Daidalos 3/1, listopad 2000: sekce příspěvků @ frantiska.vrbenska@cdh.nkp.cz
Čas přeměny
Čtenářské požadavky, včetně zakázek ze zahraničí, ať jednotlivců, ať institucí, působily jako určující činitel výběru toho, co má být převedeno na mikromédium. Samotný proces mikrofilmování z dnešního hlediska poskytoval lehce středověký obraz, počínaje oněmi objemnými svazky tu a tam vypodkládanými či vycpávanými tlustými laťkami, aby bylo možné získat čitelný snímek, a konče rutinovanými, pečlivými fotografkami, které kupodivu dokázaly udržet kvalitu mikrofilmu pouze citlivým odhadem a vizuální kontrolou "proti oknu".
Jenže úlohou mikrofilmu není jen poskytovat záložní kopii nebo zprostředkovat reprodukci originálu - skutečný význam technologie mikrofilmování se projeví tehdy, je-li použita jako nástroj komplexní ochrany knihovních fondů. Využít tuto její výjimečnou funkci ovšem předpokládalo zasáhnout organizačně do struktury tehdejšího oddělení reprografických služeb, jehož byla fotodílna součástí, a radikálně obměnit rovněž technické vybavení a vlastní postup mikrofilmování. Současně se začala rýsovat také problematika ochrany fondů ve všech svých aspektech a souvislostech. Reprografie / mikrografie byla vyjmuta z odboru služeb a při zvýraznění její základní role vzniklo oddělení mikrofilmování, začleněné do nově utvořeného odboru správy a ochrany knihovních fondů.
Dilema související s pořizováním kopií z knižních originálů podle čtenářských objednávek pomohlo řešit jednak zavedení samoobslužných kopírek v hale služeb, dále uplatnění šetrnějšího postupu xeroxování pro svazky z Národního konzervačního fondu na speciální knižní kopírce Océ a pořízení moderního kopírovacího přístroje ARCHIVIST, určeného pro vzácné písemnosti, do oddělení rukopisů a starých tisků. Tím se uvolnily pracovní kapacity pro systematické mikrosnímkování ohrožených dokumentů, vedoucí o dva roky později k ustavení národního programu ochrany knihovních fondů.
O tolik potřebnou obnovu strojového parku se zasloužil dar Mellonovy nadace, doplněný příspěvkem z Ministerstva kultury ČR: díky těmto financím bylo možno zakoupit moderní mikrofilmovací kameru, denzitometr a vyvolávací automat. Mikrofilmování se změnilo z řemeslně rutinovaného procesu (třebaže s velmi dobrými výsledky) na promyšlenou, vysoce odborně fundovanou činnost. V NK ČR tak vznikal a stále se zdokonaloval systém, jehož úlohou bylo vytváření co nejkvalitnějších mikromediálních faximilií původních dokumentů, které jsou ohroženy degradací papírového nosiče; i za cenu značně obtížné kompletace poničených a neúplných originálů z několika exemplářů, uložených v různých kulturních institucích na našem území. Příprava titulů k mikrofilmování bývá občas záležitostí detektivně cestovatelskou…
Přibližně v téže době se v oblasti ochrany fondů zrodila nová progresivní technologie - digitalizace formou přímého skenování. Národní knihovna ČR se připojila ještě v počáteční fázi (rok 1993) k programu UNESCO "Paměť světa", zachycujícím v elektronické podobě nejvýznamnější a nejvzácnější historické dokumenty různých kultur.
Nikdo tehdy netušil, jakým směrem se obě technologie reformátování budou dále ubírat.