Vyhledat   Tisk    Daidalos září 2000: sekce dokumentů pro knihovníky    @

Strategie knihoven v České republice, 1999-2003 - příloha


Současný stav, východiska a bariéry rozvoje knihoven v České republice

Obsah

1. Vnější limitující faktory rozvoje knihoven v ČR
  1.1. Legislativní podmínky rozvoje knihoven
    1.1.1. Knihovnický zákon
    1.1.2. Autorský zákon
    1.1.3. Zákon o svobodném přístupu k informacím
    1.1.4. Povinný výtisk
  1.2. Financování, pravidla hospodaření a řízení knihoven
  1.3. Státní politika v oblasti vědy, školství a vzdělávání
  1.4. Organizace státní správy a samosprávy
  1.5. Regionální funkce veřejných knihoven
  1.6. Vydavatelská činnost, knižní trh
  1.7. Rozvoj komunikační infrastruktury, vybavenost domácností informačními technologiemi
  1.8. Demografické vlivy, národností menšiny, přistěhovalectví, dopravní obslužnost
2. Vnitřní limitující faktory rozvoje knihoven v ČR
  2.1 Automatizace knihovnických procesů
  2.2. Využívání Internetu v knihovnách
  2.3. Produkce digitálních dokumentů
  2.4. Úroveň technického vybavení a výdaje na informační technologie v knihovnách
  2.5. Katalogizace, retrospektivní konverze katalogů, standardy
  2.6. Souborné katalogy, informace o dostupnosti knihovních fondů na území ČR
  2.7. Meziknihovní výpůjční služby a dodávání dokumentů
  2.8. Doplňování knihovních fondů
  2.9. Využívání informačních zdrojů zpřístupňovaných světovými databázovými centry
  2.10. Ochrana knihovních fondů, např. mikrofilmování, restaurování unikátních dokumentů a sbírek
  2.11. Výstavba a rekonstrukce knihoven
  2.12. Výzkum a vývoj v oblasti knihovnictví, využití nových technologií
  2.13. Zpracování standardů, norem, pravidel, metodických doporučení
  2.14. Poradenská, metodická a konzultační činnost
  2.15. Pracovníci knihoven a informačních institucí 
  2.15.1. Změna obsahu knihovnické profese
    2.15.2. Vzdělávání pracovníků knihoven
    2.15.3. Odměňování pracovníků knihoven
    2.15.4. Psychologické bariéry
  2.16. Dostupnost knihovnických služeb
  2.17. Rozvoj čtenářství a práce s dětmi
  2.18. Profesní sdružení v oblasti knihovnictví
  2.19. Mezinárodní spolupráce
3. Trendy využívání informačních technologií v knihovnách

Seznam zkratek


 

 1. Vnější limitující faktory rozvoje knihoven v ČR

 1.1. Legislativní podmínky rozvoje knihoven

1.1.1. Knihovnický zákon


  Chybí knihovnická legislativa, která by vymezila základní vztahy mezi knihovnou, zřizovatelem a státem i mezi knihovnami navzájem. Pro vztah českého státu ke knihovnám je příznačné, že doposud platí socialistický knihovnický zákon č. 53/59 Sb o jednotné soustavě knihoven z roku 1959. Zákon nebyl zatím zrušen, neboť se od něj odvíjejí některé vyhlášky a směrnice, které je účelné do doby vytvoření nové legislativy zachovat.


1.1.2. Autorský zákon

V souvislosti s harmonizací právního systému ČR s právem Evropské unie bude nezbytné v rámci nového autorského zákona uplatnit požadavky Směrnice 92/100/EEC Rady z 19.11.1992 o pronájemním a výpůjčním právu a o určitých právech souvisejících s autorským právem v oblasti duševního vlastnictví a Directive on copyright and of related rights in the Information Society, 21.5.1999.

Praxe tržních ekonomik ukazuje, že výpůjční právo nezajišťuje nárok na bezplatné vypůjčování dokumentů podléhajících autorskoprávní ochraně, aniž by byla držitelům tohoto práva poskytnuta přiměřená náhrada. Dochází tak ke střetu mezi finančními zájmy producentů a autorů dokumentů a zásadou bezplatnosti a neomezené přístupnosti knihovnických, zejména výpůjčních a kopírovacích služeb knihoven. Neřešení tohoto střetu by mohlo vést až k absurdním situacím, kdy by se výkon veřejných knihovnických služeb dostal do rozporu se zákonem, což by mohlo vést k rozsáhlému omezení činnosti knihoven.

Již dnes usilují ochranné autorské organizace o omezování půjčování dokumentů v knihovnách. Typickým příkladem je půjčování nosičů zvuku. Nejasná je také situace v oblasti využívání informačních technologií, např. při elektronickém dodávání dokumentů a multimédií. 

Úkolem státu v této oblasti je nalézt vyvážený vztah mezi oprávněnými individuálními požadavky na přiměřenou odměnu a základními občanskými právy na rovnoprávný a neomezený přístup k informacím, vzdělávání a kulturním hodnotám.

1.1.3. Zákon o svobodném přístupu k informacím

Významnou podporu pro činnost veřejných knihoven představuje zákon o svobodném přístupu k informacím, který doporučuje knihovnu jako jedno z míst pro zpřístupňování informací ze státní správy a samosprávy. Aktivita knihoven je však v této oblasti spíše výjimkou.

1.1.4. Povinný výtisk 

Institut povinného výtisku je základním předpokladem pro zajištění bibliografické registrace, trvalého uchování a zpřístupnění publikované produkce dokumentů. Existující legislativa povinného výtisku nezajišťuje úplnost odevzdávání povinného výtisku všech druhů dokumentů nezávisle na formě vydání. Není zajištěno zejména odevzdávání různých druhů elektronických dokumentů, multimédií apod., což je v rozporu s jednoznačným trendem postupného odklonu od tištěných dokumentů k elektronickým médiím. 

Podle odborných odhadů není 20 - 30% vydané produkce vydavateli odevzdáváno jako povinný výtisk. Vydavatelé také ve velkém rozsahu neplní vůči knihovnám ohlašovací povinnost o vydané produkci. Není také zajištěno včasné odevzdávání povinných výtisků.

Knihovny jako příjemci povinného výtisku zatím nevyužívají všech donucovacích nástrojů, které zákon nabízí k vymáhání povinného výtisku. 

Knihovnám, které ztratily právo povinného výtisku, zřizovatelé nekompenzují v plném rozsahu finanční prostředky na nákup literatury, což je příčinou zhoršování dostupnosti domácí produkce publikovaných dokumentů.

1.2. Financování , pravidla hospodaření a řízení knihoven

Úroveň financování knihoven neodpovídá úloze, kterou by knihovny měly plnit v informační společnosti. Nedostatek finančních prostředků se promítá do všech aktivit knihoven a výrazně zpomaluje proces jejich transformace. Zvýšené náklady na činnost knihoven jsou objektivně dány celkovou transformací funkcí, činností a služeb knihoven a jejich přechodem na využívání informačních technologií. Jde zejména o: 

Rozhodujícím zdrojem financování knihoven jsou různé formy veřejných rozpočtů (např. obec, škola, stát). Příjmy knihoven z vlastní činnosti a z prodeje služeb jsou omezené, neboť hromadné zpoplatnění služeb knihoven by bylo v rozporu se základním principem jejich činnosti - zajištění neomezeného přístupu občanů k informacím a informačním zdrojům - ve svých důsledcích by vedlo k omezování služeb knihoven. 

Knihovny mohou jen ve velmi omezené míře rozhodovat o svém financování. Stávající rozpočtová pravidla pro rozpočtové a příspěvkové organizace, mezi něž knihovny patří, mají výrazně demotivující charakter a jejich aplikace vede v některých případech až k nehospodárnosti při nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů. 

Dostupné analýzy financování knihoven prokazují, že růst objemu financování knihoven nedosahuje trendu vývoje inflace. Z hlediska růstu inflace je pod největším tlakem položka věnovaná na nákup knihovních fondů a dalších informačních zdrojů. 

Trvale se zhoršuje financování veřejných knihoven z rozpočtů obcí a měst. Současná rozpočtová pravidla, respektive rozdělování daňových výnosů mezi stát a obec jsou v řadě případů zdrojem neodůvodněných rozdílů v příjmové základně jednotlivých okresních úřadů a obcí, což se nepříznivě promítá zejména do oblasti financování sociálních a kulturních zařízení včetně knihoven.

Při financování knihoven není uplatňován princip vícezdrojového financování, ačkoliv většina knihoven je využívána uživateli bez ohledu na resortní příslušnost. Ve větší míře je také nutno uplatnit financování formou grantů a účelově vázaných dotací.

