmětových hesel, ale také volba systematického selekčního jazyka - zda setrvat u MDT, anebo si vybrat některý z dalších jazyků (např. Deweyho desetinné třídění - DDC), nebo na něj zcela rezignovat. Problematické je také vypracování hesláře pro žánrovou charakteristiku historických fondů (patrně bude muset být zvolena domácí interpretace pravidel Library of Congress, s přihlédnutím k praxi v jiných evropských zemích).
Byla navržena a vedením oddělení rukopisů a starých tisků schválena následující koncepce katalogizace starých tisků 1501-1800:
Akvizice (rezervní fondy, nákupy)
Koncepce katalogizace starých tisků 1501-1800 vychází z nutnosti zpracovávat především dosud nezpracované tzv. rezervní fondy. Tato "stará akvizice" je doplňována popisem nově získaných akvizičních přírůstků (nákupy, popř. dary starých tisků). Takto zpracované tisky budou mít většinou formu stručných evidenčních katalogizačních záznamů, doplněných dle potřeby i informací obrazovou - obrázek titulního listu či jiné důležité části tisku. Bude-li se jednat o akvizice zajímavé nebo unikátní, může být popis detailnější.
Bohemikální tisky 1501-1800 (zejm. v rámci fondové katalogizace tisků 16. století a akviziční katalogizace)
Jazykově české tisky 1501-1800
Cizojazyčná bohemika 1501-1800
Významnou prioritou z hlediska obsahového je zpracovávání bohemikální produkce v nejširším slova smyslu, a to nejen jazykově české knižní produkce, ale také cizojazyčných bohemik (bohemika autorská, bohemika místem vydání, popř. cizojazyčných tisků bohemikálních z hlediska obsahu, provenience či vazby) dochované v Národní knihovně ČR. Katalogizační záznamy přírůstků Národní kniovny ČR se podřizují platné normě elektronického popisu (s nadstandartní možností vytisknout záznam v podobě tištěné karty generálního katalogu či karty pro národní bibliografii Knihopis). Nadstandartní využití Báze STT pro popis jazykově českých tisků záleží na kompetentním katalogizátorovi.
Tisky 16. století
Z hlediska dlouhodobé koncepce zpracování starých tisků 1501-1800 se jeví nutnost postupně zpracovávat a rekatalogizovat tisky 16. století Národní knihovny ČR. V bázi budou ukládány záznamy tisků 16. století nově získaných (nákupy a katalogizací rezervních fondů) a záznamy vzniklé pasportizací a rekatalogizací fondu tisku 16. století Národní knihovny ČR. K dispozici bude mít uživatel jednak stručné pasportizační záznamy a jednak i detailnější katalogizační popisy. Přednostně by měly být zpracovávány fondy jezuitských kolejí, zejm. koleje klementinské, starý fond univerzitní a fond tisků Pražské lobkowiczké knihovny. Záznamy mohou být doplněné obrazovou informací, a to zejména u tisků bibliograficky ojedinělých nebo významných jak obsahově, výtvarně či provenienčně.
Příležitostné tematické báze
Výhledově vznik dalších katalogizačních projektů navazujících na koncepci katalogizace starých tisků v oddělení rukopisů a starých tisků z hlediska způsobu nabytí, z hlediska chronologického či obsahového nebo projektů ve spolupráci s jinými institucemi.
Pracovní katalogizační list Báze STT 1501-1800, který může a nemusí být vždy podrobně vyplňován (v etapě testování báze, tj. experimentálního režimu, byla snaha vzhledem k ověření optimální funkčnosti tohoto katalogizačního listu jej vyplňovat co nejpodrobněji), je koncipován tak, aby byl schopen poskytnout z hlediska uživatele i katalogizátora minimum, ale i maximum informací (důraz je kladen na údaje selekční), aby bylo možno tyto informace různě využívat s ohledem k zobrazovacím i tiskovým formátům (pro různé potřeby katalogové editace). Snahou tvůrců tohoto katalogizačního listu pro popis starých tisků bylo vytvořit univerzálně použitelný jeden pracovní list, který bude mít několik uživatelských výstupů. Pracovní list je tedy schopný vytvořit na úrovni minimálního bibliografického záznamu v rámci standardní katalogizace kvalitní stručný evidenční záznam - a to pro potřeby uživatelské veřejnosti i pro potřeby institucionálního katalogu v rámci mezinárodní koordinace v rámci cerlovského souborného katalogu HPB aj. Na úrovni maximálního bibliografického záznamu umožnuje kvalitní podrobný záznam v oblasti jmenného i věcného popisu, a to pro potřeby katalogizace jak v rámci fondu Národní knihovny ČR, tak národní bibliografie Knihopis, popř. i v rámci národního souborného katalogu starých tisků.
