R. Strnad. O problémech jihočeského knihovnictví. Časopis československých knihovníků. 1937

Problémy jihočeského knihovnictví po převratu lze shrnouti v těchto několik bodů: prvním je vybudovati rozsáhlou síť obecních knihoven podle zákona z r. 1919 a provésti tento program ve všech obcích do lhůty zákonem stanovené, resp. předstihnout tuto lhůtu. Druhou otázkou bylo vybudování velké veřejné lidové knihovny v Č. Budějovicích, ..., učinit z ní největší jihočeskou knihovnu a vybaviti ji všemi pomůckami, které moderní knihovna má mít.
...

Problémem zatím neskutečnitelným a odsunutým na dobu hodně vzdálenou je vytvoření krajské knihovny vědecké v Č. Budějovicích, nebo aspoň zpřístupnění dosavadních knihoven, obsahujících knihy tohoto rázu. První úkol byl téměř na 100% splněn aspoň kvantitativně, třebaže je bývalá jihočeská župa jednou z nejchudších krajů jihočeských. Podle posledního výkazu za rok 1930 z 801 obcí jen 3 neměly dosud zřízenou knihovnu, tudíž vedle Mladé Boleslavě měl jihočeský kraj nejlépe provedený zákon o veřejných knihovnách. V těchto knihovnách bylo 239.164 svazků a 4.614 z putovních knihoven, 35.337 čtenářů si vypůjčilo 506.349 knih. Je přirozené, že počtem svazků je kraj jihočeský je z českých žup na posledním místě, počtem čtenářů stojí však před Pardubicemi, Hradcem Králové, asi na téže úrovni jako Louny. Příjmy knihoven jsou nejmenší ze všech českých žup, což je přirozené pro chudobu kraje. Prostě je třeba konstatovat, že obce vynaložily více na knihovny, než byly podle zákona povinny. Z knihovníků v jihočeském kraji bylo nejvíce rolníků (345), potom učitelů (285), živnostníků a řemeslníků 73, dělníků 30, úředníků 13, 2 profesoři a 28 jiných zaměstnání. Tyto cifry samy o sobě také podávají určitý doklad o stavu jihočeských veřejných knihoven. Bylo by si přát, aby z jižních Čech vycházelo trochu více literárních podnětů a práce z oboru knihovnického. Dosud je tato literatura velmi chudá. Není na př. ani náležitě zpracována historie knihovnictví českobudějovického. To je také jednou z otázek budoucnosti. Stručně tedy můžeme opakovati, že program zákona byl splněn, ovšem jsou tady otázky další, velmi těžké, které se týkají uspořádání a vedení knihovny. Valná většina jest vedena primitivním způsobem, většina opatřena jen nedostatečnými inventárními katalogy, nemluvě o jiných věcech; leckde užíváno je nedostatečných tiskopisů a tak dále. Této věci musí pomoci hojné pořádání knihovnických kursů, jak tomu dává podnět v poslední době Jihočeské kulturní ústředí.