Úroveň řízení knihoven mnohdy neodpovídá současným potřebám. Není využíváno řízení rozvoje knihoven podle cílů. Existující systém financování knihoven znemožňuje víceleté plánování rozvoje knihoven jako celku i jednotlivých knihoven. Transformace rozpočtových a příspěvkových organizací je stále odkládána.

1.3. Státní politika v oblasti vědy, školství a vzdělávání

Vysoká kvalifikace, nové poznatky získávané vědou a výzkumem jsou hybnou silou moderních ekonomik a jejich produktivity. Společnost, která neustále vstřebává nové poznatky a technologie, dosahuje vysoké výkonnosti a dokáže reagovat na světový vývoj špičkovou kvalitou a vysokým zhodnocením lidského umu a znalostí.

Nejvýznamnější tendencí ve vyspělém světě se stala nezbytnost zajistit každému možnost celoživotního vzdělávání, ať už v tradičních školách nebo různých jiných institucích. Tento trend provází úsilí o co největší propojení vzdělávacích aktivit se životem společnosti a o odstraňování nejrůznějších bariér.

Úroveň financování vědy a výzkumu se v ČR již po několik let pohybuje na úrovni 0,45% z HDP, zatímco z hlediska Evropské unie je požadováno dosažení hranice 0,7% z HDP. 

Výdaje na vzdělávání od poloviny devadesátých let klesají a dosahují přibližně 4,2% podílu HDP. Tato hodnota je výrazně nižší než v rozvinutých zemích, kde se pohybuje v rozmezí 5-6%. Stále méně finančních prostředků je věnováno na inovaci vybavení škol, které stále více zastarává. Jednou z příčin nízkého financování je neefektivní síť škol.

Vývoj po roce 1989 výrazně rozšířil studijní možnosti na středních, vyšších odborných a vysokých školách. Počet žáků základních a středních škol je závislý především na demografickém vývoji a bude v budoucnu stagnovat. Naopak počet studentů vysokých škol se bude v příštích letech zvyšovat. Ačkoliv počet studentů vysokých škol se v letech 1989-1996 zvýšil o 37%, v řadě oborů převyšuje poptávka po vysokoškolském studiu jeho nabídku.

Systém vzdělávání na všech úrovních škol se jen velmi pozvolna přizpůsobuje potřebám rychle se měnící informační společnosti. Stále je kladen větší důraz na vstřebávání co největšího objemu poznatků, než na potřebu umět informace získat, hodnotit, zpracovávat a propojovat. I v procesu vysokoškolské výuky převažuje způsob studia z učebnic nad aktivním vyhledáváním a vyhodnocováním nejnovějších světových poznatků. 

Tomu také odpovídá nedostatek informačních zdrojů a celkově nízká úroveň většiny knihoven škol všech stupňů, které nejsou schopny zprostředkovat studujícím, učitelům i nejširší veřejnosti současný stav světového poznání. Tuto situaci neřeší ani program podpory infrastruktury výzkumu a vědy INFRA2 (Rozvoj informační infrastruktury pro výzkum a vývoj), který je převážně zaměřen podporu technické infrastruktury a nikoliv na efektivní získávání informačních zdrojů.

Určitou změnu do stávajícího financování a rozdělování finančních prostředků v oblasti školství by mohl přinést systém atestů a kvalitativních kritérií, který mimo jiné předpokládá hodnocení školy podle úrovně informačního zajištění studia.

1.4. Organizace státní správy a samosprávy

V České republice neexistuje ústřední orgán státní správy, který by odpovídal za rozvoj, kontrolu a plánování národního knihovnického systému. Nynější kompetence Ministerstva kultury ČR formulované v zákonu 53/1959 Sb. jsou nedostatečné a neúčinné.

Veřejně přístupné knihovny poskytují své služby všem občanům, ale jejich financování a řízení má striktně resortní charakter. Z hlediska řízení knihoven přetrvávají meziresortní bariéry a neschopnost ústředních a dalších orgánů státní správy dohodnout se na cílevědomé a řízené kooperaci v oblasti knihoven. Platí to zejména pro resorty kultury, školství, vnitra, zdravotnictví, zemědělství, dopravy, životního prostředí a oblast vědy a výzkumu, v jejichž rámci je zřizována a financována většina knihoven.

Ze strany státu chybí finanční podpora pro zajištění řady regionálních, celostátních a mezinárodních funkcí knihoven, které jsou v rozvinutých zemích standardně zajišťovány státem. Knihovny působí v období ekonomické a společenské transformace v nestabilním prostředí. Nejasná situace ve vztahu k záměru vytvářet vyšších územní správní celky znesnadňuje realizaci koncepčního systémového řešení v oblasti veřejného knihovnictví.

V řadě míst jsou veřejné knihovny zřizované obcemi zbavovány rozhodovacích pravomocí. Často ztrácejí právní subjektivitu a stávají se organizační složkou jiného kulturního zařízení se zcela odlišným posláním a funkcemi, např. galerie či muzea. Kooperace s jinými knihovnami je pak vázána na libovůli a pochopení vedoucích pracovníků institucí, které svou podstatou plní jiné společenské funkce. Dochází také k zneužívání pracovníků veřejných knihoven místní samosprávou pro výkon zcela jiných funkcí.

Doposud neproběhla definitivní regionalizace státu, která by měla sloužit potřebám sladění a řízení různých činností na daném území. Orgány nových krajů a jejich kompetence nebyly zatím zákonem stanoveny.

Lze předpokládat, že dosavadní trend k decentralizaci obcí bude v budoucnu postupně vystřídán trendem ke sdružování malých a středních obcí do venkovských mikroregionů, jako jedna z možností, jak umožnit malým a chudým obcím budování infrastruktury.

Stále výrazněji se začínají projevovat rozdíly v úrovni knihovnických a informačních služeb v jednotlivých místech či regionech. Proces diferenciace má celou řadou příčin:

1.5. Regionální funkce veřejných knihoven

Do konce roku 1992 byly knihovny v okresních městech zřizovány okresním úřadem. Rozhodující vliv na další existenci a funkce okresních knihoven měl zákon ČNR č. 425/1990 Sb. ze dne 9.10.1990 o okresních úřadech, který časově omezil jejich zřizovatelská práva ke knihovnám pouze do 31.12.1992. Tímto ustanovením byla zahájena tzv."transformace" okresních knihoven, čímž je označován přesun zřizovatelských pravomocí z okresního úřadu na městský úřad v příslušném okresním městě. I když se s dalšími novelami zákona o okresních úřadech prodlužovala působnost okresních úřadů, proces rušení zřizovatelských práv k okresním knihovnám stále pokračuje. Z původních 69 okresních knihoven zřizovaných okresním úřadem jich v roce 1998 zbylo pouze 28.

Optimální model převodu zřizovatelských pravomocí představuje dohoda mezi okresním a městským úřadem o tom, že po převodu zřizovatelské pravomoci bude regionální funkce v rámci okresu zajišťovat dále příslušná městská knihovna v okresním městě, které okresní úřad poskytne na tuto činnost účelovou dotaci. V tomto případě je smluvně zakotven rozsah poskytovaných regionálních služeb, jejich finanční a personální zajištění. 

Principiálně správný přesun zřizovatelských kompetencí ze státu na města byl od samého počátku živelný, bez určitých pravidel, postupů, analýz a stanovení cílů. Pro změnu zřizovatelské pravomoci ve vztahu k okresní knihovně nebylo zákonem ani jiným dokumentem (např. doporučením ministerstva kultury) pro okresní úřad vyjasněno, jaká by měla být nejvýhodnější forma reorganizace okresní knihovny, aby v rámci regionu byl všem občanům regionu zachován rovný přístup, optimální rozsah a dostupnost knihovnických a informačních služeb.

Převod zřizovatelských pravomocí je v řadě případů provázen negativními jevy:

Připravovaná reforma státní správy a samosprávy, zejména zrušení stávajících okresů a jejich nahrazení cca 210 menšími správními okrsky představuje pro dosavadní kooperační systémy vytvářené na bázi nynějších okresů vážné nebezpečí. Existují oprávněné obavy, že může dojít i k úplnému rozpadu sítě veřejných knihoven v rámci celé České republiky.

1.6. Vydavatelská činnost, knižní trh

Trvale roste objem domácí vydavatelské produkce. S růstem počtu vydaných titulů klesají i průměrné výše nákladů. Tento trend je provázen prudkým cenovým růstem, který je výrazně vyšší než běžná inflace. Rostoucí ceny publikovaných dokumentů a klesající rozpočty knihoven jsou příčinou poklesu objemu nakoupené literatury (knihy, periodika, normy, patenty, hudebniny, zvukové a audiovizuální dokumenty apod.). Výrazný pokles nákupu do knihoven je jedním z faktorů ovlivňujících výši nákladů jednotlivých titulů i jejich cenu.