Univerzálnost pracovního listu byla jedním z požadavků katalogizátorů - a to tak, aby bylo možné použít jej automaticky jako východisko pro další odvozené pracovní listy (nejen pro vlastní databázi, ale také pro budoucí mezinárodní výměnu informací v rámci Hand Press Book) i jako východisko pro různé zobrazovací a tiskové formáty (v rámci specifika Národní knihovny ČR např. pro tisk karet do klasického lístkového generálního katalogu, tisk různě podrobných či speciálních soupisů apod.). Pracovní list byl sestaven tak, ze má dvě podoby, které se vzájemně prolínají a které je možno vzájemně přepínat: tj. pracovní list shorttitlového popisu, co do rozsahu polí odpovídající v podstatě požadavkům souborného katalogu Hand Press Book, a pracovní list pro detailní popis (s tím, že i on může být vyplňován ve své detailnosti postupně a dle uvážení katalogizátora). S výběrem těchto dvou variant pracovního listu souvisí i zvolená úroveň popisu (minimální či maximální). Kromě toho byl brán v rámci podrobného záznamu ohled na požadavek zachycení doslovného opisu některých částí tisků (zejm. titulního listu, kolofonu) a bylo navrženo doplňkové "alephovské" pole STA (to bylo nadefinováno tak, aby se dalo zároveň využít i pro eventuelní tisk záznamů do lístkového generálního katalogu). V případě, že by bylo potřeba vyhledávat některé nadstandartní selekční údaje (typ vazby, ikonografické motivy apod.) byla v rámci národního bloku 9-přidána některá specifická pole (viz schéma pracovního listu). Míra jejich vyplňování záleží na katalogizátorovi, na situaci, v níž katalogizace bude probíhat, i na katalogizovaném materiálu. Jejich vyplňování je volitelné.
Otevřenost pracovního katalogizačního listu umožňuje katalogizátorovi po vyplnění povinných polí (v rámci "shorttilového" popisu) kdykoliv do záznamu vstoupit a doplňovat nepovinná, volitelná či doporučená pole a další konkrétnější nebo podrobnější údaje.
Bibliografický a exemplářový popis je možný v rámci jednoho pracovního listu. Umožňuje to opakování některých polí formátu UNIMARC (tj. polí týkajících se exemplářových zvláštností) i specifické podpole 5, které je vyhrazeno pro signaturu exempláře a doplní se všude tam, kde potřeba při bibliografickém popise rozlišit údaje týkající se jednoho či druhého exempláře (eventuálně exemplářů). Pracovní list je tak použitelný i pro záznamy větších fondových sbírek, které mají stejné tituly ve vícero exemplářích a také pochopitelně pro potřeby katalogu národní bibliografie.
Ve světě, kde se budují souborné katalogy, mají dosti propracovanou metodiku pracovních katalogizačních listů bibliografického záznamu. Ten je oddělen od popisu exemplářového. Jednotlivé instituce přispívající do souborného katalogu pak mohou posílat (a přebírat) pouze bibliografický záznam. Exemplářové zvláštnosti (zejména z hlediska provenience) jsou k dispozici právě v té či oné instituci vlastnící konkrétní exempláře. V naší republice, která souborný katalog starých tisků budovat ještě nezačala, není tato problematika zatím aktuální. To, že Národní knihovna ČR v rámci svého pracovního katalogizačního listu podporuje bibliografický záznam - v rámci opakovatelných polí 141, 316, 317, 318 a 702, 712, 722 aj. připojila podpole 5 pro signaturu exempláře - naznačuje, ze jsme si vědomi toho, ze světové katalogizační trendy v rámci souborných národních katalogů jasně preferují oddělení bibliografického a exemplářového popisu. Je jen otázkou času, který ukáže, zda nebude schůdnější využít pro exemplářové zvláštnosti spíše polí bloku 9--.
