Myslím, že výzkum, o kterém referoval Zdeněk Jonák, je velice podnětný a hodný dalšího zamyšlení, resp. rozvinutí. Pokud jsem dobře pochopil, šlo v něm v podstatě o zorný cíl, abych tak řekl (formáty vertikální - "portrét" a horizontální - "krajina"), přičemž se vycházelo z toho, že jedna z těchto podob (formát vertikální - "portrét") je v "tradiční" tištěné knize všeobecně dominantní. Šlo o posouzení, jak hluboko je tato tradice zakořeněna. Zjistilo se, že jsou preferovány a) vertikální zorný cíl a b) stránka nad rolováním (řečeno jinak: kniha nad svitkem). Na základě toho byla předložena hypotetická prognóza, že se možná objeví tlak na to, aby se stávající obvyklé způsoby zobrazení na monitoru změnily.

Domnívám se, že pro další výzkumy a úvahy by bylo žádoucí poněkud rozšířit předpoklady. Formáty "krajina" a"portrét" nedá pouze rozum, ony nadto byly v minulosti komunikace písmem stabilně realizovány. Jde teď o to, abychom z této minulosti učinili dějiny, tzn. abychom dokázali posoudit příčiny, důvody a motivy těchto odlišných realizací. Zde je obrovský dluh kodikologie a bibliologie: ačkoli se obě tyto větve historie knižní kultury zabývají detailním popisem fyzicky dochovaného materiálu, a tedy běžně reprodukují jak rozměry stránky, tak rozměry zrcadla, vůbec se nevěnují vyhodnocení, neřku-li výkladu svých údajů. Můžeme tedy uvažovat pouze na základě zběžné zkušenosti.

Vidíme potom asi následující. Svitky nejspíše preferují jako formát zorného cíle "krajinu", kodexy "portrét". Méně jasná situace nastává až v období dominance tištěné knihy: oba formáty se tu (v podobě tištěné i rukopisné) vyskytují zároveň, třebaže portrét" se zdá výrazně převládat. Lze tušit, že tu půjde o funkci, která není bezprostředně "faktická", ale je skrytá, "sémiotická". Vidíme, že v rozsáhlém časovém horizontu tu patrně nejde o rozdíl mezi vnímání dominantního "slova" a "obrazu" (tištěné a rukopisné knihy formátu "krajina" byly asi nejspíše "obrázkové", svitky ovšem na druhou stranu "textové"), nýbrž o souvislosti jiného rázu. Bez jejich zohlednění však výzkum stojí do značné míry na vodě.

Kodex se prosadil proti svitku především z důvodu snazší orientace (cituje se pevná stránka). Elektronické publikování ovšem nelze brát vážně bez hypertextu. Hyperlinky jsou potom právě takovou orientací jako odkazy na pevné stránky. Viděno jinak, užití hypertextu rehabilituje svitek, dalo by se říci. Domnívám se tudíž, že v případě zorného cíle hraje roli spíše zvyk než co jiného. Jelikož ovšem zvyk je železnou košilí, jeho změna není snadná a trvá dlouho. A tak je hlavním problémem kolize s nynější tendencí ke krátkodobým perspektivám a k dosahování okamžitých výsledků.

Úhrnem myslím, že podstatným problémem elektronického publikování není ta která smyslově vnímatelná podoba, ale organizace textové transmise, jež se nepochybně musí projevit v diskursu (skládání postupných horizontů, tj. pohled ve více rovinách simultánně, nikoli kumulování jednotlivých objektů se svou differentia specifica, tj. pohled pouze v jedné rovině), a nakonec tedy i ve stylu (jiný přístup ke kompozici kapitol a odstavců apod., zejména pokud jde o jejich délku). Jestliže se lepším pochopením povahy komunikace a textové transmise začne měnit diskurs a styl, to ostatní se poddá, pokud ovšem převáží trpělivost nad snahou o okamžitý výsledek.