Produkce elektronických médií (CD-ROM, internet) je ve srovnání se situací v rozvinutých zemích zatím omezená. Základní bariérou je zatím velmi omezený trh, daný nízkou úrovní vybavenosti domácností i veřejných knihoven informačními technologiemi. 

Český knižní trh zůstává zatím značně nepřehledný. Dosud chybí pohotové a úplné informace o vydavatelské produkci a její dostupnosti na trhu. Nízká úroveň infrastruktury a vybavenosti podniků a zejména domácností brání plnému rozvoji využití internetovských knihkupectví, která zatím pokrývají omezený výsek trhu. 

Dovoz knih od roku 1995 stagnuje. Hlavní příčinou jsou klesající rozpočty knihoven jako hlavních zákazníků na nákup zahraniční vydavatelské produkce a trvalý celosvětový růst cen. 

Spolupráce vydavatelů, distributorů a knihoven je zatím omezená.

1.7. Rozvoj komunikační infrastruktury, vybavenost domácností informačními technologiemi

V ČR probíhá rychlý rozvoj a modernizace telefonní sítě a telefonizace. V roce 1997 bylo dosaženo počtu 240 linek na tisíc obyvatel. Zvyšuje se podíl vysokorychlostních sítí. Je předpoklad, že rozvoj telekomunikační infrastruktury se počátkem tisíciletí postupně vyrovná úrovni vyspělých zemí. Velkou brzdou dalšího rozvoje je přetrvávající monopol SPT Telecom. Ten je hlavní příčinou vysokých tarifů zejména u místních hovorů, které jsou jednou z výrazných překážek hromadného využívání Internetu jako nezbytného pracovního prostředku knihoven.

Úroveň vybavenosti domácností počítači dosáhla v ČR cca 9,2% a je výrazně nižší než ve vyspělých zemích, např. v USA dosahuje až 50%. Dle průzkumů 70% občanů počítač vůbec nepoužívá. 

V závěru roku 1997 byl počet uživatelů internetu v ČR odhadován v rozmezí od 300 000 do 600 000 uživatelů, kteří alespoň občas internet používají. Závěrem roku bylo evidováno 53 000 internetovských adres, na kterých bylo napojeno cca 194 000 - 250 000 počítačů. Podle některých sociologických průzkumu dvě třetiny uživatelů používá internet v zaměstnání, jedna třetina ve škole a jedna třetina doma. Průměrný věk uživatelů internetu činí necelých 28 let, přičemž nejpočetnější skupinu uživatelů tvoří studenti, zejména vysokoškoláci a lidé z oblasti informačních technologií. Pouze 7,6% lidí přišlo do styku s internetem. V celosvětovém měřítku je odhadováno, že přístup k Internetu mají zatím pouze 2 % světové populace.

Mezi základní bariery využívání informačních technologií patří vysoké pořizovací ceny techniky, vysoké tarify komunikačních poplatků a také složitost informačních technologií. Dle některých průzkumů provedených ve vyspělých zemích cca 20 % populace nepočítá ani v budoucnosti s vybavením výpočetní technikou.

Perspektivně lze očekávat růst vybavenosti domácností informačními technologiemi. Postupné snižování tarifů za místní telefonické hovory lze předpokládat až po roce 2000, tj. po zrušení monopolu SPT Telecom a vytvoření konkurenčního prostředí s větším množstvím operátorů.

Technologický vývoj směřuje k postupnému prolínání výpočetní techniky s klasickou televizí, což v budoucnu zásadním způsobem ovlivní dostupnost světové informační sítě. 

Schopnost lidí využívat výpočetní techniku je velmi diferencovaná. Velké skupiny obyvatelstva střední a starší generace s informačními technologiemi nepřicházejí do styku a nemají schopnosti ji aktivně využívat. Relativně dobrá schopnost je naopak u mladších ročníků s právě ukončeným vzděláním.

1.8. Demografické vlivy, národností menšiny, přistěhovalectví, dopravní obslužnost

Podle studie Českého statistického úřadu by měl počet obyvatel v ČR klesat a v roce 2014 by mohl poklesnout pod 10 milionů. Současně by se měla výrazně měnit věková struktura obyvatelstva. V roce 2015 budou občané starší 60 let tvořit více než čtvrtinu obyvatelstva, zatímco podíl dětí klesne minimálně na 15 procent. Počet žáků základních škol poklesl od roku 1989 o 11%.

V rámci ČR žije několik větších národnostních menšin, např. romské etnikum, Poláci, Slováci a Němci. Charakteristickým rysem je jejich vysoká rozptýlenost po většině území. Zvyšuje se počet přistěhovalců, zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu a Jugoslávie. 

Od roku 1993 se na území ČR postupně zhoršuje základní dopravní obslužnost, a to jak veřejnou autobusovou, tak i železniční dopravou. Současně se zvyšují ceny jízdného veřejné dopravy.

Na výše uvedené změny musí knihovny reagovat odpovídajícími změnami svých organizačních struktur, ale také změnami formy, rozsahu a obsahu poskytovaných služeb.

2. Vnitřní limitující faktory rozvoje knihoven v ČR

2.1. Automatizace knihovnických procesů

Celková úroveň automatizace v jednotlivých typech knihoven je značně diferencovaná. V kategorii státních vědeckých a odborných knihoven, ve vysokoškolských knihovnách a okresních knihovnách se úroveň používání automatizovaného knihovnického systému (dále jen AKS) pohybuje v rozmezí 90 - 100 %. Nasazení AKS je v dalších typech knihoven výrazně nižší: AKS používá 68% knihoven ústavů Akademie věd ČR, 60% městských knihoven, 45% lékařských knihoven a nejnižší úroveň nasazení AKS vykazují obecní profesionální knihovny (22%). Ostatní knihovny v obcích nejsou automatizovány vůbec.

Úroveň automatizace knihovnických procesů a využití výpočetní a komunikační techniky byly v České republice oproti rozvinutým zemím opožděny. Do roku 1989 bylo používání AKS spíše výjimkou a týkalo se vybraného okruhu větších knihoven. Od roku 1992 přibývá ročně 42 - 65 knihoven, které začínají používat AKS. Pokud bude tato dynamika nasazování pokračovat, lze předpokládat, že české knihovny mohou v mezinárodním srovnání dosáhnout velmi dobrých výsledků.

2.2. Využívání internetu v knihovnách 

V závěru roku 1997 bylo napojeno na internet cca 29% knihoven v rámci ČR. Úroveň napojení na internetovou síť je vysoká ve státních vědeckých knihovnách (100%), vysokoškolských knihovnách (92%), knihovnách Akademie věd ČR (82%) a ústředních odborných knihovnách (80%). V ostatních knihovnách je tato úroveň výrazně nižší. Důvodem je především jejich menší míra vybavení počítačovou technikou a nedostatek financí na provoz. 

Průměrný rozsah napojení na internet u knihoven, které jsou automatizovány, je cca 50%. Nízké procento napojení vykazují městské knihovny (18%) a zcela bez připojení jsou knihovny v obcích. 

Napojení na internet plánuje celkem 23% knihoven. Nejčastěji se jedná o městské knihovny. Malé knihovny v obcích většinou neuvažují ani výhledově o připojení na internet.

Standardní napojení pomocí pevné linky používá necelých 40% knihoven, 29% knihoven využívá nouzové napojení pomocí komutované linky. Nejméně kvalitní napojení na internet pomocí komutované linky používají výhradně veřejné knihovny. Celkem 22% knihoven používá perspektivní vysokorychlostní způsob připojení pomocí optického vlákna (rychlost od 10 Mbit/s).

Na konci roku 1997 mělo cca 14% knihoven k dispozici vlastní domovskou stránku World Wide Web. 

V nejbližších letech plánuje vytvoření domovských stránek dalších 16% knihoven. 

Z dotazovaných knihoven, které jsou napojeny na internet, zpřístupňuje své databáze v internetu pouze 49 knihoven (27%). Nejčastěji zpřístupňují pomocí internetu své báze uživatelům ústřední odborné knihovny, státní vědecké knihovny a vysokoškolské knihovny.

2.3. Produkce digitálních dokumentů

Rozsah výroby vlastních digitálních dokumentů v knihovnách je zatím velice malý. Jejich systematickou produkcí se zabývá podle průzkumu pouze 9 knihoven.

Zásadní význam mají v této oblasti projekty realizované Národní knihovnou ČR (digitalizace historických dokumentů a digitalizace mikromédií) a účast Národní knihovny ČR v projektu UNESCO Paměť světa. V rámci tohoto projektu vyvinula knihovna standard pro ukládání digitálních dat, který se stal doporučeným standardem pro celý projekt.