Obrazová báze
Báze STT byla již od svého počátku budována se záměrem spojit databázi textovou s databází obrazovou. Hlavním důvodem byla skutečnost, že v rámci pravidel ISBD(A) není možnost zachytit originální znění titulního listu či jiných důležitých částí tisku (pole 200 pro název podává titulní list v poněkud pozměněné, pro uživatele někdy nevyhovující či nepostačující podobě). I když jsme si v Bázi STT zavedli interní pole STA pro transliterovaný opis titulního listu, kolofonu anebo jiných částí textu, považujeme jeho vyplňování za nadstandartní záležitost (v případě potřeby z hlediska srovnávání variant jednoho a téhož vydání či z hlediska potřeby pracovních tiskových výstupů apod.) a za řešení krajní. Digitalizovaná originální podoba titulního listu je vhodným řešením a ve světě bývá z výše uvedených důvodů často připojována k textovému popisu tisku (viz např. souborný elektronický katalog tisků 17. století dochovaných na území Německa - VD17 budovaný v Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel, viz též poslední koncepce Hand Press Book v oblasti digitalizace apod.).
Digitalizace vybraných částí starého tisku (titulní list, kolofon, signet, popř. jiná část textu - předmluva, dedikace apod., vybraná ilustrace, vazba knihy, exlibris či jiná vlastnická značka, v ojedinělých případech větší část tisku či celý tisk) je technicky zajištována firmou Albertina Praha icome. Pořizují se kvalitní archivní obrazová data (archivace na CD ROM), která se pak v poněkud zhoršené kvalitě odpovídající prostředí internetu připojují k textové databázi (vlastní připojování zajišťuje oddělení OKS - dr. Příbramská). Vlastní propojení a textové zpracování vlastních popisek k obrázkům je v kompetenci katalogizátora oddělení rukopisů a starých tisků.
Do budoucna se zavedením fingerprintu pro staré tisky v rámci katalogizačního listu Báze STT uvažujeme i o pořizování obrazových dat pro variantní vydání děl. Význam obrazové databáze tak ještě stoupne.
Obrázky v Bázi STT jsou přístupny pouze společně s textovou bází - přístup pouze přes www stránky. Načíst si je možno ve dvojím provedení (gif a jpg). Záznamy obsahující připojené obrázky lze souhrnně prohlížet jednak v celé bázi a pak v dílčí obrazové databázi.
To, že Báze STT budovaná od svého počátku především na standardech UNIMARC/CERL je životaschopná a že je v ní možno katalogizovat na úrovni stručných i podrobnějších záznamů, se ukázalo během jejího testovacího období, kterého se aktivně účastnili i studenti katedry knihovnictví a informatiky Filosofické fakulty University Karlovy.
Jsem si vědoma toho, že katalogizační program databáze STT není dán jednou provždy a že bude potřeba dál jej doplňovat a rozvíjet. Bude potřeba neustále sledovat katalogizační postupy a normy v rámci databáze Hand Press Book (nové aktualizace pokynů pro vyplňování jednotlivých polí z hlediska norem UNICAT) a také trendy katalogizace historických fondů vůbec.
Báze STT, i když má za sebou první testovací kolo, není samozřejmě dokonalá a není bez problémů či chyb. V nejbližší době ji čeká přechod na novou verzi ALEPHu, při němž dojde určitě k některým úpravám z hlediska fungování systému, doufám, že směrem k lepšímu. Rezervy jsou pochopitelně i v konkrétním vyplňování pracovních listů ze strany katalogizátora. Jako jeden z hlavních v oblasti jmenné katalogizace vidím zavedení vyplňování pole 012 (fingerprint) a standardní citace použité literatury (cizí i domácí). Pozornost budeme muset věnovat i tvorbě jmenných autorit ve shodě s normami platnými pro tvorbu autorit nejen v rámci Národní knihovny ČR, ale také v rámci Hand Press Book. Hodně práce nás čeká samozřejmě v oblasti věcné katalogizace. Bude zapotřebí v souladu s připravovanými normami pro tvorbu předmětových a žánrových hesel v Národní knihovně ČR průběžně řešit specifika vyplývající knižního materiálu starých tisků, a to také s přihlédnutím k praxi běžné v Hand Press Book. Zvýšené úsilí a pozornost bude vyžadovat také víceúrovňová katalogizace (ať již na úrovni konvolutů či vícesvazkových a vícedílných titulů, nebo na úrovni exemplářového a bibliografického záznamu). Zkvalitnit bychom chtěli také pořizování obrazových dat a jejich následné propojování s daty textovými atd.
