Daidalos 1/1, září 2000: sekce příspěvků @ frantiska.vrbenska@cdh.nkp.cz
Česká cesta k reformátování
Jinak reformátování si vytvořilo v tehdejší Národní a Univerzitní knihovně delší tradici: už před válkou se podle čtenářských zakázek fotografovaly iluminace nebo zajímavá folia. Dodnes je v Klementinu uložena kolekce těchto negativů, často ještě na skleněných deskách (ostatně na "skleňáky" se fotografovalo až do počátku devadesátých let) a pomáhá při průzkumu rukopisů.
Tak postupně vznikala sbírka rukopisů a později i starých tisků na mikrofilmech, která v současné době čítá více než devět tisíc reformátovaných svazků, včetně několika titulů z hudebního oddělení NK ČR. Za zmínku stojí, že po řadu let byly zhotovené archivní mikrofilmy pečlivě deponovány, zatímco badatelé dostávali ke studiu originální rukopis... Mikrofilm byl zkrátka chápán jako "pojistná" kopie. Pracoviště mikrofilmování bylo přičleněno ke službám, přibývaly kamery Recordak, Dokumator DA 4 a DA 5. A samozřejmě, s rozšířením elektrografického kopírování obohatil strojový park oddělení také "xerox". Čtenáři rychle pochopili výhody levnější technologie reformátování, jakou jim kopírky poskytovaly, a čile si objednávali xerokopie. Což mělo za následek, že se tehdy dávaly na kopírku i dokumenty rozměrné, vzácné nebo již poškozené - jak se možná leckde dosud děje (anebo ne?).
S činovníky, kteří měli v oněch letech možnost účastnit se zasedání IFLA a seznámit se s novými trendy, proniklo ochranné mikrofilmování periodik i k nám. Jak jinak, ve Státní knihovně zahájilo řadu reformátovaných novin Rudé právo, Právo lidu, ale na pořad snímkování se dostaly také některé ročníky Bohemie, Prager Tagblattu, Národních listů. V oddělení rukopisů a starých tisků zjistili, že badatelský zájem o bohemikální periodika z první poloviny minulého století přesahuje míru, za níž trpí fyzický stav dokumentů, navzdory solidním vazbám a ručnímu papíru, již výrazně poznamenaných časem a generacemi čtenářů. A na operační stůl kamery byly přeneseny takové kulturní lahůdky, jako Krameriusovy poštovské noviny, "Muzejník", Včela, Libussa, Kwěty české... a řada dalších.
V sedmdesátých letech se objevila nová technologie, mikrofišování - listový film s mikrozáznamy uspořádanými do řad a sloupců a okem čitelným titulkem. V krátké době nabyla mikrofiše značné popularity i rozšíření nejen v knihovnické oblasti, ale také v průmyslové sféře. Pro knihovníky měla ve své době kouzlo: přicházely na ní kopie zahraničních časopisů, hodila se na reformátování starých tisků a periodik menšího formátu. V roce 1983 zakoupila mikrofišovou kameru Pentakta i tehdejší Státní knihovna v Praze. Až do roku 1994, kdy byl provoz mikrofišové výrobní linky ukončen, připravilo toto pracoviště osmdesát titulů rozsáhlých bohemikálních periodik a na tři sta starých tisků.
Neforemné černé čtečky na mikromédia se zabydlily i u nás a melancholický skřípot jejich převíjecích mechanismů čeřil ticho studoven a drásal nervy badatelům nuceným pročítat svazky v mikrofilmové podobě, případně zoufale lovícím na mikrofiši to pravé políčko ... Ale unavené knihy si začínaly vydechovat.