2.4. Úroveň technického vybavení a výdaje na informační technologie v knihovnách

Převažujícím typem počítače používaného personálního počítače je typ 486 (40,7%) a Pentium (33,5% všech počítačů). Přibližně 23% stanic jsou počítače nižší výkonnosti (PC XT, PC 286 a PC 386), které již dnes nesplňují požadavky na standardní výkon a budou muset být v budoucnu nahrazeny novými.

Největší podíl počítačů s nižším výkonem je soustředěn v obecních profesionálních knihovnách (32%), nejmenší podíl počítačů s nižším výkonem mají ústřední odborné a městské knihovny (15%; 18%). U ostatních knihoven jde o zhruba o rozsah 19% (u okresních knihoven) až 27% (u vysokoškolských knihoven) počítačů, které nebudou v nejbližší době splňovat standardní požadavky.

Z celkových údajů vyplývá, že technické vybavení knihoven bude v nejbližším období vyžadovat radikální obměnu.

2.5. Katalogizace, retrospektivní konverze katalogů, standardy

Rozsah elektronických katalogů je dosud velmi omezený. Katalogy zatím většinou obsahují záznamy o přírůstcích knihovního fondu z posledních let.

Zatím 45% knihoven z těch, které jsou automatizovány, nabízí svým uživatelům veřejně přístupný automatizovaný katalog. 

Pouze 19% knihoven využívá při katalogizaci externích zdrojů katalogizačních záznamů. Přebírání záznamů z externích bází se týká převážně jen oblasti veřejných knihoven se systémem LANIUS, z odborných knihoven přebírají záznamy z externích databází jen 3 lékařské knihovny, 1 vysokoškolská knihovna a 1 knihovna akademie věd .

Důležitou podmínkou pro efektivní přebírání katalogizačních záznamů a pro integraci knihoven do sítí také je, aby všechny knihovny postupně přešly na využívání nových Anglo-amerických katalogizačních pravidel (dále jen AACR2). Podle údajů z průzkumu nová katalogizační pravidla AACR2 zatím používá pouze 28% knihoven, a to zejména knihoven ze skupiny státních vědeckých, ústředních odborných a vysokoškolských knihoven.

Jednou z bariér budoucí integrace může být otázka selekčních jazyků používaných při věcném zpracování. 258 knihoven (64% z knihoven, které odpověděly) používá mezinárodní desetinné třídění (MDT), 13 knihoven (4%) používá jiný systematický selekční jazyk. Z předmětových selekčních jazyků 299 knihoven (75%) používá klíčová slova, 98 knihoven (24%) předmětová hesla, 58 knihoven (14%) tezaurus a 18 knihoven (4%) používá jiný druh selekčního předmětového jazyka.

Nejčastěji používanou metodou retrospektivní konverze klasických katalogů je rekatalogizace s knihou v ruce, kterou používá 224 knihoven. Méně častou metodou je přebírání hotových záznamů (79 knihoven) a přepis a strukturování úplného katalogizačního záznamu (47 knihoven). Okrajově je používán přepis a strukturování neúplného katalogizačního záznamu (11 knihoven), scannování (11 knihoven), anebo jejich kombinace.

Retrospektivní konverzi příznivě ovlivňuje projekt RETROKON

, který je orientován na retrospektivní konverzi záznamů české národní bibliografie v období 20. století. Otevřeným problémem zůstává retrospektivní konverze záznamů starší domácí publikované produkce, záznamů na zahraniční literaturu ve fondech velkých knihoven, záznamů na speciální dokumenty včetně záznamů českých periodik.

2.6. Souborné katalogy, informace o dostupnosti knihovních fondů na území ČR

 
Jeden z hlavních rozvojových trendů světového knihovnictví směřuje ke vzájemnému sdílení informačních zdrojů mezi knihovnami na úrovni regionální, státní i mezinárodní. Tento trend je důsledkem nepříznivé tendence k trvalému růstu cen dokumentů, který je současně provázen poklesem finančních prostředků věnovaných na činnost knihoven. Výchozí podmínkou pro rozvoj vzájemné kooperace knihoven jsou souborné katalogy.

Od roku 1965 jsou v Národní knihovně ČR vytvářeny na základně vyhl. 110/1965 Sb. o celostátní evidenci zahraniční literatury souborné lístkové katalogy zahraniční periodické a monografické literatury. 

V průběhu let vznikla na území ČR celá řada dílčích souborných katalogů, např. Knihopis českých a slovenských tisků, Soupis cizojazyčných bohemik v knihovnách ČR do r. 1800, souborné katalogy na úrovni okresů, oborové souborné katalogy a další. 

V roce 1992 byly zahájeny přípravy k vytvoření CASLIN - Souborného katalogu ČR, jehož cílem je vytvořit celostátní centralizovaný automatizovaný souborný katalog, který by perspektivně zahrnul knihovní fondy všech významných knihoven v ČR. Tento souborný katalog by měl sloužit kromě zjišťování dostupnosti knihovních fondů i jako zdroj kvalitních katalogizačních záznamů pro ostatní knihovny v rámci ČR při retrokonverzi i běžné katalogizaci. V současné době s tímto katalogem aktivně spolupracuje cca 30 velkých knihoven. V průběhu roku 1999 se předpokládá uvedení tohoto katalogu do plného provozu pod systémem Oracle. 

Vedle CASLIN - Souborného katalogu ČR jsou v České republice v současné době vytvářeny další automatizované souborné katalogy, např. KAKS (souborný katalog vytvářený státními vědeckými knihovnami - provoz ukončen v roce 1998), SKAT (souborný katalog odborné literatury veřejných knihoven používajících systém LANIUS), souborný katalog ústavů Akademie věd ČR a další. V 11 okresech je vytvářen okresní souborný katalog veřejných knihoven, dalších 5 okresů vytvoření souborného katalogu plánuje. Objem soustředěných záznamů je značně omezený, i když v nejbližších letech lze v této oblasti předpokládat dynamický rozvoj. Celkový objem záznamů v souborných katalozích tvoří několik set tisíc záznamů, zatímco celkový objem knihovních fondů dosahuje několika desítek milionů svazků. 

Pro uživatele systému TINLIB je v provozu distribuovaný souborný katalog v prostředí World Wide Web. Distribuovaný katalog umožňující vyhledávání v širším spektru katalogů v prostředí webu vyvíjí Regionální knihovna v Karviné. 

Existující automatizované souborné katalogy zatím nezahrnují všechny typy a druhy dokumentů obsažené v knihovních fondech českých knihoven v celkové časové retrospektivě a jako celek nejsou schopny podat celistvou informaci o dostupnosti knihovních fondů v ČR.

2.7. Meziknihovní výpůjční služby a dodávání dokumentů


  Meziknihovní služby představují základní formu vzájemné spolupráce knihoven a jsou významným nástrojem pro efektivní využívání informačních zdrojů získaných nákupem z veřejných rozpočtů. Jsou založeny na principech vzájemné spolupráce, reciprocity a solidarity. Lze předpokládat, že v budoucnu bude význam meziknihovních služeb výrazně stoupat. Z hlediska kvality jsou současné meziknihovní služby v ČR hodnoceny knihovnami i jejich pracovníky jako málo pohotové, nespolehlivé a neúplné. Rozhodující podmínkou pro široké sdílení informačních zdrojů je zlepšení kvalitativních parametrů meziknihovních služeb.

Příčinou nízké úrovně meziknihovních služeb je zejména:
Neúplnost a nepřístupnost informací (souborné katalogy, zdroje na internetu) o dostupnosti informačních zdrojů v českých knihovnách 

Zastaralá pravidla určující postupy a vzájemné vztahy pro výkon meziknihovních služeb.

Nevyjasněné ekonomické aspekty meziknihovních služeb, zejména:

Nízká kvalita a neprofesionální výkon procesů v rámci meziknihovních služeb u všech partnerů při poskytování meziknihovních výpůjčních služeb (konečný uživatel, knihovna odesílající objednávku, knihovna vyřizující požadavek). Přetrvávají psychologické bariéry ze strany vedení a pracovníků knihoven měnit zaběhlé postupy. Chybějící ucelené programy na rekvalifikaci pracovníků knihoven zaměřené na využívání informačních technologií.

Nízké obecné povědomí o významu vzájemné spolupráce mezi knihovnami, nerespektování platných předpisů a základních pravidel korektního jednání.

Hlavní poskytovatelé meziknihovních služeb v ČR chápou někdy jejich poskytování jako pouhou nadstavbu ke své činnosti, kterou "poškozují" služby místním uživatelům, a kterou je proto možno kdykoliv omezit. Tomu zpravidla odpovídá nízká úroveň personálního a technického vybavení pracovišť meziknihovních služeb. Rozhodujícími poskytovateli meziknihovních služeb jsou ústřední univerzální a odborné knihovny, které vyřizují největší podíl požadavků. Zásadní význam pro uspokojování požadavků na meziknihovní služby má 11 velkých knihoven, ve kterých se vyřizuje celkem 65 % požadavků v rámci celé České republiky. Opatření na zlepšení kvality meziknihovních služeb v rámci ČR se musí prioritně soustředit na tento omezený okruh knihoven. 