Národní knihovna, i když je nucena v rámci budování své báze historických fondů řešit řadu metodicky nevyjasněných problémů anebo problémů zcela nových (rozšíření katalogizačního listu v rámci národního bloku UNIMARC, upravená pravidla UNIMARC pro evropský katalog Hand Press Book - UNICAT, zavedení fingerprintu, zavedení standardizované citace, otázky standardů věcné katalogizace, vyřešení otázky exemplářové katalogizace v rámci bibliografického záznamu, otázky víceúrovňové katalogizace vícesvazkových děl apod.), není schopna v současné době převzít roli metodického centra pro oblast historických fondů, přestože ji v praxi vlastně stejně supluje. Důvodem je kromě naléhavé nutnosti věnovat se především praktické odborné činnosti - katalogizaci vlastních nezpracovaných fondů - i nedostatečné personální vybavení oddělení. Hlavní pozornost by se tedy měla věnovat katalogizaci vlastních fondů Národní knihovny, zejm. v oblasti historické bohemikální produkce, jež by měla dostat v rámci činnosti oddělení rukopisů a starých tisků větší prostor. Současný stav katalogizace starých tisků pokládám za nedostatečný. Cesty, jak posílit katalogizační aktivity oddělení, vidím nejen v dalším personálním posílení (dostatečný počet interních kvalifikovaných katalogizátorů dostatečně ohodnocených, možnost zapojit i externí katalogizátory, např. kvalifikované knihovnické praktikanty domácí i zahraniční), ale především ve skrytých personálních rezervách a částečně i v přehodnocení prioritních činností oddělení a v jasně stanovených katalogizačních koncepcích. Národní knihovna by měla intenzívně budovat elektronickou databázi svého vlastního fondu všech starých tisků, a to nejen proto, že je o ni ve světě zájem, ale také proto, aby v rámci národní výměny dat měla co nabídnout a hlavně aby netrpěla trvalým "handicapem" nezpracovanosti vlastních fondů.
Jsem ráda, že existuje úzká spolupráce s oddělením knihovního systému Národní knihovny ČR, bez jehož knihovnického servisu by se katalogizace starých tisků pohybovala v rovině teorie, a nikoli praxe, dlouholeté pracovní kontakty s oddělením retrospektivní bibliografie 16. století Slovenské Národné knižnice v Martině, které bylo postaveno před podobný úkol jako oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR - tj. vypracovat funkční standardizovaný program pro elektronickou katalogizaci starých tisků 16. století (formát UNIMARC, ale zatím systém ISIS). Zájem o spolupráci mají i další knihovny - Státní vědecká knihovna v Plzni (UNIMARC, ISIS), Archiv hlavního města Prahy (systém BACH, s výměnným formátem UNIMARC) knihovna Židovského muzea, Národní lékařská knihovna (systém ALEPH, UNIMARC) aj. Pokračuje již dříve navázaná spolupráce s Knihovědným oddělením Knihovny Akademie věd (ISIS, MAKS) a v poslední době se na oddělení rukopisů a starých tisků obrací čím dál tím víc institucí i firem majících zájem o metodickou konzultaci týkající se elektronické katalogizace starých tisků (např. Okresní muzeum ve Vysokém Mýtě, firma LANIUS, oddělení zámeckých knihoven Národního muzea atd., Etnologický ústav AV v Praze, Památkový ústav v Českých Budějovicích apod.).
Oddělení rukopisů a starých tisků spolupracuje také s celou řadou zahraničních knihoven (Národní knihovna v Madridu, Universitní knihovna v Římě, Universitní knihovna Zagrebu) a metodické podpory se Národní knihovně dostává i ze strany redakce souborného evropského katalogu starých tisků Hand Press Book 1455-1830 Konsorcia evropských vědeckých knihoven (CERL).
Báze STT 1501-1800 je od svého začátku budována v souladu v s katalogizačními standardy doporučenými touto evropskou organizací - viz http://www.cerl.org. Konsorcium, které má nyní 35 řádných a 21 asociovaných členu, vzniklo v roce 1992 a zpřístupnování a využití tištěného evropského dědictví v rámci databáze Hand Press Book si vytklo jako jeden ze svých hlavních cílů činnosti.
Národní knihovna je asociovaným členem Konsorcia od roku 1995 s právem být informována o stavu katalogizace, pravidlech UNICAT, s právem účastnit se každoročních zasedání a konferencí. V omezené míře (většinou 3 měsíce v roce) může využívat rovněž informační databáze Konsorcia, zejm. databázi Hand Press Book.
Zpracované záznamy v Bázi STT 1501-1800 by se měly v budoucnu posílat do databáze Hand Press Book ( postupně se připravuje tzv. "cerlovská" varianta katalogizačního pracovního listu). Národní knihovna by se tak mohla stát řádným členem Konsorcia s možností využívat bezplatně všech výhod členství v této organizaci.
