Jakmile se škola domůže vybavení výpočetní technikou a internetovým připojením, měla by se začít zabývat problémem, jak důležité informační zdroje a informace získávat, jak odlišit informace hodnotné od nehodnotných, jak dopomoci studentům co nejefektivněji proměnit informace ve znalosti.

V současné době existuje snaha otevřít vzdělávací systém světu informací, zatím však nebyl dospívajícímu člověku poskytnut nástroj, jak v nich neutonout. Učitel se stává vzhledem ke stále se prohlubujícím znalostem sve oblasti specialistou převážně ve svém oboru. Informační klima školy musí přesto reflektovat aktuální informace, směřující do školy z vnějšku. K plnění role jakéhosi úzkého hrdla, které filtruje na základě informačních potřeb školy informace z okolního světa může plnit jen k tomu odborně fundované informační pracoviště. Školní knihovník by mohl ve škole plnit funkci zprostředkovatele metod, průřezového charakteru, to je těch, které lze uplatnit ve všech předmětech, ale které jsou velmi specifické nebo těch na které se rádo zapomíná.

V záplavě současné tištěné i digitální produkce se například často ani nerozlišuje věková kategorie čtenáře, kterému je dílo, ať již se jedná o učebnici, román či odbornou literaturu, určeno. Je to věc nakladatele, který knihu produkuje, učitele, který s ní parcuje, nebo knihovníky, který přísun knih do školy sleduje. Špatný odhad knihy z hlediska její náročnosti však nezřídka způsobuje mladému žákovi i učiteli určité potíže. V následujícím textu chceme poukázat na to, že problematika stanovení obtížnosti textu vzhledem ke věku čtenáře je již dlouho středem zájmu odborníků. I když u nás se vzhledem k orientaci na anglický jazyk výzkum této problematiky pro český jazyk zpomalil, můžeme pro generaci pedagogů, která již bude pravděpodobně již ve škole řešit mezinárodní projekty jako samozřejmost určitou pomůcku nabídnout.

Stanovení jazykové obtížnosti obsahu knihy ve vztahu k věku čtenáře

Při práci s dětským čtenářem narazí pedagogové, knihovníci i nakladatelští pracovníci často na problém, jak vymezit věkovou kategorii čtenářů, kterým chtějí určitou knihu doporučit ke čtení.

K tomuto účelu existují různé metody, techniky měření obtížnosti textu:

- metoda dotaz/odpověď
respondentovi se předloží text a formou otázek se zjišťuje míra porozumění obsahu textu. Z poměru kladně či záporně zodpovězených otázek se odhaduje, jaké věkové kategorii čtenářů bude možné text doporučit. Praktické využití ve škole je vzhledem k náročnosti metody málo vhodné.

- metoda vynechaných slov ("close technique")
Věty předloženého textu obsahují vynechaná slova (zpravidla 5). Podle počtu doplněných slov se usuzuje na stupeň porozumění textu a tím i na věk čtenáře. Tato metoda je rovněž časově i organizačně velmi náročná.

- metoda porovnání textu se standardním seznamem slov
Při výpočetu se kalkuluje s tzv. Daleovým seznamem slov, zahrnujícím slova jimž byla přisouzena jistá míra obtížnosti. Do Dale-Challeova testu se doplní počet slov, které nebyla zahrnuta do Daleova seznamu slov. V každé jazykové oblasti se výběr slov do seznamu poněkud liší a navíc je nutné vzhledem k dynamickému vývoji slovní zásoby standard neustále aktualizovat.

- metody založené na měření délky vět, délky slov ve větách a dalších parametrech textu

V našem textu se vzhledm k intelektuální i manuální obtížnosti výpočtu některých z výše uvedených metod zaměříme na metodu poslední. Uvedené prvky textu jsou v textu snadno identifikovatelné a jejich výpočet pomocí vzoreu je velmi jednoduchý. Pro anglický jazyk navív existuje jednoduchý graf, z něhož lze dosazením dvou hodnot zjistit přímo věkovou kategorii čtenářů, jimž text obtížností a složitostí odpovídá.

Charakteristika nejčastěji používaných parametrů ovlivňující obtížnost textu

- Délka slova
Délka slova měřená slabikách je rovněž příznakem obtížnosti textu. Čím delší slovo, tím obtížněji se vnímá. Jelikož platí, že dlouhá slova se častým používáním zkracují, je možné rovněž předpokládat, že mezi dlouhá slova budou patřit ty, které jsou v komunikaci méně používány.

- Počet rozdílných slov

V delším textu se některá slova vyskytují s menší frekvencí, jiná častěji. Lze předpokládat, že slova méně častá budou při porozumění působit čtenáři větší obtíže než slova, s nimiž se v textu setká častěji. Předpokládáme proto, že čím větší je počet slov, které se vyskytují v textu pouze jednou nebo s minimální frekvencí, tím bude text obtížnější.

Existuje větší počet vzorců obtížnosti textu. Třebaže pracují se stejnými prvky přirozeného jazyka nelze je vzhledem k odlišnostem struktur jazyků používat universálně.

Pro český jazyk je používán Mistríkův vzorec, který zohledňuje délku věty, délku slova a počet rozdílných slov.

R= 50 - (S . V)/(N/L)

V = délka věty ve slovech)
S = délka slova ve slabikách
N = počet všech slov použitých při měření
L = počet rozdílných slov

Pro měření se doporučuje zvolit vzorek s min. počtem 300 slov.

Předpokládá se, že čím je výslená hodnota R větší, tím je text snažší a tím i vhodnější pro nižší věkové kategorie žáků.

Příklad vypočtené hodnoty obtížnosti děl některých známých autorů.

Edward FRYův graf pro stanovení obtížnosti textu (http://www.timetabler.com/reading.html)

Postup výpočtu:

V průsečíku hodnot obou parametrů nalezneme údaj o věkové kategorii čtenáře vzhledem ke zjištěné úrovni obtížnosti.

Pro případ, že kniha má text s pasážemi různé míry obtížnosti, doporučuje se vytvořit více vzorků z textu a udat jejich průměrnou hodnotu.