V ČR zatím neexistuje knihovna (s výjimkou Státní technické knihovny v oblasti elektronického dodávání dokumentů), která by poskytovala expresní meziknihovní služby s garantovanou lhůtou pro dodání dokumentů, jak je to běžné v zahraničí.

Komunikace v rámci meziknihovních služeb je zatím založena převážně na využití běžných poštovních služeb. Elektronická komunikace je dosud využívána v omezeném měřítku. Z vyjádření knihoven vyplývá, že ani v nejbližších letech nepočítají s razantnějším přechodem na nové formy komunikace. ®ádná knihovna v současnosti ani v budoucnosti nehodlá používat expresní poštovní služby pro dodávání dokumentů. Zde je pravděpodobně největší překážkou skutečnost, že se v rámci meziknihovních služeb neuplatňují poplatky za nadstandardní služby.

Nedostatečné technické a softwarové vybavení knihoven, zejména úroveň vybavení komunikační a reprografickou technikou. V knihovnách je zatím v omezené míře implementován automatizovaný modul pro meziknihovní služby včetně jeho integrace do prostředí internetu. 

Nedostatečná znalost vzájemných toků v rámci vnitrostátních a mezinárodních meziknihovních služeb. Statistické údaje zjišťované v jednotlivých sítích knihoven neobsahují často data o meziknihovních výpůjčních službách, nebo jsou údaje o meziknihovních službách uváděny v takové podobě, že je nelze použít pro analytické srovnání.

Nedostatečné zapojení českých knihoven do mezinárodních integračních projektů. 2.8. Doplňování knihovních fondů

Nedostatečné financování veřejně přístupných knihoven se nejvíce projevuje v omezování nákupu nové literatury do knihovních fondů, což vede přímo k redukci rozsahu a kvality knihovnických služeb. Celkový objem doplňování knihovních fondů veřejných knihoven poklesl o celou třetinu oproti roku 1989.

Chybí finanční prostředky na nákup nových druhů médií, např. zvukové, audiovizuální dokumenty a zejména elektronické publikace na CD-ROM.

Jako přímo katastrofickou je nutno hodnotit situaci v oblasti doplňování zahraniční literatury, která je v rozhodující míře určena pro odbornou vědeckou a výzkumnou činnost či studium na vysokých školách. Dochází k prudkému snižování rozsahu a obsahu informačních zdrojů na území státu. Nákup zahraniční literatury v posledních letech poklesl o celou polovinu. Tento výpadek je v budoucnu nenahraditelný. Objem zahraniční literatury získávané knihovnami v ČR není schopen zprostředkovat informace o stavu světového poznání pro celou řadů oborů. Knihovny tak ztrácejí schopnost plnit svou základní společenskou funkci, tj. zajistit všeobecnou dostupnost informací a publikovaných dokumentů všem občanům. 

Úroveň kooperace českých knihoven v oblasti doplňování knihovních fondů a využívání elektronických informačních zdrojů je zatím velmi nízká. Není vypracován a realizován národní plán koordinace doplňování knihovních fondů. Neřešena zůstává otázka koordinovaného nákupu licencí elektronických informačních zdrojů. Aktivní kooperaci doplňování také brzdí nedostatečná funkce souborných katalogů, které nejsou schopny poskytnout aktuální informace pro akvizici. 

Rozpad kooperačních vazeb mezi knihovnami na úrovni okresů a rozpad střediskových systémů vede k atomizaci knihoven, což existenčně ohrožuje knihovny v malých obcích. Osamocené malé knihovny nemají dostatek finančních prostředků na nákup literatury, nemohou využívat výhod vzájemné spolupráce (např. výměnné soubory, společný nákup a zpracování). Stávají se pro občany neatraktivními, což vede následně k jejich likvidaci.

Úroveň kooperace doplňování a vzájemné sdílení knihovních fondů v rámci knihoven ČR je na velmi nízké úrovni. Chybí úplné a pohotové informace o dostupnosti knihovních fondů (souborné katalogy) a pohotové a spolehlivé meziknihovní výpůjční služby. Knihovny za těchto okolností preferují vlastní zájmy na úkor vzájemné spolupráce.

Velkou bariérou pro využití mezinárodní výměny publikací pro doplňování knihovních fondů jsou vysoké poštovní tarify za zásilky dokumentů.

2.9. Využívání informačních zdrojů zpřístupňovaných světovými databázovými centry

Poskytování placených rešeršních on-line služeb ze zahraničních databázových center je spíše výjimkou. Základní bariérou je nedostatek finančních prostředků na úhradu služeb ale také odpovídající kvalifikace rešeršéra. Tuto službu nabízí v rámci ČR pouze 16 knihoven. Jedná se o několik málo vysokoškolských knihoven (5), Akademie věd ČR (4), lékařských knihoven (2) a velkých podnikových knihoven (5). 

V širším rozsahu se v knihovnách ČR využívají různé typy databází na CD-ROM. Komplexní informace dostupnosti těchto zdrojů v knihovnách všech chybí. 

2.10. Ochrana knihovních fondů, např. mikrofilmování, restaurování unikátních dokumentů a sbírek

Knihovny ve svých fondech uchovávají rozsáhlé sbírky dokumentů na všech druzích nosičů, staré tisky, ale také o novodobou produkci dokumentů, např. noviny, zvukové a audiovizuální vzniklých od nejstarších dob do současnosti. Jde nejen o unikáty, jako jsou staré rukopisy, inkunábule dokumenty včetně elektronických médií.

Knihovní fondy jsou z hlediska své fyzikální podstaty ohroženy postupným rozpadem a zničením. S ohledem na rozsah a různorodost knihovních fondů se jedná o mimořádně složitou a komplexní problematiku, která přesahuje okruh institucí v rámci resortu kultury.

Zatím nejužívanější metodou ochrany knihovních fondů je omezení nebo přímo znemožnění jejich využívání. Z tohoto důvodu jsou rozsáhlé části kulturního dědictví občanům zcela nepřístupné, což je v rozporu s právem na neomezený přístup k informacím a kulturnímu dědictví.

Současné finanční, personální a technické kapacity věnované na ochranu knihovních fondů jsou nedostatečné. Rozsah péče o knihovní fondy je limitován omezenými kapacitami jednotlivých knihoven. Dílčí změnu představují v posledním období některé projekty z oblasti výzkumu a vývoje zaměřené na digitalizaci unikátních dokumentů včetně vývoje standardů, mikrofilmování novinových fondů apod.

Chybí spolehlivé informace o existenci a stavu unikátních dokumentů a knihovních sbírek (historických i novodobých dokumentů) v rámci ČR. 

Rozsáhlé části vzácných a unikátních knihovních fondů jsou uloženy v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách.

V posledních letech dramaticky vzrostl zájem černého trhu o publikace, které jsou z jakéhokoli hlediska atraktivní (staré tisky a rukopisy, iluminované a ilustrované publikace, nákladné encyklopedie a příručky apod.), a tím se knihovní fondy a skladovací místa, kde se nalézají, ale i fondy zpřístupněné v knihovnách, octly pod nebývalým tlakem kriminálních živlů, nejčastěji s napojením na organizovaný zločin v mezinárodním měřítku.

Vedle toho jsou statisticky časté i ?denní? drobné krádeže a přestupky proti knihovnímu řádu ze strany běžných uživatelů. Knihovny obecně nebyly a dosud velmi často nejsou na podobnou situaci připraveny. V posledních letech došlo proto k citelným a nevratným ztrátám na našem kulturním dědictví.

Knihovny často působí v nefunkčních objektech bez řádné údržby a vybavení zabezpečovací a protipožární technikou. Nedostatečná vybavenost ztěžuje nebo i znemožňuje uzavírání pojistných smluv. 

Zásadním problémem je nedostatek finančních prostředků zejména na potřebné investice do zabezpečovacích zařízení, ale i na provozní účely.

V rámci ČR není zpracován a realizován národní program ochrany knihovních fondů, který by ochranu a zpřístupnění knihovních fondů pojal komplexně, stanovil dlouhodobé priority a finančně zajistil ochranu ohrožených fondů včetně výzkumu a vývoje v této oblasti. Chybí také systematická propagace vydávání tištěných dokumentů na permanentním papíru.