Na problematiku nekoncepčnosti v oblasti zpracovávání historických fondů v ČR jsem několikrát upozorňovala při různých příležitostech, naposledy na konferenci "Historické knižní a vzácné fondy 16.-19. století v muzeích, knihovnách a archivech ČR" konané v Přerově ve dnech 28.-29. dubna 19993. Je samozřejmě naivní si myslet, že se jednotlivé instituce s historickými fondy okamžitě a bez problémů dohodnou na stejném počítačovém systému (není to z ekonomických ani z jiných důvodů reálné a možné). Myslím si však, že vytváření samostatných různorodých databází pracujících v různých knihovních systémech není v rozporu s tím, aby už teď jednotlivé instituce vlastnící a zpracovávající historické fondy zvážily, nejen kam budou své informace ukládat, ale také jak je budou ukládat.
Souborný katalog všech prvotisků dochovaných na území ČR, nebo alespoň jejich pasportizace, neexistuje ani v klasické, ani v elektronické podobě. Instituce vlastnící větší fond inkunábulí si většinou pořídily svoje tištěné soupisy (k situaci v Národní knihovně viz výše).
Jazykově české tisky 1501-1800 byly a jsou zpracovávány v rámci národní retrospektivní bibliografie Knihopisu a zpřístupněny v tištěných soupisech - v základní řadě Knihopisu II a částečně i v jeho číselných Dodatcích. Redakce Knihopisu sídlí v Národní knihovně a pracovnice oddělení rukopisů a starých tisků dr. B. Wižďálková s velkou pečlivostí postupně připravuje do tisku další svazky těchto Dodatků. Zpracovávání a zpřístupňování národní retrospektivní bibliografie 16.-18. století postupuje však pomalu, neboť léta byl a je tento projekt personálně, finančně i koncepčně podceňován. Vlastní fondová katalogizace jazykově českých tisků Národní knihovny ČR je víceméně na Knihopisu nezávislá. Exempláře, které Národní knihovna vlastní a které jsou evidované Knihopisem, byly klasicky zpracovány do lístkového generálního katalogu knihovny, kde jsou bližší údaje týkající se jejich individuální charakteristiky (vazba, provenience). Elektronická retrokonverze či rekatalogizace Knihopisu ani jazykově českých tisků 16.-18. století dochovaných v Národní knihovně ČR do standardní databáze zatím zahájena nebyla.
Snahou Ústavu pro klasická studia AV ČR - projekt elektronického katalogu národní bibliografie, který si již před lety vytyčil za úkol převést do elektronické podoby jak rukopisy, tak tisky tvořící národní bibliografii v nejširším slova smyslu (elektronická báze Clavis Monumentorum Litterarum) sice bylo převést text tištěných svazků Knihopisu do elektronické podoby a doplnit jej obrazovou databází, ale dosavdní výsledky nejsou uspokojivé a neodpovídají tomu, co tento projekt naznačoval a sliboval. Aby CML mohla fungovat jako redakce národního souborného katalogu alespoň v rámci národní retrospektivní bibliografie bohemikální tištěné produkce, musela by úzce spolupracovat nejen s Národní knihovnou ČR, do jejíž kompetence spadá jak redakce Knihopisu, tj. jazykově českých tisků od nejstarší doby do 18. století, tak redakce jazykově českých tisků 19. století, ale i s dalšími institucemi, zejména s Knihovědným oddělením Knihovny Akademie věd, která léta eviduje v celostátním měřítku cizojazyčnou bohemikální literaturu 16.-18. století.
Pravdou je, že Knihovědné oddělení Knihovny Akademie věd na zpřístupnění léta budovaného lístkového katalogu cizojazyčných bohemikálních tisků 16.-18. století intenzívně pracuje a že tomto směru vykonalo obrovský kus práce. Nemění to však nic na skutečnosti, že tato evidence zůstává léta širší odborné uživatelské veřejnosti nepřístupná (a to jak v klasické lístkové podobě, tak elektronické počítačové formě). Neveřejnost a z ní vyplývající malé badatelské poznání tohoto katalogu má neblahé důsledky pro rozvoj knihovědného bádání v oblasti dějin české knižní kultury, zejména v oblasti knihtisku.
Ani v oblasti tisků 19. století dochovaných na území ČR neexistuje a ani se nebuduje žádný souborný národní katalog. Národní knihovna ČR se sice podujala záslužného činu a formou naskenovaného lístkového katalogu české bohemikální produkce 19. století, tak, jak se dochovala v pražských knihovnách, zpřístupnila širší veřejnosti podstatnou část národní retrospektivní bibliografie 19. století. Podceňována, a tudíž opomíjená, zůstává cizojazyčná bohemikální produkce zmíněného období (soustavně není evidována ani Knihovnou AV, ani Národní knihovnou ČR).
