Krátkým nahlédnutím do Časopisu československých knihovníků, zjistíme, že některé problémy veřejných knihoven se pravidelně opakují a záleží jen na nás knihovnících, jak se s nimi vyrovnáme.

Ohlédneme- li se za uplynulým desetiletím, které bylo naplněno snahami o zajištění knihovnické legislativy a pozvednutí prestiže profese knihovníka, máme někdy pocit, že jsme neobstáli, že se nám nedaří. Podobné otázky si však také kladli naši předchůdci. Vybudovat síť dobře fungujících knihoven po celé zemi, se jistě vyrovná úkolu zajistit přístup široké veřejnosti k informacím. Máme dnes výhodu, je na co navazovat !!!

Nabízíme Vám zajímavou exkurzi do knihovnického dění v 30. letech 20. století.

Dnešní názor na úkoly veřejného knihovnictví bylo by možno, podle našeho mínění charakterisovati jako boj mezi minimálním a maximálním knihovnickým programem. Maximální program byl živen filosofií kultury, politickými a sociálními ideály a kladl daleké cíle. Vyrostl z nadšení, z víry, z ideálu. Byl živen názory Havlíčkovými a konec konců i humanitními ideály Masarykovými. Minimální program roste z praxe, ze zkušenosti, ze zklamání. Tyto dva programy by se neměly směšovati.

(citujeme úvod článku Jaroslava Janíka a Bohuslava Koutníka Na okraj Freyových Základů československého knihovnictví - Časopis československých knihovníků 1932)

Václav Fryček. Idea a nesnáze knihovnictví lidovýchovného. Časopis čsl. knihovníků, 1934

Lidové knihovnictví, svěřené samosprávě, záhy se octlo v lisu dvou zásad: kulturního principu, který je v podstatě lidovýchovy, a hospodářského principu, který je v podstatě samosprávy. Všechno spoléhání, že budoucí samospráva z prestižních snah dá knihovnám dozráti v přepychové, lidové salony, pravé dílny demokratického ducha, se neosvědčilo ani v začátcích a tedy se neosvědčily ani ty normy právní, které to samosprávě umožňovaly určitou volností formulace, neboť princip hospodářský šmahem vítězil nad principem kulturním, ovšem až na nepatrné výjimky. Nedivíme se tedy, že za prudkého poklesu obecních příjmů je uplatňována na vsích i ve městech šetrnost na kulturních institucích, nedivíme se malým obcím, když sama Praha tak povážlivě se přiblížila minimu dotace.

…

Ujavše se svého úkolu, přestáváme žehrat na nepohodlí své situace a s celou intensitou hledáme prostředky, jak bychom dostáli svému úkolu. Ale tu právě nelze stanovit pro celek knihovnictví lidovýchovného skoro nic všeobecně platného, žádný takový recept, který by se hodil pro všechny případy. Největší města vyžadují něco docela jiného než vesnice, a pokud se týče malých měst, která svou počestností a svým prostorovým rozestavením by se mohla stát opěrnými body, krajinskými ohnisky promyšlené akce, nalezneme v nich tolik rozdílů sociologických i politických, že sotva připustíme možnost uniformního plánu.

…

Nepovažuji za pravděpodobné, že bychom jakýmkoli usnesením, jakoukoliv resolucí a jakýmkoli korporativním zakročením v současné tísni, jejíž důvody jsou hospodářské a jejíž nebezpečí vedou pozornost obecnou zcela jinam, mohli dosáhnout úspěchu svých věcí a urychlit tempo budovatelské ve veřejném knihovnictví. Ale právě dnes, kdy běží o muže a nikoliv o zákony, o muže vytrvalé na místech, málo hodných závisti, dnes kdy se ocitáme v perném boji jaksi každý na svůj vrub, zrovna dnes kladu důraz na rozhodný centralism v ideovém vedení lidovýchovy a na státotvornou ideologii v jejích prostředcích. Na to, abychom dovedli přesně vystihnout speciálnost knihovnictví lidovýchovného a dovedli jeho funkci včas aplikovat za každých okolností a na každý sociální útvar, byť by jím měla být i nějaká pracovní armáda. Na to, abychom se těmi prostředky, které máme po ruce, ve svých separovaných oblastech dovedli vymknout výhradně k silám státotvorným a upřímně demokratickým, řešíce finanční problém svých knihoven bez ústupku lokální demagogii. Na to, abychom si byli vědomi, že jsme bojovníky za českou kulturu. A ovšem - abychom opravdu byli bojovníky. …