2.11. Výstavba a rekonstrukce knihoven

Bývalá ČSR byla zemí, kde se po celá desetiletí knihovny téměř nestavěly. V posledních letech byla zahájena výstavba a rekonstrukce řady knihoven (např. výstavba Centrálního depozitáře Národní knihovny ČR, okresní knihovny v Mladé Boleslavi, Moravské zemské knihovny, Státní vědecké knihovny Liberec, dostavba Státní vědecké knihovny Ústí nad Labem, rekonstrukce okresní knihovny v Táboře a Kroměříži a další) Přesto množství knihoven sídlí v trvalých provizoriích a nemá k dispozici funkční prostory a budovy. Většina knihoven působí ve víceúčelových objektech, které původně nebyly určeny pro knihovny a jsou často nedostatečně funkční. Ve srovnání s domácími i zahraničními standardy jsou užitné plochy většiny českých knihoven poddimenzovány.

Základním trendem v oblasti zpřístupnění knihovních fondů je nabídka knihovních fondů formou volného výběru (přístupu). Tuto metodu nelze ve většině velkých ústředních a vysokoškolských knihoven realizovat z prostorových důvodů. Většina knihovních fondů je uložena v uzavřených skladištích, což snižuje jejich dostupnost a intenzitu využití.

Některé knihovny se stále potýkají s důsledky restitucí. Musely se často přestěhovat do kvalitativně horších a menších prostor. V řadě případů jsou vůči knihovnám uplatňovány vysoké nájmy, jejichž hodnota není zohledněna v rozpočtu, což následně opět vede k omezování činnosti knihoven. Důsledkem je postupná likvidace poboček knihoven ve větších městech.

2.12. Výzkum a vývoj v oblasti knihovnictví, využití nových technologií

Současné programy výzkumu a vývoje jsou zaměřeny zejména do těchto oblastí:

Programy by měly být zaměřeny i na jiné oblasti činnosti knihoven, např. na řízení a kontrolu kvality činnosti knihovny, výzkum uživatelských potřeb apod. Pro tyto oblasti nejsou vypisovány žádné projekty. Došlo k zásadní redukci vydávání odborných periodik pro oblast knihovnictví a informační vědy, což je bariérou odborné komunikace.

Hlavním problémem je objem financování projektů. Např. v roce 1997 byly projekty výzkumu a vývoje v knihovnictví v resortu Ministerstva kultury ČR financovány částkou cca 40 mil. Kč. V letech 1998-99 tato částka klesá, což omezuje zahájení dalších výzkumných úkolů orientovaných na klíčové oblasti.

Překážkou je také opožděné uvolňování finančních prostředků v průběhu roku, což je příčinou toho, že některé projekty nelze realizovat v plánovaném rozsahu, hrozí riziko neefektivního čerpání finančních prostředků a porušování platných předpisů.

2.13. Zpracování standardů, norem, pravidel, metodických doporučení

Úroveň standardizace jednotlivých oblastí činnosti knihoven je značně rozdílná. V současné době v rámci knihoven ČR neexistuje instituce či pracoviště, které by se systematicky zabývalo oblastí normalizace, přebíráním standardů ISO a mezinárodních doporučení UNESCO, IFLA do domácího prostředí, iniciovalo zpracování nových standardů a informačně zachycovalo aktivity v oblasti standardizace v mezinárodním kontextu.

Knihovny v rámci ČR v podstatě směřují k používání mezinárodního standardního formátu UNIMARC pro výměnu bibliografických dat nebo formátů kompatibilních, často však ještě využívají také další domácí i mezinárodní standardy. V knihovnách byl zahájen přechod na nová katalogizační pravidla AACR2 včetně využití standardů bibliografického popisu ISBD a navazujících norem.

Zatím chybí standardy a typová řešení pro jiné činnosti knihoven, např. základní ukazatele pro financování, doplňování knihovních fondů, personální a prostorové zajištění v souladu s doporučením UNESCO, prosazení jednotného věcného třídění dokumentů apod. 

Pro hodnocení činnosti knihoven nejsou stanoveny a používány výkonové normy. Výkonové statistiky knihoven se provádějí pouze na resortní úrovni a nejsou předmětem analýzy jako celek. Struktura údajů shromažďovaných v knihovnách se v jednotlivých resortech značně odlišuje a není v plném souladu s mezinárodní normou ISO 2789 o knihovnické statistice a s požadavky UNESCO a Evropské unie , kterým se souhrnné statistiky knihoven poskytují pro mezinárodní srovnání. Rozdílné struktury sledovaných údajů o jednotlivých typech knihoven neumožňují sledování výkonů a srovnávání vývojových trendů knihoven různých typů jak v rámci celé ČR, tak i v mezinárodním kontextu.

Chybí aktuální standardy, normy a doporučení pro výstavbu knihoven.

2.14. Poradenská, metodická a konzultační činnost,

Zanikla či byla radikálně okleštěna metodická, informační a poradenská pracoviště v oblasti knihovnictví. Tyto instituce byly výraznou oporou při řešení odborných problémů, dalšího vzdělávání a vzájemné informovanosti v oboru.

Největším pracovištěm je Odbor knihovnictví působící v rámci Národní knihovny ČR, který:

  • buduje a zpřístupňuje fond literatury z oblasti knihovnictví a informačních věd
  • zpracovává dokumentaci české knihovnické literatury v úplnosti a zahraniční výběrově
  • poskytuje rešeršní, studijně rozborové a referenční služby
  • popularizuje nejnovější poznatky a zkušenosti z oblasti knihovnictví a informačních věd formou jejich zveřejňování v odborném tisku a vydáváním překladů a studií
  • poskytuje poradenské služby veřejným knihovnám zřizovaným obcemi zejména v oblasti legislativy, sleduje vztahy ke zřizovatelům a personálního zajištění činnosti knihoven
  • shromažďuje informace o stavu knihoven zřizovaných obcemi, provádí jejich analýzy a zpracovává přehledy o stavu veřejných knihoven
  • organizuje a zajišťuje mimoškolní vzdělávání pracovníků veřejných knihoven
    • Poradenskou, metodickou a konzultační činnost v různém rozsahu nadále vykonávají některé státní vědecké knihovny, Moravská zemská knihovna a také některé knihovny na úrovni okresů. Některé aktivity začínají vykonávat knihovnická sdružení, ale pravidelný výkon těchto činností je limitován nedostatkem finančního zajištění. 

    V rámci knihoven ČR nejsou zajišťovány další aktivity, které mají vliv na formování národního knihovnického systému. Jedná se zejména o:

    Z finančních důvodů bylo omezeno vydávání odborné knihovnické literatury včetně periodik.

    2.15. Pracovníci knihoven a informačních institucí 

    2.15.1. Změna obsahu knihovnické profese

    Knihovnictví patří mezi obory, které vlivem stále intenzivnějšího využívání informačních technologií prochází zásadní a soustavnou proměnou. Dochází ke změnám základních paradigmat oboru. Rychlost a úspěšnost změny je v mnoha ohledech závislá na vědomostech a dovednostech pracovníků knihoven.

    V souvislosti s komplexní automatizací knihovnických procesů a využíváním informačních technologií a s požadavky na spolupráci v mezinárodním kontextu stále rostou požadavky na kvalifikaci knihovníků, vznikají nové funkce, např. systémový knihovník, síťový navigátor apod. Nedílnou součástí znalostí knihovnické profese je dnes aktivní práce s výpočetní a komunikační technikou, vyhledávání v databázích a sítích, znalost několika světových jazyků, schopnost asistovat čtenářům a uživatelům při práci s informačními technologiemi a informovanost o nových informačních technologiích a možnostech jejich využití.

    2.15.2. Vzdělávání pracovníků knihoven

    V rámci ČR jsou zastoupeny všechny stupně základní knihovnické vzdělávací soustavy, tj. střední odborné, vyšší odborné i vysokoškolské a vědecká příprava. Tradičním problémem v této oblasti je soustavná aktualizace učebních plánů a v některých případech nízká úroveň vybavení informačními technologiemi. 

    Mimořádně složitá je situace v oblasti mimoškolní výchovy pracovníků knihoven. Fakticky neexistuje systém rekvalifikačního a celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven, na druhé straně rychlý vývoj a změny informačních technologií způsobují, že školní vzdělání rychle zastarává. 

    Činnost subjektů pro mimoškolské vzdělávání není vzájemně koordinována, probíhá roztříštěně, podle okamžité potřeby, bez koncepce. 

    Vzdělávací aktivity v oblasti celoživotního vzdělávání částečně zajišťuje stávající struktura knihovnického školství a v různé míře i některé velké knihovny, např. státní vědecké knihovny, Národní knihovna ČR. Kromě jednotlivých knihoven se v celoživotním vzdělávání angažují knihovnické svazy a spolky.

    Zcela mimo dosah těchto aktivit zůstávají knihovny menší, a to veřejné, školní i odborné, zejména knihovny nově vznikajících podniků a institucí. V řadě případů nejde jen o potřebu školení v práci s informačními technologiemi (nebo jen částečně), ale o potřebu základních knihovnických, rekvalifikačních či inovačních kursů.