Roztříštěnost a nekoncepčnost bibliografické činnosti v oblasti národní retrospektivní bibliografie postihuje tedy jak oblast inkunábulí, tak tisků 16.-19. století. Nevím např., zda KNAV vede soubornou evidenci bohemikálních cizojazyčných prvotisků dochovaných na našem území, a to nejen v rámci bibliografického popisu, ale také popisu exemplářových zvláštností, anebo podchycování cizojazyčné bohemikální produkce omezila pouze na 16.-18. století. S jistotou vím, že kromě celonárodní bibliografie Knihopis přinášející pouze bibliografické informace, neexistuje žádný souborný katalog jazykově českých prvotisků, který by souborně podával i exemplářovou charakteristiku dochovaných knih, stejně jako neexistuje souborný katalog nebo databáze jazykově českých tisků 16.-18. století evidující podrobněji jednotlivé exempláře z hlediska provenience a knižní vazby (důkladnou fondovou katalogizace těchto fondů vzhledem k exemplářovým zvláštnostem nemá mimochodem ani Národní knihovna ČR). Přitom je všeobecně známo, že pro poznání dějin knižní kultury, zejména v oblasti čtenářské recepce, dějin knižní vazby i výroby a distribuce knih, jsou právě exemplářové informace velice cenné a přínosné.
V našich středoevropských poměrech neexistuje bohužel tak jako je to jinde ve světě, žádné národní koordinační a metodické centrum národní retrospektivní bibliografie, jež by řídilo a koordinovalo katalogizační práce v oblasti historických fondů, překládalo a vydávalo potřebné manuály, zajišťovalo by standardizaci katalogizace v celostátním měřítku a redigovalo národní souborný katalog všech starých tisků dochovaných na našem území (anebo alespoň bohemikální tištěné produkce). A co horšího, stále přetrvává tendence některých institucí bránit se jakkýmkoliv snahám navázat těsnější spolupráci odbornou i metodickou, malá ochota poskytovat či výměňovat informace a vystoupit z izolovanosti, popř. strach "otevřít" svoje knihovní fondy, změnit zaběhaný styl práce apod. Vím, že každé pro má i svoje proti. Mnohé obavy svých kolegů chápu a sdílím je. Odlišná filozofie v oblasti zpracovávání a zpřístupňování historických fondů či odlišné pojetí elektronické katalogizace nebo odlišný technický softwar by však neměl být na překážku tomu, abychom všichni dodržovali stejné základní a většinou zemí světa přijaté katalogizační standardy, a to alespoň v rámci stejného výměnného bibliografického formátu a v rámci stejné podoby tzv. "minimálního bibliografického záznamu", standardy, které by zajistily vzájemnou kompatibilitu bibliografických informací v celonárodním i evropském měřítku.
Absence metodického pracoviště pro oblast historických fondů, rozkolísanost a nejednotnost katalogizačních norem a standardů citelně postihuje zejména malé instituce. Ty jsou často nedostatečně personálně i technicky vybaveny, je na ně vyvíjen značný tlak, aby rychle a rutinně zpracovávaly vedle moderních knižních fondů i sbírky starých tisků. Odborní pracovníci mající v drtivé většině zájem tyto fondy katalogizovat narážejí však na řadu problémů koncepčních a metodických - zvolením vhodného počítačového katalogizačního programu, katalogizačních pravidel, nedostupností pomocné katalogizační literatury počínaje a možností přebírání informací konče. Zcela logicky hledají pomoc v institucích, které tuto metodickou pomoc mají přímo deklarovanou ve svém statutu, a měla by tedy být součástí jejich činnosti. Konkrétně řečeno, od Národní knihovny ČR očekávají metodickou pomoc nejen v oblasti národní bibliografie současné, ale také retrospektivní. Těžko chápou skutečnost, že Národní knihovna je institucí, která nemá samostatné bibliografické pracoviště veškeré retrospektivní národní bibliografie všech tisků vydaných na území Čech a Moravy, institucí, která dokonce ani systematicky a v celém rozsahu tuto národní bibliografii neeviduje a že není schopna plně poskytnout metodický servis, tak, jak na něj jsou zvyklí z oblasti současné národní bibliografie. Plným právem. Nedivím se kolegyni Kláře Komorové z Národního bibliografického ústavu Národní knižnice v Martině, že se ve svém příspěvku Staré tlače a ich spracovávanie na Slovensku pozastavuje nad tím, jak je to možné, že Národní knihovna v Praze nemá ve svém programu to, co pro Slovenskou národní knižnici již léta úplnou samozřejmostí a v čem vidí jednu z hlavních priorit jakékoliv národní knihovny, totiž systematické bibliografické zpracovávání národní knižní produkce od nejstarších doby do současnosti. Co na to odpovědět? Nejenže toto národní koordinační centrum pro zpracovávání národní retrospektivní bibliografie neexistuje v rámci Národní knihovny ČR, ale ono neexistuje vůbec! Situace v evidenci, zpracovávání a zpřístupňování starých tisků, kterých se, buďme rádi, dochoval na území naší republiky nebývalý počet (a to nepočítám novodobé "ztráty" v podobě krádeží, zničení či legálních i nelegálních vývozů do zahraničí), tomu bohužel odpovídá.
Existuje-li v oblasti současné souborné evidence knižní i časopisecké produkce řešení v podobě souborného elektronického katalogu ČR budovaného v rámci Národní knihovny ČR, proč neuvažovat o jeho obdobě pro oblast historických fondů? Je pravda, že existující letitou "roztříštěnost" v oblasti zpracovávání národní retrospektivní bibliografie lze těžko měnit den ze dne ustavením nového katalogizačního centra přebírající aktivity jiných pracovišť. Řešení však vidím v přesně vymezené a fungující "dělbě" katalogizace na jedné straně a vzájemné spolupráce všech institucí vlastnících historické fondy.
Neodvážila bych si nazvat budování souborné databáze všech starých tisků 15. - 19. století dochovaných na území ČR a s ní související souborné bibliografické databáze národní retrospektivní bibliografie 15. - 19. století chimérou4. Možná, že se jedná o vizi poněkud vzdálenou (jak vzdálenou, to záleží na nás, pracovnících historických fondů), ale určitě ne nereálnou (potvrzují to ostatně obdobné projekty zahraničních kolegů). Řekla bych dokonce, že v Národní knihovně ČR existují docela dobré výchozí předpoklady pro její vznik a postupné, byť dlouhodobé budování. V rámci Národní knihovny totiž existuje softwarová platforma schopna zajistit budování souborné národní databáze moderní knižní a časopisecké literatury, byl vypracován katalogizační program pro staré tisky Báze STT 1501-1800 a knihovna je zapojena do mezinárodní kooperace v rámci evropského souborného katalogu HPB. Výhledově, v horizontu několika let, je možnost v rámci elektronického souborného katalogu ORACLE postupně připojovat jednotlivé databáze starých tisků jednotlivých pracovišť, které by v první fázi své existence mohly fungovat autonomně a které by mohly vytvořit "zárodek" souborného katalogu starých tisků dochovaných v ČR. Přispěvateli, ale i "odběrateli" této souhrnné databáze by byly nejen instituce, jejichž fondy obsahují největší počet starých tisků (Národní knihovna ČR, Státní vědecká knihovna v Olomouci, Moravská zemská knihovna, Knihovna Národního muzea, Strahovská knihovna, Knihovna Akademie věd aj.), ale také menší instituce, jež sice pracují v různých knihovních systémech (LANIUS, TINLIB, Kp systém, BACH apod.), ale jsou schopny minimální standardizované katalogizace starých tisků alespoň na úrovni minimálního záznamu ve výměnném formátu UNIMARC. Pochopitelně, že to záleží na ochotě a vůli jednotlivých institucí přijmout minimální standardy pro oblast starých tisků (normu ISBD(A), bibliografický či alespoň výměnný formát UNIMARC, stanovit si podobu minimální záznamu starého tisku. Rozhodující je také, do jaké míry se instituce chtějí do takovéto kooperace, jež pro ně nemusí být vždy výhodná, zapojit, do jaké míry chtějí být z určitého důvodu izolovány, aby si mohly lépe "chránit" svoje fondy před uživatelským a badatelským využitím.
Myslím, že je už na čase jednou provždy skoncovat s personálním i finančním podceňováním katalogizační a bibliografické činnosti v oblasti historických fondů, s pracovní i osobní nevraživostí, jež nelehkou situaci, v níž se všichni ocitáme, ještě víc komplikuje, měl by se maximálně otevřít prostor pro větší kooperaci jednotlivých pracovišť , a to především v oblasti retrospektivní národní bibliografie. Přehodnocení koncepce a stylu práce v podmínkách moderní elektronické katalogizace, s využitím stávajících tištěných katalogů či klasických lístkových katalogů, bude nezbytné.