    Jako závažný problém je pociťováno nedostatečné jazykové vzdělání pracovníků knihoven. Tento problém se v plné šíří projevuje při rozvoji mezinárodní spolupráce a aktivním využívání Internetu.

    2.15.3. Odměňování pracovníků knihoven

    V posledních letech se stále výrazněji potvrzuje tendence absolventů středoškolského i vysokoškolského studia knihovnictví nenastupovat do knihoven, ale volit zaměstnání v podstatně lukrativnějších oblastech, např. v bankách, obchodních odd. velkých firem a jiných privátních firmách, pro něž jsou výborně kvalifikováni. Základní příčinou tohoto jevu jsou mzdové podmínky, které knihovny mohou nabídnout. Průměrná mzda pracovníka veřejné knihovny se pohybuje více než 2000.- Kč pod státním průměrem.

    Ve většině knihoven není zajištěn dostatek zdrojů na odměňování pracovníků. Nedostatek finančních zdrojů vyvolává tlak na zařazování pracovníků knihoven do nižších tarifních tříd než odpovídá skutečným nárokům na vykonávané činnosti. Pokud dochází ze zákona k úpravě (navýšení) tarifů, je tato úprava často prováděna na úkor pohyblivé složky mzdy. Mzdy v tomto případě zůstávají na stejné úrovni, nekopírují ani inflační nárůst a současně se stávají naprosto demotivujícími.

    2.15.4. Psychologické bariéry

    Pracovníky knihoven jsou zatím jen omezeně vnímány nové úlohy knihoven v informační společnosti - knihovny se automatizují, napojují na sítě - vnitřní organizace, pracovní kultura, provozní pravidla zůstávají však často beze změny. Většina služeb se v zásadě nemění.

    Malá ochota ke změnám se projevuje nejen před zahájením automatizace nebo při jejím průběhu, ale i po jejím dokončení. Obecně panuje malá ochota redukovat finanční prostředky na nákup klasických dokumentů a přesunout tyto ušetřené prostředky na nákup nových médií, předplacení bází nebo na úhradu meziknihovních služeb a dodávání dokumentů. 

    Noví absolventi knihovnických škol zejména vlivem mzdové situace do knihoven téměř nenastupují. Knihovny jsou potom závislé na starších pracovnících nebo absolventech jiných škol. Řada knihovníků vidí stále svou hlavní úlohu v oblasti kulturně osvětových aktivit a klade menší důraz na pojetí knihovny jako informační a vzdělávací instituce. Mezi pracovníky knihoven převládají ženy s humanitním vzděláním, které nemají dostatečnou technickou kvalifikaci nezbytnou pro aplikaci a využívání informačních technologií.

    Vedoucími pracovníky i zřizovateli často není doceňována nutnost vysoké profesionality pracovníků knihoven. Náklady na zajištění různých druhů školení dynamicky rostou, neboť kursy jsou v mnoha případech zajišťovány ziskovými organizacemi, stoupají ceny lektorů a požadavky na vybavení informačními technologiemi. V období vleklých finančních problémů většiny knihoven považují vedoucí pracovníci i zřizovatelé náklady na rekvalifikace a celoživotní vzdělávání za příliš vysoké.

    2.16. Dostupnost knihovnických služeb

    Nedostatečné financování knihoven a celkový trend ke komercializaci života společnosti jsou stále častěji příčinou zpoplatňování knihovnických služeb a vytváření ekonomických bariér jejich dostupnosti.

    Nebezpečí diskriminace vzniká zejména v souvislosti s využitím informačních technologií . Početná skupina lidí nebude ani v budoucnosti moci využívat nové informační technologie , protože technika, sítě, software budou pro ně ekonomicky nedostupné. Objevuje se nebezpečí vzniku nové informační elity, dvoutřídní společnosti informačně privilegovaných a diskriminovaných, společnosti, jejichž struktura by znamenala přímé ohrožení demokracie.

    Většina knihoven v ČR je umístěna ve starých objektech a nemá bezbariérový přístup, jejich služby tudíž nejsou bezprostředně přístupné paraplegikům a dalším postiženým s pohybovými vadami.

    Služby veřejných knihoven handicapovaným jsou poskytovány nahodile, podle místních podmínek finančních, personálních, prostorových atd., i služby knihoven nevidomým jsou na území státu nerovnoměrné (plošné rozmístění, absence zásilkové služby u poloviny knihoven, které půjčují zvukové knihy).

    Služby handicapovaným jsou na rozdíl od standardních služeb náročnější personálně a časově, přičemž efektivita vyjádřená v kvantitativních ukazatelích (počet uživatelů, výpůjčky) je nižší než při práci se zdravou populací.

    Financování knihoven ve většině případů nezohledňuje práci s handicapovanými a je v tomto ohledu demotivující.

    Knihovny postrádají často i potřebné vybavení pro služby handicapovaným (automobily pro donáškovou službu, nedostatečný fond zvukových knih, bezbariérové přístupy, výtahy, odpovídající sociální zařízení apod.).

    Existují bariéry administrativně-právní povahy, které brání rozšíření některých služeb na další skupiny handicapovaných (zásilková služba zdarma je vázána pouze na nevidomé, fond Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana v Praze , poskytovaný zdarma krajským "pobočkám", má sloužit pouze nevidomým a slabozrakým s průkazem ZTP).

    Pro aktivní práci veřejných knihoven s národnostními menšinami chybí exaktní poznatky o jejich stavu a potřebách na území jednotlivých regionů. Neexistuje spolupráce knihoven s příslušnými občanskými sdruženími a organizacemi. Pracovníci knihoven nemají dostatečnou jazykovou přípravu pro práci s menšinami.

    Knihovny nejsou dostatečně vybaveny aktuální literaturou v jazycích národnostních menšin, z čehož plyne nízká úroveň nabídky služeb

    Knihovny doposud nejsou zapojeny do programů na podporu handicapovaných a národnostních menšin. Pracovníkům knihoven chybí kvalifikace pro práce s těmito skupinami občanů.

    2.17. Rozvoj čtenářství a práce s dětmi


      Vytváření globální informační sítě, komercionalizace všech oblastí společenského života včetně oblasti vzdělávání a kultury a preferování příjmu vizuálních informací zásadním způsobem mění tradiční gutenbergovskou knižní kulturu a současně vytváří nové kulturní formy.

    Tyto změny se promítají i do změny postavení knihoven ve spektru kulturních a informačních institucí a jsou v některých případech příčinou poklesu zájmu dětí a mládeže o služby knihoven. Pokles zájmu dětí a mládeže o služby knihoven má tyto obecné příčiny:

    V práci s dětským čtenářem se projevují všechny obecné problémy knihoven, zejména:

    Práci s dětskými čtenáři a mládeží také limituje nízká úroveň koordinace subjektů zabývajících se problematikou výchovy dítěte, tj. škol (včetně vysokých, tj. výzkumných pracovišť), knihoven, nakladatelů, spisovatelů a zejména rodiny. Neprovádí se výzkum vlivu masmédií, braku, kýče apod. na vývoj dítěte.

    Všeobecně se projevuje celospolečenské podceňování výchovy dětí a mládeže k aktivnímu čtenářství a k orientaci výuky na školách k práci s informacemi, tj. schopnosti informace získávat, hodnotit, zpracovávat a propojovat.

    2.18. Profesní sdružení v oblasti knihovnictví

    Profesních sdružení v oblasti knihovnictví jsou důležitou podmínkou rozvoje oboru ve všech zemích. Profesní sdružení se angažují zejména v těchto oblastech:
     


    V současné době v rámci ČR působí v oblasti knihoven tato profesní a odborová sdružení:

    Na rozdíl od situace v zahraničí, kde existence profesních sdružení a svazů má více než stoletou tradici a jejich činnost je významnou součástí knihovnického systému v dané zemi, je situace v rámci ČR značně obtížnější.

    Veškerá sdružení vznikla nebo se obnovila teprve po roce 1989. Sdružení zpravidla nevlastní žádný majetek ani prostory pro svou činnost a jsou primárně závislá na příspěvcích členů, které mohou být v době ekonomických potíží jen velmi skromné.

    Z důvodů nedostatku finančních prostředků je také zastoupení českých knihoven a knihovníků v mezinárodních knihovnických organizacích IFLA, FID a další, které určují světovou knihovnickou politiku, spíše jen symbolické.

    Možnosti získání grantů jsou velmi omezené. Např. Svaz knihovníků a informačních pracovníků , který ročně pořádá desítky odborných akcí, získává v rámci grantů Ministerstva kultury ČR částky v rozmezí 50 000 - 135 000.- Kč ročně. Řada aktivit, (např. mimoškolní vzdělávání knihovníků), které v jiných zemích standardně zajišťují profesní sdružení, je stále ještě zajišťována přímo knihovnami financovanými ze státních zdrojů nebo není zajišťována vůbec.