Také metodice katalogizace starých tisků, stanovení katalogizačních norem a vytváření katalogizačních normativních příruček by měla být věnována větší pozornost, a to nejen v rámci samotného oddělení rámci oddělení rukopisů a starých tisků. Národní knihovna by měla být schopna poskytovat minimální metodický servis pro oblast zpracovávání historických fondů, a to opět na základě kooperace a výměny zkušeností s jinými knihovnami (a možná i jiným způsobem než než v rámci elektronického časopisu Daidalos a jeho "okénka do historických fondů" nebo formou dobrovolné práce "navíc").
Závěrem bych se ráda vyslovila k významu a smysluplnosti elektronické katalogizace historických fondů, zejména v oblasti starých tisků. Zdaleka si totiž nemyslím, že evidence a katalogizace, konkrétně katalogizace počítačová, musí nutně zmanenat pouhé hromadění faktů, deskripci, nebo referenční či bibliografický přístup5. Databáze textových a obrazových dat, koncipovaná tak, aby do ní bylo možno vložit maximum informací různého typu není cílem, ale prostředkem a nástrojem k hlubšímu poznání dějin knižní kultury i dějin lidské společnosti.
Kniha je nejen nositelem textových informací, ale také dalších informací vyplývající z vazby kniha-autor, kniha-adresát, kniha-výrobce, kniha-společnost atd. Nechci se pouštět do teoretických úvah, ale názory, že vnější znaky knihy mají irelevantní význam z hlediska knihovědného studia, musím kategoricky odmítnout. Studium exemplářových zvláštností, zejm. provenience a knižní vazby, stavu exempláře, studium výtvarné stránky knihy, užitého materiálu (nezapomeňme, že kniha je často významným uměleckým arteaktem), jejího "putování" prostorem a časem, to vše má obrovskou výpovědní hodnotu vzhledem k poznání dějin výroby a distribuce knih, dějin knižních ilustrací a knižních vazeb, četby a čtenářské recepce, lidského myšlení i dějin celé lidské civilizace.
Katalogizátor knih, lépe řečeno knihovědec, by neměl v knize vidět jen abstraktní bibliografickou jednotku (tím vůbec nechci zpochybnit význam bibliografické soupisové práce, naopak), měl by být víc než pouhým bibliografem; katalogizátor by se neměl omezit na pouhé zkoumání textu knih a textových filiací (to by si neměl dovolit ani literární historik); katalogizátor by neměl být pouhým textologem.
Katalogizátor-knihovědec by měl na knihu pohlížet komplexnějším pohledem, vědom si toho, že informace v ní obsažené jsou několikero druhu, že mají několikanásobnou výpovědní hodnotu, podle toho, z jakého úhlu pohledu k nim přistupujeme a do jaké míry si uvědomujeme složitost vztahů a vazeb, do nichž popisované knihy vstupují. Katalogizace knih je samozřejmě tak jako každá lidská činnost činností subjektivní, o tom není pochyb. Existuje však dokonalé objektivní poznání skutečnosti?
Katalogizátor předkládá informace uživatelům. Počítačová katalogizace umožňuje nejen shromážďování informací, ale také jejich následnou analýzu, vzájemné porovnání, výběr dle zadaných kriterií, jejich lepší zhodnocení. A protože v celém tomto procesu rozboru skutečnosti stojí člověk, nemám obavu, že se bude jednat o samoúčelnou záležitost vědění pro vědění. Člověk má totiž ještě jeden nástroj poznání skutečnosti - lidský mozek a lidské myšlení. To posouvá subjektivní poznání skutečnosti k poznání objektivnímu.
2. Ke zpracování inkunábulí v Národní knihovně ČR viz blíže článek Kamila Boldana The Illustrated Incunabula Short-Title Catalogue on CD-ROM (IISTC) a zpřístupnění sbírky inkunábulí Národní knihovny viz www stránky NK ČR)
3. Viz J. Kašparová, Český katalogizátor starých tisků v zajetí elektroniky na www stránkách NK ČR.
4. Srov. např. Z. Uhlíř, Historické kulturní regiony rukopisného období, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2000. Světová putování a česká knižní kultura. Sborník z 9. odborné konference Olomouc, 11.-12. října 2000. Brno, Sdružení knihoven České republiky, Státní vědecká knihovna v Olomouci 2000, s.9.