    2.19. Mezinárodní spolupráce

    Mezinárodní spolupráce knihoven probíhá na mnoha úrovních. Velkou tradici má spolupráce dvoustranná v oblasti mezinárodní výměny publikací a meziknihovních služeb, dále spolupráce na řadě speciálních úkolů a projektů zejména v oblasti speciálních fondů, např. historických nebo hudebních. Ta často souvisí s členstvím v mezinárodních nevládních organizacích (např. IFLA, FID nebo IAML případně ve speciálních projektech, jako je mezinárodní souborný katalog hudebních pramenů (RISM), INCIPIT - celosvětový souborný katalog prvotisků, nebo CERL - společná databáze starých tisků. S tím souvisí i mezinárodní spolupráce v rámci vládních institucí, jimiž jsou UNESCO a Evropské společenství. České knihovny se účastní např. mezinárodních projektů UNESCO (využití programu CDS/ISIS, program Paměť světa, Index Translatiorum, statistiky knihoven apod.). Účast v projektech Evropského společenství byla možná jen mimo program Telematics for Libraries, tj. šlo např. o programy v rámci PHARE resp.TEMPUS. Důležitá je i podpora velkých regionálních nadací, jako jsou A.W. Mellon Foundation, Open Society Fund, Volkswagen-Stiftung apod.

    Základními problémy rozvoje mezinárodní spolupráce českých knihoven jsou zejména:

    3. Trendy využívání informačních technologií v knihovnách 

    Ačkoliv elektronická podoba informací a dokumentů je známa již celá desetiletí, byla až do nedávné doby elektronická média pociťována z hlediska komunikace jako média druhotná, či jako méně dokonalé náhražky tištěných dokumentů. Charakteristickým rysem současného vývoje je stále rostoucí podíl elektronické komunikace a zvyšující se objem digitálních dokumentů na úkor klasické tištěné produkce. Digitální podoba dokumentu se stává stále častěji jeho primární formou, od které jsou odvozovány tištěné dokumenty v podobě knih, časopisů, novin apod. Současný rozvoj informačních technologií umožňuje převést jakýkoliv dokument do digitální, elektronické podoby a připravit jej ke komunikaci ve světové informační síti. Vývoj v nejbližších letech bude charakterizován zejména těmito rysy: Dynamicky se bude rozvíjet oblast elektronického publikování. Bude docházet k proměnám role autorů, vydavatelů, distributorů a knihoven v procesu komunikace informací. Budou se měnit tradiční produkty a služby, například: 

    Rozšíří se možnosti on-line přístupu k informačním databázím a primárním dokumentům. 

    V celosvětovém kontextu vzroste nabídka služeb na dodávání tištěných i elektronických dokumentů. V domácím prostředí mají knihovny šanci uspokojit podstatnou část trhu na dodávání dokumentů. Pokud knihovny tuto šanci nevyužijí, budou tyto služby vytvořeny jednoznačně na komerčním základě a bez podílu knihoven.

    Výrazně se rozšíří nabídka informačních služeb a zdrojů pro konečné uživatele v prostředí internetu Rozsah a kvalita této nabídky odvede řadu uživatelů od tradičních knihovnických služeb.

    Budou se rozvíjet technologie výuky a studia s využitím internetu, zejména systémy otevřeného dálkového studia (Open Distance Learning).

    Postupně poroste vybavenost obyvatelstva informačními technologiemi a jejich zapojení do sítě Internet.

    Úroveň vybavení jednotlivých knihoven i konečných uživatelů bude velmi rozdílná, bude vznikat značná nerovnováha v přístupu k informačním zdrojům.
     

    Od dob vzniku psaných a později tištěných dokumentů disponovaly knihovny ve společnosti určitým monopolem na shromažďování, zpracování, trvalé uchování a zpřístupnění dokumentů. Je zřejmé, že v období informační společnosti budou knihovny podstatnou část tohoto monopolu postupně ztrácet. Je to způsobeno především tím, že řada producentů a distributorů elektronických dokumentů od samého počátku řeší problematiku dlouhodobého archivování těchto dokumentů a jejich zpřístupnění koncovému uživateli. V oblasti elektronické komunikace budou knihovny podrobeny podstatně vyšší konkurenci a stanou se pouze jedním ze subjektů trhu. Zatím zcela otevřenou a nevyřešenou otázkou je problematika zajištění trvalého uchování a zpřístupnění elektronických dokumentů. 

    Jak dokládá řada programových dokumentů, rozvinuté země přisuzují knihovnám v informační společností významnou úlohu. Knihovny jsou stále častěji chápány jako nástroj praktického uskutečňování základního lidského práva na rovný přístup k informacím, na jejich svobodnou výměnu, na získávání vědomostí a svobodné utváření názorů. Slouží jako prostředek naplňování ústavně zakotveného práva na informace a jsou tedy jedním z pilířů demokracie. 

    Aby knihovny mohly uskutečnit své nové poslání a postupně naplnit nová očekávání svých uživatelů, musí se zásadním způsobem změnit a nabídnout uživatelům nové druhy služeb na bázi informačních technologií. Dominantní význam bude mít rozšiřování on-line přístupu a technologie World Wide Web pro poskytování informačních služeb a dodávání dokumentů. Jako rozhodující směry lze charakterizovat:
      Knihovny budou mít důležitou úlohu při integraci tištěných a elektronických médií. Budou nadále plnit svou tradiční úlohu shromažďování, zpracování, uchovávání a zpřístupnění tištěných informací, ale současně musí začít vykonávat obdobné funkce pro elektronické zdroje.

    Knihovny budou muset řešit složité otázky správy, dlouhodobého uchování a zpřístupnění elektronických sbírek.

    Digitalizace a rostoucí objem a význam elektronických médií přinese rozšíření možností a potřeb uživatelů, na které musí knihovny adekvátně reagovat, zejména:

    Knihovny budou trvale pod tlakem klesajících rozpočtů a rostoucích nákladů. Problémy budou umocňovány vzrůstajícím očekáváním uživatelů zejména v oblasti zpřístupňování plných textů.

    Knihovny se budou muset stále častěji rozhodovat mezi vlastnictvím dokumentu a umožnění přístupu k němu. Z toho jednoznačně vyplývá nutnost rozvoje systémů dodávání dokumentů a vzájemného sdílení informačních zdrojů. Rozhodujícím prvkem pro vzájemné propojení a sdílení zdrojů bude využití informačních technologií.

    V oblasti zpracování dokumentů budou knihovny hledat levnější alternativy a možnosti ke zvýšení produktivity zejména ve zdokonalování systémů sdílené katalogizace. Dojde k propojení systémů sdílené katalogizace s akvizičním systémem s cílem zvýšení produktivity a snížení nákladů.

    Poroste význam kooperace knihoven na všech úrovních.

    Vývoj automatizovaných knihovnických systémů bude směřovat k otevřeným knihovnickým systémům se síťovým přístupem. Vývoj tradičních on-line služeb, které byly původně vyvinuty zejména pro profesionální uživatele, včetně OPAC, bude směřovat ke kvalitnímu grafickému rozhraní a ke zlepšení uživatelského interface a komfortu. Knihovny budou nuceny ve větší míře měnit své systémy.

    Dojde k postupné integraci OPAC různých knihoven a dalších on-line databází do prostředí World Wide Web

    Využití informačních technologií a zvýšené očekávání uživatelů vytvoří podmínky pro trvalé kontinuální změny knihovnických systémů a umožní relokaci personálních kapacit.

    Seznam zkratek


     
    AACR2 Anglo-american Cataloguing Rules - Anglo-americká katalogizační pravidla 
    AK Asociace knihoven 
    AKS Automatizovaný knihovnický systém
    CASLIN Czech and Slovak Library Information Network
    ČIS Česká informační společnost 
    FID International Federation for Information and Documentation 
    IAML International Federation for Information and Dokumentation nebo International Association of Music Libraries 
    IFLA Mezinárodní federací knihovnických asociací 
    ISBN International Standard Bibliographic Description 
    ISO International Organization for Standardization 
    MDT Mezinárodní desetinné třídění
    ODL Open Distance Learning - otevřené dálkové studium
    OPAC Online Public Access Catalogue - veřejně přístupný automatizovaný katalog
    OSPK Odborový svaz pracovníků knihoven
    RISM Mezinárodní souborný katalog hudebních pramenů
    SDRUK Sdružení knihoven 
    SKIP Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR
    UNIMARC Mezinárodní formát pro výměnu bibliografických dat



    Daidalos - hlavní stránka | daidalos@ff.cuni.cz